Sčítání lidu

Z Multimediaexpo.cz

Sčítání lidu (také populační census nebo soupis obyvatelstva) je proces získávání údajů o jednotlivých příslušnících obyvatelstva. Součástí sčítání bývá zjišťování dalších údajů, týkajících se sociálních a kulturních znaků (např. užívaného jazyka, praktikovaného náboženství, atd.). Termín se používá především ve spojení se státním sčítání obyvatelstva a domácností, které má být dle doporučení Spojených národů prováděno každých 10 let. Existuje také zemědělské sčítání a podnikatelské sčítání.

Sčítání se liší od běžného sociologického výzkumu tím, že nečerpá informace pouze ze vzorku populace, nýbrž od celého národa. Představuje způsob shromažďování statistických dat a plní důležitou roli při uplatňování demokracie (volby). Údaje ze sčítání jsou také běžně používány pro vědecké účely, obchod (marketing), plánování a v neposlední řadě při realizaci vzorkového výzkumu.

Obsah

Historie sčítání

Starověká sčítání

Nejstarší známé sčítání bylo uskutečněno Babyloňany v roce 3800 př. n. l., tedy skoro před 6000 lety. Záznamy naznačují, že se sčítání opakovalo každých šest nebo sedm let a zahrnovalo nejen informace o počtu lidí a dobytka, ale i o množství másla, medu, mléka, vlny a zeleniny.

Jedno z nejstarších doložených sčítání proběhlo v letech 500–499 př. n. l. v armádě Perské říše za účelem přidělení pozemků a placení daní.[1]

Sčítání probíhala i v Maurijské říši, což dokládá maurijský ministr Čanaka v díle Artašástra (cca 350–283 př. n. l.), které předepisuje sběr statistických údajů o obyvatelstvu, sloužící jako podklad pro státní daňovou politiku. Artašástra obsahuje podrobný popis provádění populačního, hospodářského i zemědělského sčítání.

Bible zmiňuje hned několik sčítání. Kniha Numeri popisuje Bohem přikázané sčítání, které proběhlo v době, když Mojžíš vyváděl Izraelity z Egypta. Později nařídil sčítání lidu král David, což však vyvolalo Boží odplatu, jelikož bylo sčítání motivováno vojensky nebo ukazovalo nedostatek víry v Boha. V Evangeliu podle Lukáše je dáván římský soupis lidu do souvislosti s cestou Josefa a Marie z města Nazareta do Betléma.

Ve starověkém Římě prováděli sčítání lidu kvůli stanovení daní (viz úřad římského cenzora). Termín populační census (jak se sčítání také říká) pochází právě ze starého Říma, z latinského výrazu censere neboli odhadovat.

Nejstarší dodnes dochovaný soupis obyvatelstva pochází z Číny z doby Dynastie Chan. Byl pořízen na podzim roku 2 n. l. a podle odborníků je poměrně přesný. V Číně dynastie Chan v té době žilo 59,6 milionů lidí.[2] Další dochovaný soupis pochází rovněž z dynastie Chan, z roku 140, kdy už bylo zapsáno pouze 48 milionů lidí. Tento pozoruhodný demografický úbytek je přisuzován hromadnému stěhování do oblasti dnešní jižní Číny.[3]

Středověká sčítání

Ze středověku známe sčítání zaznamenané v knize Domesday Book, které nařídil Vilém I. Dobyvatel v roce 1086, aby mohl správně zdaňovat nedávno získanou půdu. V roce 1183 bylo provedeno sčítání v křižáckém státě Jeruzalémské království, jehož smyslem bylo přesvědčit se o počtu mužů a množství peněz použitelných proti invazi sultána Saladina.

Velmi zajímavou formu sčítání užívali od 15. století po dobytí území Španěly staří Inkové v andské oblasti. Inkové neměli žádný psaný jazyk, ale údaje získané při sčítání, stejně jako jiná číselná i nečíselná data, zaznamenávali pomocí uzlíků na pestrobarevných šňůrkách kipu, vyrobených z bavlny či srsti lamy nebo alpaky.

Novodobá sčítání

Česká republika

Na území Čech jsou známy berní rejstříky a seznamy poddaných ze 14. až 17. století, určité znaky úředního sčítání obyvatelstva mělo však až tzv. solní sčítání z roku 1702. V roce 1770 vydala Marie Terezie patent nařizující provádění soupisu lidu, tažného dobytka a domů v českých, dolnorakouských a vnitřních rakouských dědičných zemích.[4]

Důležitým mezníkem byl rok 1869, kdy v Rakousko-Uhersku došlo jednak k prvnímu modernímu sčítání lidu, definujícímu podrobně znaky zjišťované u obyvatelstva, a jednak bylo stanoveno, že se sčítání bude od té doby opakovat pravidělně každých 10 let.

V samostatném Československu proběhla sčítání v letech 1921, 1930, 1950, 1961, 1970, 1980 a 1991. V České republice se první a dosud jediný soupis obyvatelstva (Sčítání lidu, domů a bytů) konal 1. března 2001.

Příští sčítání je ve všech zemích Evropské unie naplánováno na rok 2011.[5]

Srovnatelnost údajů ze sčítání

V různých zemích probíhají sčítání v různých letech, přičemž rozdíly mohou být i v řádech desítek let. Metodiky sčítání se v různých zemích mohou lišit např. tím, zda zahrnují pouze osoby mající občanství dané země, pouze osoby s povolením k trvalému pobytu v dané zemi apod.

Aby byly údaje z jednotlivých zemí srovnatelné, počty obyvatel se v letech, kdy v dané zemi neproběhlo sčítání, odhadují. Obvykle se vezme počet zjištěný posledním známým sčítáním a extrapoluje se pomocí průměrného ročního přirozeného přírůstku (popř. úbytku), který lze zjistit z rozdílu výsledků posledních dvou známých sčítání.

Ochrana soukromí

Sčítání na jedné straně přináší užitečné informace o obyvatelstvu, na straně druhé však mohou být takové informace politicky či jinak zneužity, zvláště pokud dojde k odhalení totožnosti lidí, kteří údaje poskytli.

Aby se omezily možnosti zneužití, jsou přijímána nejrůznější opatření. Někdy jsou úmyslně v datech tvořeny drobné statistické chyby, nebo dochází k zaměňování hodnot u podobných respondentů.

Reference

  1. KUHRT, A. The Ancient Near East c. 3000–330BC. Svazek 2. Londýn : Routledge, 1995. S. 695.  
  2. YOON, H. An early Chinese idea of a dynamic environmental cycle. GeoJournal, 1985, čís. 10 (2), s. 211–212.  
  3. BIELENSTEIN, Hans. The Cambridge History of China. Příprava vydání Denis Twitchett a John K. Fairbank. Svazek 1. Cambridge : Cambridge University Press, 1978. Kapitola Wang Mang, the restoration of the Han dynasty, and Later Han., s. 223–290.  
  4. Historie. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 – Pramenné dílo, 2005-12-13. Dostupné online [pdf, cit. 2007-09-13].  
  5. ČTRNÁCT, Pavel. Evropská Unie i Česká republika připravují příští sčítání lidu na rok 2011. Demografie, revue pro výzkum populačního vývoje, 2007, čís. 03/2007. Dostupné online [pdf, cit. 2007-09-13].  

Externí odkazy