Slatina nad Úpou

Z Multimediaexpo.cz

Obec Slatina nad Úpou se nachází v okrese Náchod, který leží v kraji Královéhradeckém. Ke dni 31. 12. 2007 zde žilo 297 obyvatel.

Obsah

Přírodní poměry

Poloha

Slatina nad Úpou se nachází nejen v údolí Slatinského potoka, které je asi 2 kilometry dlouhé a má spád k zalesněnému údolí, jímž protéká řeka Úpa, ale i ve svazích nad ním. Severní hranice obce se nachází v zalesněné oblasti Barchovin, kde sousedí s Libňatovem a Havlovicemi. Na východě Slatinu odděluje od Červeného Kostelce, Červené Hory a Žernova řeka Úpa. Ta také tvoří z části i jižní hranici obce, kde na Hlubokém potoce přechází žernovský katastr v území Světlé, místní části Lhoty pod Hořičkami. Na východě se navíc obec dotýká Litoboře a Mečova, části katastrálního území Křižanov u Mezilečí.

Kříž v místě U záduše

Nadmořská výška obce se pohybuje většinou mezi 360 - 410 m n. m., příkladem může být nedaleká Březina, jež dosahuje 407,5 m n. m. Její nejnižší bod nalezneme na lukách pod Rýzmburkem (305 m n. m.) a nejvyšší na kopci u končinského transformátoru (425 m n. m.). Severní zalesněné oblasti či jižní místa pokrytá poli, jež jsou mimo zastavěné části obce, ale jsou ještě součástí slatinského katastru, mají však mnohdy ještě vyšší nadmořskou výšku. Z dalších významných kopců jmenujme: Spálený kopec (408 m n. m.), Hromobitka (418,3 m n. m.), U příčnice (439,8 m n. m.) a Na signálu (483,4 m n. m.).

Rozloha a části obce

Rozloha obce činí 1 011 ha. Slatina nad Úpou je tvořena třemi základními sídelními jednotkami:

Využití půdy

(stav z roku 2003)

Celková výměra (ha) Lesní půda Louky Orná půda Ostatní plochy Ovocné sady Vodní plochy Zahrady Zastavěné plochy Zemědělská půda
1 011 375 137 401 45 3 13 27 11 567

Pramen: Český statistický úřad

Soutok Slatinského potoka a Úpy

Geologie a geomorfologie

Slatina nad Úpou se nachází na jižním až jihovýchodním konci Krkonošského podhůří, kde Kocléřovský hřbet se svými svrchnokřídovými permskými a triasovými sedimenty přechází v Podorlickou, resp. Olešenskou pahorkatinu, zbudovanou krystalickými horninami a směsí prvo-, druho- i třetihorních sedimentů, na straně jedné a Orlickou, resp. Českoskalickou tabuli, složenou ze svrchnokřídových sedimentů (písčité a vápnité slínovce), na straně druhé. Sever obce tvoří osady Končiny a Boušín. Většina území Končin leží na zpevněných marinních sedimentech spodního a středního turonu a podél dvou bezejmenných potoků, které tečou východním až jihovýchodním směrem (jeden na severu, druhý na jihu obce), zasahují ramenovitě do výše jmenované turonské oblasti kvartérní kamenité až hlinito-kamenité sedimenty deluviální geneze. Ke konci obce směrem k Boušínu ještě nalezneme ostrůvkovitý výskyt fluviálních písků a štěrků ze spodního a středního pleistocénu a křemenité sprašové hlíny ze svrchního pleistocénu. Boušín naopak leží na turonských zpevněných sedimentech marinní geneze (písčité slínovce a spongilitické jílovce, v nichž se nacházejí příměsi místy silicifikovaných opuk) a severozápadním směrem nalezneme navíc nezpevněné fluviální sedimenty z období spodního a středního pleistocénu (šedé až hnědavé písky a štěrkopísky). Nejpestřejší jsou však svahy k Úpě a Maršovce. Skládají se ze tří geologických, přibližně stejně širokých pásů, které kopírují koryto řeky. První, nejvýše položený, z nich je tvořen marinními křemennými, jílovitými a glaukonitickými pískovci z období cenomanu, ve druhém nalezneme dolomitické pískovce, arkózovité pískovce, místy i slepence s hlízami a polohami dolomitu a prachovojílovitých pískovců ze svrchního permu, resp. thuringu, a třetí obsahuje zejm. spodněpermské červenohnědé pískovce ve svrchní části vápnité, přičemž místy nalezneme i arkozovité pískovce s polohami aleuropelitů. Geologicky pestré je i podloží samotné Slatiny. Údolí podél Slatinského potoka je tvořeno nivními sedimenty z období holocénu, svahy nad ním mají svůj počátek až ve svrchní křídě a jsou složeny zejm. písčitými slínovci a spongilitickými jílovci, k nimž se navíc pásovitě přidává kvartérní kamenitý až hlinito-kamenitý deluviální sediment. Navíc na polích vedoucích k Litoboři můžeme nalézt sprašové hlíny eolické geneze ze svrchního pleistocénu. Výjimkou je však kopec Březina, který má své počátky ve spodním a středním pleistocénu, a tudíž zde lze najít písky a štěrky fluviální geneze, jež jsou i charakteristicky zbarveny, a to do šedohněda až rezava.

Zbytky Špetlova buku

Jako je pestrá geologická minulost oblasti, tak pestré je i složení půd. Většinu obce sice tvoří klasická hnědozem, ale ta se mnohdy střídá s akumulacemi štěrkopísků, jež jsou zabarveny podle období jejich vzniku - od klasické žluti až po rezavohnědou.

Fauna a flóra

Fauna i flóra jsou zastoupeny typickými podhorskými druhy (obvodu hercynskosudetského), jež jsou doplněny i o některé nížinné. Co se týká ochrany přírody, na katastru obce se nachází část Národní přírodní památky Babiččino údolí se svými přirozenými smíšenými lesy, listnatými háji a lužními lučinami.

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatelstva

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel   1301   1311   1292   1148   1089   973   899   817   490   419   374   320   297

Pramen: Český statistický úřad

Vývoj počtu obyvatelstva v obci za poslední roky

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009
Počet obyvatel   294   286   279   277   282   274   297   297

Pramen: Český statistický úřad

Počet obyvatel

(podle sčítání lidu v roce 2001)

Místní část Celkem obyvatel Z toho žen Ekonomicky aktivních
Slatina nad Úpou 297 153 133
Boušín 9 4 2
Končiny 14 8 7
Slatina nad Úpou 274 141 124

Pramen: Český statistický úřad

Národnostní složení

(podle sčítání lidu v roce 2001)

Národnost Česká Slovenská Německá
Počet  288  5  3

Pramen: Český statistický úřad

Náboženské vyznání

(podle sčítání lidu v roce 2001)

Víra Věřící celkem Církev římskokatolická Církev čs. husitská Českobratrská církev evangelická
Počet   162   136   12   1

Pramen: Český statistický úřad

Vývoj počtu domů

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet domů   220   224   238   225   238   239   244   235   181   156   127   190   200

Pramen: Český statistický úřad

Spolkový život

Slatina nad Úpou byla co se týká spolkového života velmi aktivní a činorodou obcí.

Vnitřek boušínského kostela

Ochotnické divadelní spolky

První ochotníci se objevili v obci v roce 1896 a v průběhu 19. století až do konce 50. let 20. století bylo v oblasti místního ochotnického divadla velmi živo, neboť zde působilo několik takovýchto souborů - ČOB Havlíček (1905-1941, Rufferův hostinec), Sokol (1926-1940), Orel (1931-1941), Spolek Tyl (1910-1935, Mikešův hostinec), Spolek hasičů (1926-1950), školní soubor (1927-1959) a DS ČSM (1952-1958). Tyto spolky sehrály ve své době až 12 premiér ročně, a to nejen na dvou jevištích v obci, ale později se přesunuly i do přírody. Později postupně divadelní život umlká a divadlo se k místním lidem dostává jen díky zájezdům do divadel v Náchodě, Hradci Králové, Pardubicích či Praze, které jsou organizovány tehdejším JZD, Čs. svazem žen aj.

Hasičské spolky

Sbor dobrovolných hasičů byl v obci Slatina nad Úpou založen v roce 1882 a patří tudíž k nejstarším v okolí. Na novou zbrojnici si však musel počkat až do roku 1973. Dnes je tento 55členný sbor zařazen do Okrsku Hořičky (okrsek má 8 sborů, kolem 240 členů, 2 výjezdové jednotky) a k jeho dnešní výbavě patří dvoukolová motorová stříkačka PS 12 z roku 1979, autocisterna CAS 25 z roku 1988 a automatická siréna z roku 1996.

Spolky sportovní a tělovýchovné

Od 2. poloviny 19. století místní milovníci tělovýchovy docházeli do Sokola (ten novodobý vznikl k 16. prosinci 1993) i do Orla. Dnes je nejvíce známý místní oddíl kopané FK Slatina nad Úpou, který se účastní např. Havlovické Tropical Ligy a v okolních lesích můžeme vedle turistů narazit i na orientační běžce, neboť celá tato oblast je jimi hojně využívána, a to ještě nepočítáme v zimě hojné běžkaře. Ale obci se nevyhýbají ani sporty, které přímo v obci nelze provozovat, a tak místní mohli např. v roce 2004 navštívit výstavu jachtařských fotografií Asociace námořního jachtingu České republiky.

