Sopečná erupce

Z Multimediaexpo.cz

Sopečná erupce během formování ostrova Surtsey nedaleko Islandu. Nad středovou kalderou se vznáší pyroplastický mrak sopečného materiálu a vodní páry vznikající odpařováním oceánu

Sopečná erupce je geologická vulkanická událost, během které dochází k výronu magmatu na povrch tělesa. Je vyvolávána tlakem sopečných plynů uvolňujících se z magmatu během výstupu. Pokud celkový tlak uvolněných sopečných plynů dosáhne meze, kdy je jimi generované tlakové napětí schopné prorazit překážku (nadložní vrstvy) bránící výlevu. Během erupce je pak magma vyvrhováno pod tlakem na povrch vzápětí potom, co se uvolní sopečné plyny.^[1] Během sopečné erupce může být vyvrhováno různé množství materiálu v závislosti na tlaku a velikosti magmatického krbu. Viskozita magmatu následně ovlivňuje typ sopečné erupce a to, jestli dojde k výlevu magmatu do okolí a vzniku lávového proudu, či např. k vytvoření pyroklastického proudu a nebo pyroklastického mračna nad jícnem sopky, které při velkém množství materiálu může významně změnit lokální či globální klimatické podmínky. Mezi jednu z největších katastrofálních sopečných erupcí novodobé historie došlo v roce 1783 poblíž sopky Laki, následkem byl hladomor na velké části severní polokoule planety, dávaný do příčinné souvislosti s Velkou franzouzskou revolucí (1789).

Typy erupcí

Existuje několik typů sopečných erupcí, které jsou pojmenované podle jejich povahy. Láva vytékající z kráteru modeluje tvar sopky, a proto je tvar sopky závislý na povaze erupce. Každý typ erupce vytváří jiné sopečné tvary vulkánu.

Havajský typ erupce

Tento typ erupce vzniká jen zřídka. Je charakteristický pomalým vytékáním velmi řídké lávy ze širokého nízkého kráteru. To je výhodné pro zemědělce, neboť půda sopečných oblastí je dnes díky vysokého obsahu minerálních látek velice úrodná.

Strombolský typ erupce

Strombolský typ nemívá oproti Pliniovskému a Peleiskému katastrofální následky. Je nazývaný podle sopky Stromboli na Liparských ostrovech, bývá „hlučný a velkolepý“. Žhavá láva je vymršťována vzhůru, ale obvykle padá zpět do kráteru, způsobené škody jsou tudíž malé. Podívaná na tento výbuch je z dostatečné vzdálenosti nejen bezpečná, ale i atraktivní, a proto bývá často sledována místními obyvateli, vědci i turisty.

Pliniovský typ erupce

Tento typ je způsoben výbuchem plynů, které se nahromadily pod ucpaným kráterem. Exploze vytvoří kráterový komín, jímž jsou rozžhavený popel, lapily a pumy vystřelovány vysoko do vzduchu. Erupce bývají prudké a výbušné. Právě tímto způsobem vybuchla sopka Vesuv roku 79 n. l. Pod jejím popelem byla pohřbena města Pompeje a Herculaneum. Mezi oběťmi byl i římský přírodovědec Plinius Starší, po němž dostal tento typ sopečného výbuchu své jméno.

Erupce Mount St. Helens 18. května 1980

Peléiský typ erupce

Peléiský typ erupce je prakticky nejničivější typ erupce. Byl pojmenován podle sopky Mont Pelée. Když roku 1902 explodovala zpočátku pomalu sopečnými plyny vytlačovaná kráterová „zátka“, byl vysoko do stratosféry vymrštěn pliniovský sloup popela a kusů žhavé lávy. Zároveň se dolů po úbočí hory valila smrtící lavina žhavých plynů a popele, která zahubila téměř všechny obyvatele nedalekého města Saint-Pierre - asi 30 000 lidí. Další katastrofální následky tohoto typu erupce měl i vulkán Krakatoa, a to 27. srpna 1883. Kráter vulkánu byl také ucpán kráterovou „zátkou“, která však zde nebyla vytlačena, takže došlo k explozi prakticky celého sopečného ostrova Krakatoa. Celý vulkán se při této explozi zdvihl do výše a při dopadu vytvořil devět až 37 metrů vysokých vln tsunami. Na indonéských ostrovech severní Jávy a jižní Sumatry se následkem této katastrofy utopilo 36 tisíc lidí. Ironií osudu je to, že na pozůstatcích ostrova (z celé plochy ostrova zůstala po erupci pouze jedna třetina) se, následkem sérií menších výbuchů, stihl do dnešní doby vytvořit nový vulkán. V dnešní době je okraj tohoto vulkánu, činného naposledy v roce 1995, vysoký 813 m.

Související články

• seznam sopečných erupcí

Reference

1. ↑ Sopečná činnost a sopky [online]. geologický informační server, [cit. 2009-06-06]. Dostupné online.  

Externí odkazy

• Historie sopečných erupcí od 18. století dodnes