Bulharsko

Z Multimediaexpo.cz

Bulharsko
Bulharská republika
Република България
Flag of Bulgaria.png  Coat of arms of Bulgaria.png
Bulharská vlajka   Státní znak Bulharska
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Bulharská hymna – Mila Rodino
Съединението прави силата
Săedinenieto pravi silata
Geografie
EU location BUL.png
Hlavní město: Sofie
Rozloha: 110 993,6 (102. na světě)
z toho 0,3 [1] % vodní plochy
Nejvyšší bod: Musala (2 925 m n.m.)
Časové pásmo: +2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 7 262 675[2] (88. na světě)
Hustota zalidnění: 65,43 (123. na světě)
HDI: 0,834 (vysoký)
Jazyk: bulharština
Náboženství: pravoslaví (85 %), islám (13 %),
katolictví (1 %)[1]
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: lev (BGN)
HDP/obyvatel: 11 302,483 USD (2007)
Mezinárodní identifikace
MPZ: BG
Telefonní předvolba: +359
Národní TLD: .bg
Bulharsko, království 1915
Topografická mapa Bulharska

Bulharsko (bulharsky България / Bălgarija) je stát v jihovýchodní Evropě, na Balkánském poloostrově. Země sousedí na severu s Rumunskem (hranici tvoří převážně Dunaj), na západě se Srbskem a s Makedonií, na jihu s Řeckem a na jihovýchodě s Tureckem. Východní hranici tvoří Černé moře. V roce 2004 země vstoupila do NATO a 1. 1. 2007 do EU.

Obsah

Historie

Hlavní článek: Dějiny Bulharska

Nejstaršími známými obyvateli Bulharska jsou Thrákové. Od 8. století před n. l. vznikaly na černomořském pobřeží početné řecké osady. Ve 4. století před n. l. spadala velká část území současného Bulharska do říše Alexandra Velikého. O tři století později je součástí Římské říše. V 6. století vstoupili na území dnešního Bulharska první Slované. V 7. století přicházejí z Asie kočovní Protobulhaři. První bulharský stát zakládá v roce 681 chán Asparuch. Mezitím dochází k přijetí křesťanství a vytlačování pohanských kultů. Ty se ale velmi dlouho drží a jejich mýcení je postupný a náročný proces. Hlavním městem je Pliska, která se nachází na severovýchodě dnešního Bulharska. V období 10. století, přesněji k jeho konci, ztrácí Bulharsko vliv v oblasti dnešního Valašska a je pleněno nájezdnými kmeny z oblastí dnešní Moldávie a Ukrajiny. Říše zaniká v roce 1018, kdy je Bulharsko začleněno do Byzantské říše.

Samostatnost získává Bulharsko opět v roce 1185 se vznikem takzvaného druhého bulharského státu s centrem ve Velikém Tarnovu. Vrcholu dosahuje za vlády Ivana Asena II. (1218–1241). Během druhé poloviny 14. století se Bulharsko dostává stále více pod vliv Osmanské říše. S pádem Vidinu v roce 1396 je Bulharsko začleněno do Osmanské říše na téměř pět dalších století.

Na konci 18. století začíná bulharské národní obrození. Zpočátku čistě kulturní hnutí se postupně mění v hnutí s politickými požadavky. V roce 1876 je krvavě potlačeno protiosmanské Dubnové povstání. O rok později propuká rusko-turecká válka. Jedním z důsledků ruského vítězství je i vznik Bulharského knížectví v roce 1878. V roce 1885 je ke knížectví připojena i do té doby autonomní součást Osmanské říše Východní Rumélie. Obyvatelstvo je i přesto velmi nespokojeno s faktem, že část Buhlarů zůstává stále na území Turecka; aktivní odpůrci zakládají hnutí VMRO, které proti Osmanům provádí bombové útoky a provádí vraždy. V roce 1908 bulharský kníže Ferdinand vyhlašuje ve Velikém Tarnovu nezávislost Bulharska na Osmanské říši a přijímá titul cara.

Roku 1912 se Bulharsko zapojuje spolu se spojenci z Balkánského spolku do první balkánské války s Osmanskou říší. Bulharská armáda dobývá město Drinopol (dnes Edirne v Turecku) a jen o několik hodin prohrává s Řeckem "závod" o obsazení Soluně. Vzhledem ke sporům se Srbskem o Makedonii (Srbové odmítli vydat tzv. nesporné pásmo) a bezvýsledným mírovým jednáním vydal bulharský car Ferdinand I. Bulharský v červnu 1913 rozkaz zaútočit na srbské pozice. Druhá balkánská válka dopadla pro Bulhary katastrofálně, Osmanské říší museli odstoupit Drinopol, Rumunsko si vynutilo předání jižní Dobrudže.

Po počáteční neutralitě vstupuje v roce 1915 Bulharsko do první světové války na straně ústředních mocností a vyhlašuje válku Srbsku. Cílem je zvrátit výsledky druhé balkánské války. První světová válka končí pro Bulharsko druhou národní katastrofou. Přestože je mu smluvně garantován přístup k Egejskému moři, po řecko-turecké válce o něj v důsledku přesídlování maloasijských Řeků přichází.

Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, pod tlakem ekonomických okolností ale v roce 1941 vstupuje do válečného konfliktu na straně nacistického Německa. Válku Sovětskému svazu nicméně Bulharsko nevyhlásilo. V roce 1944 vstupuje na území Bulharska Rudá armáda. Konce světové války už se Bulharsko účastní na straně spojenců.

V roce 1946 je referendem zrušeno carství a Bulharsko se stává lidovou republikou. Od roku 1944 až do roku 1989 vládne v Bulharsku komunistická strana. Bulharsko je stejně jako Československo součástí východního bloku, plně loajální Sovětskému svazu. Režim vládne tvrdou rukou.

Po roce 1989 procházela země procesem demokratizace, v roce 2004 vstoupila do NATO a v roce 2007 se stalo členským státem Evropské unie.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Bulharska

Velká část povrchu Bulharska je hornatá. Centrální částí země se táhne ve směru ze západu na východ pohoří Stara Planina. Jižně od hlavního města vystupuje masiv Vitoša měřící 2290 m.n.m. Jihozápad země vyplňuje mohutný horský masiv s pohořími Rila, kde je také nejvyšší hora Bulharska a také Balkánského poloostrova Musala měřící 2925 m.n.m., dále Pirin a plošně rozsáhlejší Rodopi. Pirin a Rodopy patří do starobylého rodopského horského systému. Zhruba prostředkem Bulharska se táhne od srbských hranic na západě po Černé moře na východě pohoří Stara planina (česky Staré hory), které patří do systému Balkanid.

Na sever od něj leží Dolnodunajská nížina, na jih Hornotrácká nížina. Stara planina je pokračováním Karpat a na rozdíl od Rodop patří do Alpsko-himálajského systému.

Do Černého moře odvádí své vody největší řeka země Dunaj, k úmoří Egejského moře patří Marica.

Podnebí má na severu ráz kontinentální, na jihu a východě středomořský. Průměrné lednové teploty se pohybují od -2 do 2 °C, červencové od 21 do 25 °C. Průměrný roční úhrn srážek kolísá mezi 450 - 850 mm, na horách přes 1 000 mm.

Úřední název státu

  • od listopadu 1990 – Bulharská republika / Republika Bulharsko (bulh. Република България [Republika Bălgarija])

Dřívější úřední názvy

Demografie

Počet obyvatel Bulharska
Rok Počet obyvatel Rok Počet obyvatel
1887 3 154 375 1946 7 029 349
1892 3 310 713 1956 7 613 709
1900 3 744 283 1965 8 227 866
1905 4 035 575 1975 8 727 771
1910 4 337 513 1985 8 948 649
1920 4 846 971 1992 8 487 317
1926 5 528 741 2001 7 928 901
1934 6 077 939 2006 7 385 367
Bulgaria-demography.png
Vývoj počtu obyvatel Bulharska v letech 1961–2003 (v tisících)

Etnické složení

Náboženství

Ekonomika

Hlavní článek: Ekonomika Bulharska

Hospodářství

Bulharsko je průmyslově-zemědělský stát. Hlavní průmyslová odvětví jsou hutnictví, strojírenství, chemie, textilní průmysl a potravinářství. Těží se hnědé uhlí a barevné kovy. Nejdůležitější průmyslová centra jsou Sofie, Plovdiv, Burgas, Pernik a Stara Zagora. V zemědělství převládá rostlinná produkce nad živočišnou. Využití půdy: orná půda 37 %, louky a pastviny 18 % a lesy 35 %. Pěstuje se pšenice, ječmen, kukuřice, slunečnice, brambory, cukrová řepa, zelenina, broskve, vinná réva, rajčata, melouny a tabák. Chovají se ovce, prasata, skot, buvoli, koně, osli, kozy a drůbež. Produkce vlny, medu a rybích výrobků.

Turistický ruch

V posledních letech příjmy z turistického ruchu v Bulharsku rapidně vzrostly. Přímořská letoviska (Sozopol, Nesebar, Zlaté písky, Slunečné pobřeží,Primorsko, Albena, Varna, Burgas,Kranovo a Balčik) se stávají oblíbenými pro turisty ze západních evropských zemí i pro turisty z Česka, v zimní sezoně jsou populární lyžařská střediska Bansko, Pamporovo a Borovec. Město Primorsko se stává turisticky nejoblíbenějším městem v Bulharsku a je nejoblíbenější mezi českými turisty.

Administrativní dělení

Hlavní článek: Administrativní dělení Bulharska
Bulharské oblasti

Od roku 1999 se Bulharsko dělí na 28 oblastí, nazvaných podle jejich hlavního města:

Literatura

  • RYCHLÍK, Jan. Dějiny Bulharska. Praha : Nakladatelství Lidových novin, 2000. (česky)

Související články

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 http://www.government.bg/cgi-bin/e-cms/vis/vis.pl?s=001&p=0159&n=000003&g=
  2. ↑ https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/BU.html

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bulharsko
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bulharsko
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Bulharsko“