Spolky zájmové a mládežnické

Ze zájmových spolků vyvíjí největší činnost Myslivecké sdružení Boušín a ZO Českého zahrádkářského svazu (zal. 2. května 1965 jako pobočka ZO v Červeném Kostelci s vlastním výborem a od roku 1968 je samostatnou organizací). Tradici však v obci má i včelařství, jehož počátky můžeme hledat už u boušínského faráře Antonína Ondráška, postavy z Jiráskova románu U nás (známý úl Fráter mající podobu mnicha), ale je samozřejmé, že včely se tu chovaly o mnoho let dříve, zejm. na Boušíně. Ve 30. letech 20. století byli náruživými včelaři např. František Dvořáček v místní části Končiny, řídící místní školy Karel Tylš či místní poštmistr Adolf Lokvenc (od 1935 předseda Včelařského spolku Slatiny nad Úpou a okolí). Včelaři se tehdy spíše scházeli při společných návštěvách svých kolegů, jen jednou ročně se sešli v místním hostinci, kde se seznamovali s novotami v oblasti včelařství, diskutovali o svých chovech a mnohdy také přizvali na přednášku významné odborníky. V roce 1938 např. pořádali kurs pečení medového pečiva a v roce 1950 spolupořádali ve Starkoči 1. včelařskou konferenci včelařů okresu Náchod. Dnes však již nejsou místní včelaři samostatně organizováni, patří pod ZO ČSV Červený Kostelec, neboť stejně jako u ostatních spolků je největším problémem malá členská základna a ještě mnohem menší zájem o jakékoliv sdružování ze strany mladších generací.

Hrob pěvkyně Jarmily Kristenové na Boušíně

Je jasné, že se tu lidé nevěnují jen myslivosti, zahrádkaření a včelařství, ale aby dnes mohli být registrováni v jakémkoliv spolku, musí dojíždět do okolních obcí, zejm. se jedná o blízký Červený Kostelec (MO Českého rybářského svazu). Dříve v obci působila Pionýrská organizace Socialistického svazu mládeže a po svém znovuobnovení i Junák. Jeho úplným zánikem se však stalo ukončení činnosti střediska 3. dívčího oddílu ze Slatiny nad Úpou v listopadu 1994. Od té doby místní skauti patří do Červeného Kostelce.

Historie

Již název obce vypovídá o tom, na jakém místě byla tato obec založena – na bažinatém místě, které od počátku patřilo ke hradu Vízmburk, vystavěném nedaleko Havlovic na zalesněném ostrohu nad řekou Úpou před rokem 1279 Tasem z Vízmburka, který nosil ve svém erbu zlatý třmen v modrém štítě a byl zavražděn roku 1300 jako podkomoří krále Václava II. Nejstarším místem obce je osada Boušín, která vznikla již v druhé polovině 12. století a připomínána je poprvé k roku 1350. Název má podle svého zakladatele Bohuše, kastelána kladského. Zdejší, původně gotický, kostel Navštívení Panny Marie je poprvé zmiňován jako farní roku 1352, přičemž jako jeho patroni jsou uváděni např. bratři Hynek (roku 1363 měl na Boušíně právo podací) a Jindřich, synové Hynka Crhy z Dubé a z Náchoda a v roce 1368 se stal zdejším farářem Martin, syn Rubína ze Skalice. Roku 1497 přešel Boušín jako součást vízmburského zboží k náchodskému panství. Známější je však tato osada díky zdejší pověsti, která se váže k roku 1434, kdy byla osada v držení Jana Litobořského z Chlumu, jenž sídlil na nedaleké Turyni. Pro její objasnění je nejlépe citovat text, který je napsán nad tamní kapličkou se „zázračnou“ vodou:

„ Tam, kde je dnešní fara, stával před časy dvorec turyňského pána. Často sem dojížděl s malou dceruškou. Nebe dalo jí krásu, ale nemoc vzala ubohé se sluchem i řeč. Ovečky však jí rozuměly a ovčákův pes četl jí z očí. Jednou, když ji zlákalo jaro, vydala se k ovečkám sama. Cesta jí vedla, ale také svedla a zavedla v prales nad divou řekou. Temných hlubin se bála, ale studánka ve stráni ji zvábila, pramen osvěžil a když zvedla ruce k prosebnému „Zdrávas„, aby ji Svatá Paní z lesů vyvedla, stal se div. Hluchá slyší, jak němé dosud rty šeptají živá slova. Za štěkotem běží z lesa ven, slyší zvonky oveček a na žasnoucího pastuchu radostně volá: „Bárto, Bárto!„ Na poděkování zázračného uzdravení daroval turyňský pán dvorec i s poplužím záduši a vybudoval na Boušíně mariánskou svatyni. “

