Black-Friday-2019-06-Multimediaexpo.png

Špicberky

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Špicberky
Svalbard
Flag of Norway.png  
   
Geografie
LocationSvalbard.png
Hlavní město: Longyearbyen
Rozloha: 62 049 ({{{rozlmisto}}}. na světě)
z toho {{{procent vody}}} % vodní plochy
Nejvyšší bod: Newtontoppen (1717 m n.m.)
Časové pásmo: +1 (letní +2)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 2 756 (. na světě)
Hustota zalidnění: 0,04 ({{{hustmisto}}}. na světě)
HDI: ()
Jazyk: norština (úřední)
Náboženství:
Státní útvar
Státní zřízení: území spravované Norskem
Měna: norská koruna (NOK)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: N
Telefonní předvolba: +47
Národní TLD: .

Špicberky, norsky Svalbard, jsou ostrovy, které se nacházejí v Severním ledovém oceánu, na sever od evropské pevniny. Je to skupina ostrovů roztroušených na ploše od 74° do 81° severní šířky a 10° do 34° východní délky, také to je nejsevernější část Norského království. Přísně vzato se Špicberky (Spitsbergen) jmenuje pouze největší ostrov na západě souostroví, označování celého souostroví tímto jménem je ale značně rozšířené. Souostroví není přímo součástí Norska, ale je pod správou Norska od roku 1920 (Norové území spravují od roku 1925). Trvale obývané jsou pouze tři ostrovy: Spitsbergen, Bjørnøya a Hopen.

Obsah

Historie

Předpokládá se, že Špicberky byly objeveny někdy kolem 12. století Rusy a Vikingy. V tradiční norštině se zdejší zemi říká Svalbarði – doslovný překlad by byl tedy „chladný okraj“. Opravdu nepopíratelným objevitelem se stal až Holanďan Willem Barents, který ostrovy objevil v roce 1596. Mezi roky 1612-1720 se zdejší vody při západním pobřeží staly důležitou velrybářskou oblastí, lovili zde Dánové, Holanďané, Angličané, Francouzi a Norové. Odhaduje se, že samotní Holanďané vylovili něco okolo 60 000 velryb. Lov řídili ze základny Smeerenburg, kterou zde založili, ta jim také sloužila jako základna pro arktické expedice. Ostrovy byly kompletně geologicky zmapovány mezi roky 1940-1980 geology z Cambridge a dalších univerzit vedených většinou Brianem Harlandem.

Největším ostrovům v souostroví se říká Špicberky (Spitsbergen holandsky znamená „Zubaté vrcholky“), tento název se používá pro celé souostroví, přičemž hlavnímu a největšímu ostrovu se říká Západní Špicberky.

Politika

Špicberská dohoda9. února 1920 přiznává Norsku svrchovanost nad tímto územím, ale území musí zůstat demilitarizované. Norové převzali správu nad ostrovy v roce 1925. Nicméně podle této dohody mohou občané zemí, které se staly signatáři dohody (dohodu podepsalo i bývalé Československo) stejným právem využívat přírodní nerostná bohatství. Díky této dohodě zde mohla vzniknout osada Barentsburg mající stálé ruské osídlení. Další ruská osada Pyramiden je od roku 2000 opuštěné místo. Bývaly časy, kdy na Špicberkách byla ruská populace větší než norská ale to dnes již neplatí.

Jmenovaný guvernér (sysselmann) Špicberk sídlí v městečku Longyearbyen, které je také administrativním centrem. Od roku 1995 je správcem Svalbardu, tedy i Medvědího ostrova, fylkesmann Nordlandu.

Soubor:Sv-map.png
Mapa Špicberk
Prins Karls Forland

Geografie

Špicberky tvoří skupina ostrovů v Severním ledovém oceánu, a ty se rozprostírají na ploše 74° do 81° severní šířky a 10° do 34° východní délky. Je to nejsevernější část Evropy. Celková rozloha ostrovů je 62 050 km². Souostroví dominují tři největší ostrovy Spitsbergen (Západní Špicberky, 39 000 km²), Nordaustlandet (Severovýchodní země, 14 600 km²) a Edgeøya (5 000 km²). Také je zde menší Barentsøya (Barentsův ostrov) a několik dalších ještě menších ostrovů.

Špicberky jsou z 60 % pokryté ledovci nebo sněžnými pláněmi. Místní arktické podnebí ovlivňuje Severní Atlantik. Ostrovy leží daleko za polárním kruhem, přesto zde moře většinou nezamrzá.

Longyearbyen, jsou takzvané bílé noci od 20. dubna do 23. srpna, tmu tu naopak mají od 26. října do 15. února.

Klimatické poměry

Golfský proud výrazně otepluje zejména západní pobřeží. V letních měsících bývá Grónské moře v okolí Špicberk zcela bez ledu. Průměrná teplota v červenci +5°C a v lednu -12°C (v šedesátých letech to bylo -25°C !). Teplota klesá směrem na východ. Díky föhnům může teplota stoupnout i na 15°C. Roční úhrn srážek je 400 až 500 mm, ve vnitrozemí 200 mm. Srážky jsou v drtivé většině sněhové.

Ukázka kvetoucí flóry - Cassiope tetragona

Příroda

Je zde hnízdiště mnoha mořských ptáků a dokonce i dvou pěvců, kteří sem migrují a v létě hnízdí.

Jsou zde také čtyři druhy savců: hraboš (Microtus epiroticus), liška polární, sob špicberský (vzdálený poddruh soba) a medvědi lední. Protože jsou zde medvědi lední poměrně rozšíření, všichni, kdo jdou mimo osídlení, musí dodržovat bezpečnostní opatření, jedním z nich je nošení pušky. Nicméně zákony chrání medvěda ledního a je zapovězeno je rušit a jakkoliv obtěžovat.

Roste zde i přes drsné přírodní podmínky spousta rostlin, téměř všechny jsou malé a během krátkého léta musí stihnout rychle odkvést.

Soubor:Ny-Aalesund summer.jpg
Ny-Ålesund v létě

Osídlení

Ekonomika

Ekonomické aktivity se soustředí na těžbu uhlí a následuje převážně rybolov. V poslední dekádě 20. století se zde velmi rozšiřuje turismus a rozvoj nových technologií sem přináší další příležitosti. Norsko si nárokuje výlučné právo na rybářskou oblast 200 námořních mil (370 km) od pobřeží. Rusko jeho nárok neuznává. Špicberky jsou spojeny s pevninou do Harstadu přes Andøy obousměrnými optickými kabely, které jsou potřeba ke komunikaci se stanicemi, které řídí některé družice nad polárními oblastmi. Norská státní uhelná společnost zde zaměstnává téměř 60 % norské populace žijící na ostrově, také zajišťuje některé místní služby a infrastrukturu.

Těžba uhlí na Špicberkách

První moderní důl byl otevřen v roce 1906, když zde společnost Arctic Coal Company (ACC) zřídila tábor. Počet obyvatel se zde zvýšil a důl byl pojmenován po americkém vlastníkovi ACC John Munroe Longyearovi. V roce 1916 byl důl prodán norské společnosti Store Norske Spitsbergen Kull Compani (SNSK), společnost začala podnikat na nejjižnějším ostrově Bjørnøya a společnost Kings Bay Kull Compani zde otevřela důl „Ny Ålesund“. V průběhu Druhé světové války byla těžba uhlí přerušena a ostrovy 3. září 1941 evakuovány. I přesto Němci bombardovali Longyearbarn a Barentsburg v září roku 1943 a Sveagruvu o rok později.

Důl „Ny Ålesund“ byl zavřen v roce 1963. V roce 1962 exploze v tomto dole zabila 21 lidí, od té doby je zde pouze přírodovědecká stanice.

Demografie

Na Špicberkách žije zhruba 2800 lidí, 60 % z nich jsou Norové; 40 % Rusové a Ukrajinci.

Reference

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Svalbard
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace