Římskokatolická církev

Z Multimediaexpo.cz

Bazilika sv. Petra ve Vatikánu. Hrob apoštola Petra, nad nímž je tato bazilika zbudována, má pro katolíky velký význam návaznosti na učení apoštolů

Římskokatolická církev, v běžné mluvě často označovaná nepřesně jako katolická církev, je největší z třiadvaceti autonomních katolických církví a jedinou západní katolickou církví. Asi 1,13 miliardy pokřtěných římských katolíků činí římskokatolickou církev největší křesťanskou církví (zahrnující polovinu všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě.[1] V České republice, kde je zdaleka největší organizovanou náboženskou skupinou, se k této církvi podle posledního sčítání lidu z roku 2011 hlásí 1 083 899 lidí (10,26 % obyvatel Česka, 18,7 % z odpovídajících respondentů).

Kromě společenství s římským biskupem, papežem, které spojuje všechny katolické církve, je pro římskokatolickou církev typický latinský ritus; až na výjimky se jedná o ritus římský, místně církev užívá i jiných ritů (milánská arcidiecéze užívá ambrosiánský ritus, v Zairu se užívá upraveného ritu, označovaného často jako zairský ritus).

Počátky římskokatolické církve jakožto samostatné organizace oddělené od většiny východních církví souvisejí s Velkým schizmatem kolem roku 1054, kdy si papež, římský patriarcha, nárokoval moc nad čtyřmi východními patrircháty, ty se odmítly podrobit a církevní představitelé Římu a Cařihradu se po řadě teologických i mocenských sporů vzájemně exkomunikovali a prokleli. Katolická církev se považuje za přímou pokračovatelku prvotní církve založené Kristem, římského biskupa označuje za přímého následníka sv. Petra, jehož Kristus dle ní učinil hlavou církve, a biskupy těch církví, které dodržují při svěcení apoštolskou posloupnost, za přímé následníky dvanácti apoštolů.

Obsah

Věřící

Podle vatikánské ročenky Annuario Pontificio měla římskokatolická církev ke konci roku 2005 1 114 966 000 členů (pokřtěných katolíků), což ji činí největší křesťanskou církví (zahrnující asi 1/2 všech křesťanů) a největší náboženskou organizací na světě (zahrnující cca 1/6 lidstva). Působí celosvětově, počet jejích příznivců se v jednotlivých oblastech liší.

Nejkatoličtějším kontinentem je Amerika, katolicismus drtivě převládá v prakticky celé Jižní a Střední Americe a hlásí se k němu něco málo přes polovinu věřících obyvatel Kanady, pouze v USA a některých ostrovních státech Karibiku je počet katolíků výrazněji převýšen počtem protestantů. Celkem žije v Jižní Americe asi polovina všech katolíků. Po ní následuje Evropa, kde se obvykle udává podíl katolíků v rozpětí 30-40 %. Žije zde 1/4 všech katolíků. V Austrálii se ke katolictví hlásí 25 % obyvatel a v Africe asi 1/6 obyvatel. Nejméně katolickým kontinentem je Asie, kde katolíci představují na území drtivé většiny asijských států zanedbatelnou menšinu, často pronásledovanou. Většinu obyvatelstva tvoří římští katolíci pouze ve dvou asijských státech (Filipíny a Východní Timor).

V současné době rychle roste podíl katolíků v Africe a Asii (zejména jihovýchodní), naproti tomu k stagnaci až poklesu dochází v Jižní Americe (zde speciálně v Brazílii, kde se v poslední době výrazně prosazují evangelikálové) a Evropě, kde dochází v řadě států k výraznému postupu sekularizace společnosti.

Organizace

Coby organizaci určuje fungování římskokatolické církve Kodex kanonického práva (zkráceně CIC, vydán 1983).

2. vatikánský koncil deklaroval ve své konstituci Lumen gentium (čl. 8), že „jedna, svatá, katolická a apoštolská“ církev „subsistuje (subsistit, uskutečňuje se) v katolické církvi a je řízena Petrovým nástupcem a biskupy ve společenství s ním.“ Petrovým nástupcem se míní papež.

Církevní správa se člení na jurisdikční oblasti, nejčastěji vymezené na územním základě, existují však i jiné možnosti (například vymezení instituční, kupříkladu vojenský vikariát). Za základní a standardní jednotku lze považovat diecézi, která se obvykle dále dělí na farnosti. Diecéze se mohou sdružovat v církevní provincii.

Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Hradčanech
Katedrála sv. Víta (boční pohled)

Vztah k ostatním katolickým církvím

Římskokatolická církev sdílí s ostatními katolickými církvemi společenství ve svátostech a umožňuje věřícím z jednotlivých katolických církví za určitých podmínek změnu příslušnosti k této církvi, např. při migraci, svatbě apod.; teoreticky může být papežem, tedy biskupem církve latinského obřadu, zvolen i věřící některé z východních katolických církví.

Učení

Nauka katolické církve se v základních – a nejpodstatnějších – věcech shoduje s naukou i ostatních církví, jak o tom svědčí společná kréda, zvl. Nicejsko-konstantinopolské vyznání víry. Souhrn katolické věrouky je obsažen v Katechismu katolické církve. Zde zmiňujeme některá specifika, jimiž se katolická církev vyznačuje.

Svátosti

Katolická církev uznává sedm svátostí (čísla v seznamu označují příslušné odstavce Katechismu katolické církve (KKC).

Liturgie a modlitba

Středem života církve je liturgie, v níž hraje nejdůležitější úlohu eucharistická bohoslužba (= mše). Součástí liturgie je též Denní modlitba církve (zkráceně breviář, někdy též Liturgie hodin), což je modlitba založená na žalmech a jiných biblických textech, která má uvádět křesťana do života v Boží přítomnosti po celý den. Krom toho existuje v církvi mnoho dalších způsobů modlitby, ať už spontánní nebo ustálené, společné nebo soukromé.

Související články

Reference

  1. ↑ iDnes.cz, 30. března 2008. Dostupné online. (čeština) 

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%98%C3%ADmskokatolick%C3%A1_c%C3%ADrkev“