Black-Friday-2019-06-Multimediaexpo.png

Kypr

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání

Tento článek pojednává o mezinárodně uznávaném státu v tzv. řecké části ostrova. O turecké části pojednává článek Severní Kypr.

Kypr
Κυπριακή Δημοκρατία
Kypriakí Dimokratía (řecky)
Kıbrıs Cumhuriyeti (turecky)
Kyperská republika
Flag of Cyprus.png  Cyprus Coat of Arms.png
Kyperská vlajka   Státní znak Kypru
Imnos pros tin Eleftherian (stejná jako řecká)
Kyperská hymna
Geografie
EU location CYP.png
Hlavní město: Nikósie (Lefkosía)
Rozloha: 9 251 (161. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Olympos (1 952 m n.m.)
Časové pásmo: +2 (letní čas UTC +3)
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 689 565 (155. na světě)
Hustota zalidnění: 84 obyv. (86. na světě)
HDI: 0,912 (vysoký)
Jazyk: řečtina, turečtina
Náboženství: pravoslavné křesťanství (97 %)
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: euro (EUR)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: CY
Telefonní předvolba: + 357
Národní TLD: .cy

Kypr (řecky: Κύπρος, Kýpros; turecky: Kıbrıs), oficiálním názvem Kyperská republika (řecky: Κυπριακή Δημοκρατία, Kypriakī́ Dīmokratía; turecky: Kıbrıs Cumhuriyeti), je ostrovní stát. Nachází se ve východní části Středozemního moře, jižně od Turecka.

Kypr je od 1. května 2004 členem Evropské unie, 1. ledna 2008 se připojil k Eurozóně. Kyperská republika je mezinárodně uznaný stát, má suverenitu de iure nad 97 % povrchu ostrova a všemi přiléhajícími vodami. Velká Británie si ponechala kontrolu nad zbývajícími třemi procenty (vojenské základny Akrotíri a Dekéleia).

Obsah

Geografie

Hlavní článek: Kypr (ostrov)

Stát Kypr leží na jihozápadní části stejnojmenného ostrova. Severovýchodní část ostrova zabírá Severokyperská turecká republika.

Historie

Od poloviny 11. století byl Kypr prosperující ostrov, kterému se vyhýbaly válečné konflikty. Teprve na jaře roku 1158 se na Kypru vylodil Renaud de Châtillon v čele antiochijské armády, [1] posílené o arménské oddíly knížete Thorose.[2] Posádka byzantského guvernéra na Kypru byla velmi slabá a útok vůbec nečekala. Boj byl velmi krátký, posádka byla zčásti pobita a zčásti zajata.[1] Do zajetí padl i zdejší místodržící Jan Komnenos, jenž byl zároveň synovcem byzantského císaře, a generál Michael Branas. [3] Křižáci s Armény poté ostrov celé tři týdny intenzivně pustošili. Z invaze se Kypr vzpamatovával dlouhá desetiletí.

Kyperské království

Hlavní článek: Kyperské království

Na Kypru v letech 1191–1489 existoval křižácký stát, založený Richardem I. Po pádu ostatních křižáckých států byl ostrov nakonec prodán Benátkám.

Osmanská a Britská nadvláda

Roku 1571 získala ostrov Osmanská říše. V 19. století začal postupně narůstat řecký nacionalismus. Řekové toužili po spojení ostrova s Řeckem. V roce 1878 ostrov získali Britové, kteří se zde udrželi do roku 1960.

Nezávislost a občanská válka

Kypr získal nezávislost v roce 1960 odtržením se od Velké Británie, v roce 1961 se stal součástí Commonwealthu. Rok po získání nezávislosti se současně rozhořel konflikt mezi Řeky a Turky. Mezi oběma národy byla OSN stanovena nárazníková zóna – tzv. zelená linie. V roce 1974 proběhl v jižní (řecké) části ostrova vojenský puč, který mohl znamenat její spojení s Řeckem. Turecko odpovědělo invazí na severovýchodní část ostrova. Byl ustanoven separatistický stát, který se roku 1983 prohlásil nezávislou republikou, jež byla doposud uznána pouze Tureckem. Oba státy stále odděluje „zelená linie“ hlídaná vojsky OSN.

Referendum o sjednocení 2004

V roce 2004 bylo uspořádáno referendum o sjednocení ostrova, které, pokud by bylo přijato, by vytvořilo Sjednocenou kyperskou republiku, která by následně vstoupila do Evropské unie. Ačkoli byl Annanův plán v severní části přijat 65 % hlasů, byl zamítnut řeckou částí Kypru, kde se proti sjednocení ostrova postavilo 76 % obyvatel.

Ekonomika

Turistický ruch

Hlavními turistickými středisky jsou: Pafos (v západní části); Larnaka, Agia Napa a Protaras (ve východní části). Pláže jsou písčité, s občasným výskytem kamenů. Ročně Kypr navštíví 2,4 milionu turistů.

Související články

Literatura

Reference

  1. 1,0 1,1 BRIDGE, Antony. Křížové výpravy. Překlad Marie Kreysová. Praha: Academia, 1995. 228 s. ISBN 80-200-0512-9.
  2. HROCHOVÁ, Věra. Křižáci v Levantě. Praha : Mladá fronta, 1975. 309 s.
  3. READ, Piers Paul. Ναΐτες. Překlad G. Kousounelou. Athény : Enalios, 2003. ISBN 9-605-36143-4. S. 239. (řecky)

Externí odkazy


Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace