Soluň

Z Multimediaexpo.cz

Poloha na mapě Řecka

Soluň (řecky Θεσσαλονίκη, přepisováno jako Thessaloniki, někdy též Saloniki z tureckého Selânik) je neoficiální metropolí řecké Makedonie, správní středisko oblasti Střední Makedonie a prefektury Thessaloníki. Má okolo 800 764 obyvatel i s předměstími a je druhým největším řeckým městem.

Obsah

Historie

Období Řecka a Říma

Město založil v roce 312 př. n. l. Kassandr, král Makedonský, nedaleko dnes historického města Therma. Pojmenoval jej po své manželce Thessalonice, sestře Alexandra Velikého. Město rychle rostlo, v druhém století př. n. l. již byly vybudovány hradby. Soluň byla centrem v té době autonomní makedonské provincie se svým parlamentem (Εκκλησία του Δήμου). Po pádu Makedonské říše v roce 146 př. n. l. se město stalo součástí Římské říše, na důležité spojnici mezi Římem, Dyrrhaciem (dnešní Dračí v Albánii) a tehdejší Konstantinopolí. Přesto mu zůstaly všechny výsady z dob Makedonského království - Soluň totiž stále byla správním městem jednoho ze čtyř římských částí Makedonie, pod správou Prétora, který v ní sídlil. V této době byl vybudován také přístav (Σκαπτός Λιμήν), jeho části se dochovaly dodnes. V roce 55 př. n. l. byla vybudována Akropolis, která měla město chránit před Thráckými nájezdy, které nedlouho předtím město vážně poškodily. V časech po přelomu letopočtu tu existovala početná židovská komunita a začali se tu objevovat i první křesťané. Při své misii svatý Pavel zde založil první církevní sbor, avšak zanedlouho musel město opustit, právě kvůli rozepřím s početnou již zmíněnou židovskou komunitou. Až roku 306 přijala Soluň svého patrona, svatého Demetria.

Byzantské a osmanské období

Po rozdělení římské říše na východní a západní význam Soluně, která byla jedním z největších východořímských měst, vzrostl. Od konce 6.století byl však Balkán vystaven ničivým barbarským nájezdům (Slované, Avaři), v roce 620 postihlo město zničující zemětřesení, které zdevastovalo mnoho budov, většinou veřejných. Roku 586 oblehli Avaři zřejmě společně se Slovany Soluň poprvé, ale město bylo chráněno masívním opevněním a náporu útočníků odolalo. Obležení se pak ještě několikrát opakovalo, například v letech 675-681 se ji Slované neúspěšně pokusili dobýt celkem čtyřikrát. V té době byla již Soluň druhým největším městem byzantské říše (po ztrátě Antiochie a Alexandrie). Roku 904 vyplundrovali město Arabové, odvezli z něj bohatou kořist a odvlekli na třicet tisíc zajatců.

Byzantská Soluň se postupně stala prosperujícím městem, významnou obchodní křižovatkou i centrem tehdejší učenosti. Roku 1185 byla dobyta jihoitalskými Normany, kteří se pokoušeli zmocnit byzantských držav na Balkáně. Po vzniku latinského císařství v roce 1204 se Soluně a části Makedonie a Thessálie zmocnil protikandidát Balduina Flanderského na císařský trůn Bonifác z Montferratu a založil zde soluňské království. To však existovalo pouze do roku 1224. Tehdy ho dobyl na synovi Bonifáce z Montferratu Demetriovi epeirský despota Theodoros Angelos, jeden z byzantských exilových vládců, a nechal se korunovat císařem Římanů. Později se Soluň oddělila od epeirského despotátu a roku 1246 se stala součástí nikájského císařství a po roce 1261 obnovené byzantské říše. V době občanské války v vypuklo v letech 1342-1349 tzv. povstání zélótů, rozsáhlé sociální hnutí, vyvolané složitými poměry v tehdejší Byzanci. Ve druhé polovině 14.století bylo byzantské území silně okleštěno osmanskými Turky. Soluň byla jednou z mála držav, které zůstaly císaři. Již roku 1387 a znovu 1384 se jí dočasně zmocmili Osmani.

Roku 1430 bylo město definitivně dobyto osmanským sultánem Muradem II. a přejmenováno na Selânik, a vydrželo v tureckých rukách až do roku 1912 - téměř 500 let. V roce 1901 byl vystavěn moderní přístav. Bylo zde také centrum hnutí Mladoturků, navíc se zde narodil pozdější prezident Turecké Republiky Mustafa Kemal Atatürk v roce 1881. Právě v této době bylo neuvěřitelně multikulturním městem, žilo zde na 60 000 židů, dále Bulhaři, Albánci a samožejmě Turci a Řekové.

Moderní období

V první balkánské válce, v roce 1912 byla Soluň úspěšně obsazena Řeckými vojsky, po vypuknutí první světové války zde došlo k vylodění jednotek Trojdohody. Ještě před podepsáním míru, roku 1917 bylo celé zničeno požárem, jeho příčina není dodnes známa. Francouzský architekt Ernest Hebrard Soluň přestavěl, a díky němu tak ztratila svůj orietální, turecký ráz a vrátila se do Evropy. Po válce kromě této obnovy došlo i k ohromnému stěhování obyvatelstva, často se mu také říkalo Hlavní město uprchlíků; byli sem přesídleni Řekové ze západní Anatolie, židé odešli do Palestiny nebo do USA. Krátce po vzniku Jugoslávie tu vzniklo Jugoslávské pásmo svobodného obchodu jako výsledek jejích snah o anexi oblasti. O dvacet let později, v druhé světové válce byla Soluň obsazena německými vojsky roku 1941 až do jejich ústupu v roce 1944. Okupace zničila poslední zbytky židovské komunity, zůstalo jen téměř 1000 židů. Po válce bylo město rychle obnoveno. Další ranou bylo zemětřesení v roce 1978. Soluň byla také roku 1997 vyhlášena Evropským městem kultury.

Výroba

V Soluni se vyrábí ocel, chemické výrobky a stavební materiály.

Doprava

Díky přístavu a svojí poloze je její význam veliký pro celou jihovýchodní Evropu, hlavně pro země bývalé Jugoslávie a Bulharsko. V 70. letech byla zprovozněna první dálnice, dnes je zde velká dálniční křižovatka. Již dlouho se navíc plánuje metro, který by městské dopravě velmi pomohlo.

Partnerská města

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Soluň
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Solu%C5%88“