Exonymum

Z Multimediaexpo.cz

Aktuální verze z 17. 6. 2015, 08:53

Exonymum (z řeckého exónymos, a to z ἔξω (éxō) vně, mimo a ὄνυμα (ónyma) jméno) je označení pro domácí podobu cizího zeměpisného názvu (toponyma) pro objekt ležící vně území domácího jazyka (např. Řím místo Roma, Vídeň místo Wien).^[1] Některá exonyma (zejména názvy hlavních měst) jsou v denním užívání. Jiné zeměpisné názvy (pro češtinu zejména názvy menších německých, polských, maďarských aj. měst anebo historické názvy) vyšly nebo pomalu vycházejí z užívání. Termínu exonymum se používá též při přepisu osobních jmen. Endonymum je naproti tomu jméno, které je užíváno na stejném území jinou skupinou obyvatel. Exonyma mají výhodu snazší vyslovitelnosti a v případě potřeby mohou být skloňována (např. "Míšeňský porcelán" místo "porcelán z Meißenu").

Lingvistika

Exonyma jsou přirozeným prvkem každého jazyka. Jejich počet se však velmi silně mění, což záleží především na následujících částech:

• sociální kontakty
• společné dějiny
• Dějiny jazyka: během času může výslovnost každého jednoho místního názvu měnit svoji podobu:
  • v původním jazyce, zatímco v cílovém jazyce zůstane zachována původní podoba, např. staročesky Praga > německy Prag (novodobá čeština Praha); starofrancouzsky Paris (vyslovovalo se: [pa'ris]) > německy, anglicky Paris (avšak v současné francouzštině = [pa'ʁi] bez koncového -s)
  • v cílovém jazyce, zatímco ve výchozím jazyce není žádná změna, srov. středohornoněmecky = švýcarská němčina Schwyz "(coby místní název, kantonu a název státu)" > později středohornoněmecky Schweiz (diftongizace)
• zvuková kompatibilita mezi výchozím a cílovým jazykem:
  • na stejné hlásce, tzn., pokud tatáž hláska jména není ve výbavě cílového jazyka a musí být nahrazena stejně znějící hláskou jako ve výchozím jazyku, srov. španělsky Madrid (vysl. = [ma'ðrið]) > česky stejné Madrid (ale vysl. = [ma'dʀɪt])
  • na rovině fonotaktiky (spojování hlásek), srov. německé Schweiz > finsky Sveitsi (vysl. = ['svejtsi]), tedy s nahrazením ve finštině neexistujícího <š> (= [ʃ]) hláskou <s> (= [s]) a přidá se svarabhaktický vokál -i na konci slova, jelikož výslovnost slova s koncovkou -ts je ve standardní finštině nemožná.

Často se sice toponyma píší stejně jak v původním, tak i v cílovém jazyce, jsou však rozdílně vyslovována. Tak se sice neliší původní psaný název pro Madrid, Edinburgh, Göteborg, Barcelona aj. od psané formy v češtině, nicméně liší se jejich výslovnost. Rovněž jako další slova mohou také exonyma v průběhu let vystoupit z běžného slovníku a být nahrazena přejatým názvem nebo být nahrazena endonymem z výchozího jazyka (např. New York namísto Nový Jork). Někdy tomu tak ale není, např. Remeš namísto Reims, Lutych namísto francouzského Liège či vlámského Luik, Bukovina namísto Bucovina, Volyň namísto Волинь, Záhřeb místo Zagreb, Novgorod namísto Великий Новгород, Peking namísto 北京 či Káhira namísto القاهرة. Významný vliv na další existenci výskytu exonym mají sdělovací prostředky. Zatímco před rokem 1992, ve kterém se v Barceloně konaly Olympijské hry, byla na našem území výslovnost názvu tohoto města podle zásady "čti jak píšeš", tedy s českým [c], velmi rozšířená, dnes je častější i počeštěná španělská^[2][3] (a zároveň i katalánská kodifikovaná) výslovnost se [s] (kodifikovaná španělská (kontinentální) výslovnost by ovšem byla s mezizubným třeným θ).^[4] Ani dnes ale Pravidla českého pravopisu výslovnostní odchylku od psané podoby nepředepisují a umožňují tak i výslovnost [barcelona],^[5][6] totéž platí např. i pro němčinu; německá kodifikovaná výslovnost je [barceˈlo:na].^[7] Vedle času jsou míra jazykového vzdělání, ale též samozřejmost a sebevědomí s ohledem na vlastní jazyk rozhodujícími faktory při zacházení s exonymy. Postavíte-li proti sobě například španělsky mluvícího člověka s Němcem, budou se v obou těchto bodech podstatně lišit. Mezi exonymy je také třeba rozlišovat přejmenování názvů vzešlá z historicismů, např. Zlín (před 1949 a po 1990) oproti Gottwaldov (1949-1990), Nieuw Amsterdam (do roku 1664) oproti New York (od 1664) nebo Petrohrad (do r. 1914 a potom od 1991) oproti Leningrad (1924-1991). Zde při určování užití stojí v první řadě časový a nikoli geografický rozdíl, může též dojít ke chronologickému rozměru použití jazykového tvaru jako v obou posledně jmenovaných případech. Takový případ nastává též např. u Kaliningradu, který se do r. 1946 jmenoval Königsberg (Královec). Pročež Královec není české exonymum; to zní Kaliningrad. Opačně stojí v ruském textu, v němž jde o dobu před rokem 1946, tedy nikoli Калининград (Kaliningrad), jak by tomu bylo při přijetí exonyma, nýbrž Кёнигсберг (Kjonigsbjerg).

Příklady českých exonym

Místní názvy

• Albánie místo Shqipëria
• Lutych místo Liège
• Bělehrad místo Beograd/Београд
• Vratislav místo Wrocław
• Florencie místo Firenze
• Gruzie místo Sakartwelo (საქართველო)
• Řecko místo Elláda (Ελλάδα)
• Kalkata místo Kolkata (কলকাতা)
• Kodaň místo København
• Kyjev místo Kyjiw (Київ)
• Lisabon místo Lisboa
• Petrohrad místo Sankt-Petěrburg (Санкт-Петербург)
• Neapol místo Napoli
• Remeš místo Reims
• Peking místo Běijīng (北京)
• Německo místo Deutschland
• Drážďany místo Dresden
• Řím místo Roma
• Sedmihradsko místo Transilvania
• Rakousko místo Österreich
• Benátky místo Venezia

Osobní jména

• Avicenna místo Ibn Sina (ابن سينا)
• Kryštof Kolumbus místo Cristóbal Colón
• Ježíš místo Ješua (ישוע)
• Konfucius místo Kchung-fu-c' (孔夫子)
• Mikuláš Koperník místo Mikołaj Kopernik
• Ludvík XIV. místo Louis XIV.
• Jindřich Mořeplavec místo Henrique o Navigador
• Vilém I. Dobyvatel místo Guillaume le Conquérant

Příklady cizojazyčných exonym

• Aachen: franc. Aix-la-Chapelle, špan. Aquisgrán, česky Cáchy, pol. Akwizgran, hol. Aken
• Glücksburg: dán. Lyksborg
• Graz: česky Štýrský Hradec
• Dresden: čes. Drážďany, ital., špan. Dresda
• Klagenfurt: česky Celovec
• Köln: angl., franc. Cologne, česky Kolín nad Rýnem, špan., ital. Colonia, hol. Keulen
• Leipzig: pol. Lipsk, česky Lipsko, rumun. Lipsca
• Mainz: česky Mohuč, pol. Moguncja, franc. Mayence, ital. Magonza
• München: ital. Monaco, angl., franc. Munich, špan. Múnich, pol. Monachium, česky Mnichov
• Stuttgart: ital. Stoccarda
• Wien: slovin. Dunaj, maď. Bécs, srb., chorv. Beč, česky Vídeň, angl., ital. Vienna, hol. Wenen, rumun., špan. Viena
• Deutschland: Chorv. Njemačka, pol. Niemcy, franc. Allemagne, port., špan. Alemania, fin. Saksa, lotyš. Vācija, lit. Vokietija, maorsky Tiamana, angl. Germany
• Österreich: angl., špan. Austria, arab. Nimsa, česky Rakousko, fin. Itävalta atd.

Literatura

• Otto Back, Übersetzbare Eigennamen. Eine synchronische Untersuchmaď von interlingualer Allonymie und Exonymie, Wien 2002, ISBN 3-7069-0146-3

Související články

• Seznam německých názvů českých obcí
• Seznam českých exonym
• Toponomastika

Reference

1. ↑ Encyklopedický slovník češtiny. NLN, Praha 2002. Str. 131
2. ↑ Výslovnost spisovné češtiny. Academia 1978, str. 99
3. ↑ Vlastimil STRAHL: Klíč k výslovnosti cizích vlastních jmen v češtině. Karolinum, Praha 1999, str. 113
4. ↑ Duden. Aussprachewörterbuch der deutschen Sprache. Dudenverlag 2003. S. 188
5. ↑ Pravidla českého pravopisu. Academia 2006. Str. 350
6. ↑ Pravidla českého pravopisu. Školní vydání včetně dodatku. Fortuna 1999. Str. 83
7. ↑ Duden. Aussprachewörterbuch der deutschen Sprache. Dudenverlag 2003. S. 188

Externí odkazy

• Německo-český slovník místních jmen
• Všeobecno-český slovník místních jmen
• Forum: Exonyme - Vergessene Ortsnamen
• Jordan Paper UN-Konferenz Prag 2003