MiG-17

Z Multimediaexpo.cz

MiG-17 polského letectva

Mikojan-Gurjevič MiG-17 (rusky: Микоян и Гуревич МиГ-17, v kódu NATO: Fresco) byl proudový stíhací letoun, vyvinutý v Sovětském svazu na přelomu 40. a 50. let.

Obsah

Vývoj a konstrukce

Egyptský MiG-17
I-330

MiG-17 vznikl jako celokovový samonosný středoplošník se šípovitým křídlem a jeho design byl založený na předchůdci - MiGu-15bis, přičemž největší změnou oproti MiGu-15 byla konstrukce křídel. Ta měla u kořene šípovitost 45° a na vnější části 42°. Dalšími viditelnými změnami byly tři aerodynamické plůtky na každém křídle (MiG-15 měl jen dva), prodloužená zadní část, kýlový hřeben - pro zvýšení podélné stability - s patkou chránící trup letadla při přistávání. Celková konstrukce MiGu-17 byla podobná MiGu-15 a obě letadla používaly stejný motor Klimov VK-1. Nové letadlo dostalo označení I-330 (SI).

První prototyp SI-01 poprvé vzlétl 14. ledna 1950 a jeho pilotem byl Ivan Ivaščenko. V únoru 1950 na něm tento pilot ve vodorovném letu dosáhl rychlosti 1 114 km/h (M=1,03) ve výšce 2200 m. Po havárii tohoto prototypu 17. března 1950 (I. Ivaščenko při něm zahynul) zkoušky druhého prototypu SI-02 začaly až po víc jak roce. Ty skončily 20. června 1951 rozhodnutím zařadit letadlo pod označením MiG-17 do sériové výroby. Odhadovalo se, že při použití stejného motoru bude MiG-17 rychlejší o 40-50 km/h oproti MiGu-15 a bude mít i lepší ovladatelnost ve větších výškách. Po začátku sériové produkce bylo letadlo několikrát modifikované a vylepšované.

Základní verze MiGu-17 bylo víceúčelové stíhací letadlo vyzbrojené třemi kanóny. Mohlo sloužit i jako stíhací bombardér i když jeho bombová zátěž byla v porovnaní s ostatními tehdejšími podobnými letadly lehčí. Místo bombové zátěže nesl častěji přídavné nádrže.

Z druhé verze prototypu SI-02 později vznikla verze MiG-17P do každého počasí, vybavená radarem RP-1 Izumrud. Na jaře 1953 vstoupila do výroby verze MiG-17F s motorem VK-1F s přídavným spalováním, které dopomohlo k celkovému vyššímu výkonu (nový motor zvyšoval výkon po dobu třech minut o 25%). Další výrobnou verzí byl MiG-17PF s motorem VK-1F spolu s radarem Izumrud.

V roce 1956 vznikla z malé série 47 letadel verze MiG-17PM vyzbrojená čtyřmi raketami vzduch-vzduch Kaliningrad K-5 (RS-2U nebo AA-1 Alkali pod označením NATO). Také vznikla i malá série průzkumné verze MiG-17R s motorem VK-1F. Celkově bylo v SSSR do zastavení výroby roku 1958 vyrobeno několik tisíc kusů různých verzí MiGu-17.

Výzbroj a výstroj

23 mm kanón NR-23

Verze pro denní provoz (MiG-17 a MiG-17F) byly vyzbrojeny dvěma kanóny Nudelman-Richtěr NR-23 ráže 23 mm (každý s 80 náboji) a jedním kanónem Nudelman N-37 (se 40 náboji) umístěnými na společné lafetě pod nasávacím otvorem. Na zaměřování palby sloužil automatický gyroskopický zaměřovač ASP-4NM. Verze vybavené radarem Izumrud (MiG-17P a MiG-17PF) nesly místo kanónu N-37 třetí kanón NR-23 se zvýšeným počtem nábojů 100 pro každý kanón. Takto se měla kompenzovat hmotnost samotného radaru ale hmotnost letadla i tak vzrostla o víc jak 200 kg oproti "čisté" verzi MiG-17 což mělo za následek pokles výkonu a zhoršení letových vlastností. Toto vyřešila až instalace nového motoru VK-1F s přídavným spalovaním. Všechny varianty mohly nést 50 kg až 250 kg bomb na nosníkách pod křídly. Nosníky byly ale většinou využívané pro 400-litrové přídavné nádrže. Průzkumná verze MiG-17R byla vyzbrojena jen dvěma 23 mm kanóny NR-23.

Jediná verze MiGu-17 schopná nést rakety vzduch-vzduch byla MiG-17PM (nebo MiG-17PFU), která nesla čtyři rakety Kaliningrad K-5. Tato verze ale nenesla žádné kanóny.

Některé země své MiGy upravily na nesení neřízených střel nebo bomb na přídavných nosníkách. Kubánské MiGy-17 mohli nést i rakety AA-2 Atoll.

Výroba v licenci

Lim-5 polského letectva

V roce 1955 obdržela Polská lidová republika licenci na výrobu MiGu-17. Takto byli vyráběné MiGy-17F továrnou WSK-Mielec pod označením Lim-5. První stroj byl vyroben 28. listopadu 1956 a do roku 1960 fabrika vyprodukovala 477 kusů. Pod označením Lim-5R se vyráběla i průzkumná verze s kamerou AFA-39. V letech 1959 - 1960 bylo vyrobeno 129 kusů MiGu-17PF pod označením Lim-5P. Fabrika také produkovala několik variant pro pozemní podporu: Lim-5M od roku 1960, Lim-6bis od roku 1963 a Lim-6M (přestavěný v 70. letech) a i dvě průzkumné verze Lim-6R a MR.

V ČLR byl první MiG-17F sestavený v roce 1956 z dílů dovezených z SSSR, nasledovaný licenční výrobou v Šenjangu od roku 1957. Verze vyrobené v Číně byly označované jako Šenjang J-5 nebo F-5 (pro export). Od roku 1964 byly vyráběné verze s radarem podobné MiGu-17PF pod označením J-5A (nebo F-5A). Číňané vyvinuli i dvousedadlovou cvičnou verzi JJ-5 (FT-5 pro export) s použitím kabiny ze stroje JJ-2 (licence MiGu-15UTI). Tato verze vyráběná v letech 1966 - 1986, byla poslední vyráběnou verzí MiGu-17 a zároveň jedinou dvousedadlovou.

Nasazení

Čínský Šenjang J-5
MiG-17 vietnamského letectva

Úlohou MiGu-17 a mnoha jiných sovětských stíhaček bylo hlavně sestřelování amerických bombardérů a ne souboje s nepřátelskými stíhači. Podzvukový MiG-17 měl být efektivní proti pomalejším, těžkým nákladem vyzbrojeným americkým stíhacím bombardérům a strategickým bombardérům (jako B-50 Superfortress a B-36 Peacemaker, které byly ještě poháněny pístovými motory). Když USAF zavedlo do výzbroje strategické bombardéry schopné letu nadzvukovou rychlostí jako B-58 Hustler nebo General Dynamics FB-111 musely typ MiG-17 vystřídat nadzvukové typy MiG-21 a MiG-23.

MiG-17 se na přelomu 50. a 60. let stal standardním stíhacím letounem ve všech zemích Varšavského paktu. Byly používány i mnoha jinými státy, hlavně v Africe a Asii. Celkově sloužil ve vzdušných silách víc než 30 zemí. Mnoho vyrobených MiGů-17 je i v dnešních dnech stále ve službě (např. v Angole, Mali, Mozambiku, Severní Koreji, Súdánu či Tanzánii) i když ne všechny v aktivní. Toto činí z MiGu-17 jedno z nejdéle sloužících stíhacích letadel.

Bojovou premiéru MiGy-17 absolvovaly během Suezské krize v roce 1956 a od té doby se zúčastnily třech dalších válek a jiných menších konfliktů mezi arabskými státy a Izraelem.

V roce 1958 se dostaly do potyček nad Tchajwanským průlivem, když 17-tky ČLR narazily na F-86 Sabre sloužící v armádě Čínské republiky.

MiGy-17 byly hlavním stíhačem ve výzbroji vzdušných sil vietnamské lidové armády v roce 1965. Ve Vietnamské válce, kde sloužily po boku MiGů-19 a MiGů-21 a zaznamenaly i svá první vítězství. Někteří severovietnamští piloti preferovali obratnost MiGu-17 před rychlostí MiGu-21. MiGy-17 se tu prosadily např. proti americkým nadzvukovým stíhacím bombardérům F-105 Thunderchief.

Byly použity i během Nigerijské občanské války v letech 1967 až 1970, pilotované nigerijskými nebo žoldnéřskými piloty z NDR, SSSR, Jižní Afriky, Velké Británie či Austrálie.

Verze

Letový záběr na MiG-17F v sovětských barvách
MiG-17PF s radarem Izumrud
I-330
Prototyp
MiG-17
Základní verze s motorem Klimov VK-1
MiG-17A
Verze s motorem Klimov VK-1A s delší dobou životnosti
MiG-17P
Verze do každého počasí vybavená radarem Izumrud
MiG-17F (Lim-5)
Základní stíhací verze s motorem Klimov VK-1F s přídavným spalovaním
MiG-17PF (Lim-5P)
Verze do každého počasí vybavená radarem Izumrud a motorem Klimov VK-1F s přídavným spalovaním
MiG-17PM/PFU
Verze vybavená radarem Izumrud a čtyřmi raketami RS-2U
MiG-17R
Průzkumná verze s motorem Klimov VK-1F a kamerou

Uživatelé

Uživatelé MiGu-17
Bývalý Indonéský Lim-5 vystavený v USA se severokorejskými znaky
Východoněmecký MiG-17

Hlavní technické údaje

MiG-17 3-view drawing.png

Data podle: Vraný, Hurt[1]

MiG-17

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,628 m
  • Délka: 11,360 m
  • Výška: 3,800 m
  • Nosná plocha: 22,600 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 3 798 kg
  • Vzletová hmotnost : 5 340 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 6 076 kg
  • Maximální rychlost: 1 085 km/h ve výšce 5000 m
  • Dostup: 14 700 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 2 minuty 30 sekund
  • Čas výstupu do výšky 10 000 m: 6 minut 36 sekund
  • Dolet: 1165 km (bez přídavných nádrží)
  • Max. dolet s příd. nádržemi: 1735 km
  • Pohonná jednotka: jeden turbokompresorový motor Klimov VK-1A
  • Výkon pohonné jednotky: 2 700 kp (26,478 kN)

Výzbroj

  • jeden 37 mm kanón N-37D se zásobou munice 40 nábojů, dva 23 mm kanóny NR-23 s 80 náboji na zbraň
  • dvě 250 kg pumy

MiG-17F

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,628 m
  • Délka: 11,360 m
  • Výška: 3,800 m
  • Nosná plocha: 22,600 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 3 950 kg
  • Vzletová hmotnost : 5 354 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 6 286 kg
  • Maximální rychlost: 1 154 km/h ve výšce 3000 m
  • Dostup: 16 470 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 2 minuty 36 sekund
    • 1 minuta 48 sekund (s přídavným spalováním)
  • Čas výstupu do výšky 10 000 m: 5 minut 48 sekund
    • 4 minuty 6 sekund (s přídavným spalováním)
  • Dolet: 1080 km (bez přídavných nádrží)
  • Max. dolet s příd. nádržemi: 1 670 km
  • Pohonná jednotka: jeden turbokompresorový motor Klimov VK-1F
  • Max. výkon (s příd. spalováním): 3 380 kp (33,146 kN)

Výzbroj

  • jeden 37 mm kanón N-37D se zásobou munice 40 nábojů, dva 23 mm kanóny NR-23 s 80 náboji na zbraň
  • dvě 250 kg pumy

MiG-17PF

  • Posádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,628 m
  • Délka: 11,680 m
  • Výška: 3,800 m
  • Nosná plocha: 22,600 m2
  • Hmotnost prázdného letounu: 4 234 kg
  • Vzletová hmotnost : 5 620 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 6 552 kg
  • Maximální rychlost: 1 123 km/h ve výšce 3000 m
  • Dostup: 16 300 m
  • Čas výstupu do výšky 5000 m: 3 minuty 6 sekund
    • 1 minuta 54 sekund (s přídavným spalováním)
  • Čas výstupu do výšky 10 000 m: 7 minut 36 sekund
    • 4 minuty 30 sekund (s přídavným spalováním)
  • Dolet: 1 100 km (bez přídavných nádrží)
  • Max. dolet s příd. nádržemi: 1 730 km
  • Pohonná jednotka: jeden turbokompresorový motor Klimov VK-1F
  • Max. výkon (s příd. spalováním): 3 380 kp (33,146 kN)

Výzbroj

  • tři 23 mm kanóny NR-23
  • dvě 250 kg pumy

Galerie

Reference

  1. ↑ VRANÝ, Jiří; HURT, Zdeněk. Mikojan MiG-17, Hawker Hurricane Mk.I, Spad S VII/XII/XIII. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1989. ISBN 80-206-0125-2.  

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
MiG-17
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/MiG-17“