Tato pověst je zmiňována i v Babičce Boženy Němcové: „...A jak se to tam jmenuje, co ten kostelíček je, babičko?“ ptal se Vilím. „To je na Boušíně. Dá-li nám pánbůh zdraví, také se tam jednou podíváme, až tam bude pouť !“, řekla babička. „A co se tam stalo, babičko?“ ptala se Adelka, která by byla babičku poslouchala od rána do večera. „Zázrak se tam stal. Nevíte již, jak to jednou Vorša povídala?“ „Nevíme už nic. Povídejte vy nám to, pěkně vás prosíme,“ škemraly děti a babička nedala se dlouho prosit. „Tedy sedněte hezky na lavici a nevyhýbejte se mi z okna, ať nepřepadnete dolů a nesrazíte vaz. Za tímto vrchem a těmi lesy jsou vesnice Turyň, Litoboř, Slatina, Mečov, Boušín; ty všechny před dávnými časy patřily jednomu rytíři, který se jmenoval Turynský a na Turyni v hradu svém bydlel. Pán ten měl paní a jedinou dcerušku, hezkou dívčičku, ale bohužel byla hluchá i němá, čeho bylo rodičům veliký žal. Jedenkráte procházela se po hradu ta holčička, a tu si usmyslila podívat se, co dělají ti malí beránkové v boušínském dvorci a jak as vyrostli od té doby, co je neviděla. Musím vám říci, že tenkráte ještě ten kostelíček tu nebyl, ani vesnice, jen dvorec tu byl, v němž čeleď bydlela Turynského pána a kde se chovala jeho stáda. Kolem dokola byl samý les a v lese mnoho divoké zvěře. Dceruška Turynská byla kolikráte ve dvorci, ale to jela vždy s otcem; myslila bláhová, že když se tam rozběhne, také hned tam bude. Šla tedy, šla, kam ji oči vedly; myslela, cesta jako cesta, byla ještě mladá, nerozumná, jako vy jste. Když ale dlouho už šla, a ještě bílý dvůr neviděla, začínalo jí být ouzko; napadlo jí teprv, co řekne otec a matka, že utekla ze zámku, dostala strach a vrátila se nazpět. Ale když je člověk ve strachu, lehko se pomate, dokonce takové dítě. Spletla si holčina cestu a nepřicházela ani domů, ani do dvorce, dostala se do hustého lesa, kde nebylo ani stopy, ani světla. Teprv poznala, že zabloudila!

Boušínská kaplička

Můžete si myslit, jak jí bylo! - Vám by ale přece tak zle nebylo, máte sluch a mluv, čeho děvčátko nemělo. Běhala ve zmatku kříž a kříž, a tím více se pletla. Nakonec i žízeň i hlad ji trápil, nohy ji také bolely, ale to vše nebylo tak hrozné jako strach, který mělo děvče před nocí, zlou zvěří, a ouzkost, která ji tížila, že se otec a matka na m octla se najednou u studánky; dychtivě klekla si k ní a napila se; když se pak okolo sebe ohlédla, viděla dvě ušlapané cestičky. Ale nevěděla, kterou se dát ji bloudění přestrašilo a naučilo, že nevede každá cestička k domovu. Tu si vzpomněla, že její matka, když v strachu a úzkosti je, vždy do své komůrky jde a se modlí; i klekla tedy na zem holčinka a modlila se, aby ji Pánbůh vyvedl z lesa. I slyší najednou divný zvuk, hučelo a znělo jí to v uších víc a víc, jasněji a jasněji, děvče nevědělo, co se s ní děje, jaké to jsou zvuky; začala se strachy třást a plakat, chtěla utíkat a tu hle, běží k ní z lesa po cestičce bílá ovce, za ní druhá, třetí, čtvrtá, a šestá a více jich, vždy více, až je u studánky celé stádo. Každá ovce měla na krku zvonec, ty zvonce zvoní a děvčátko je slyší! To jsou ovce otcovy a tu běží ovčákův bílý pes a tu přichází Barta ovčák, a děvčátko vykřikne „Barto!“ a běží k němu. Zaradoval když slyšel, že slečna mluví a slyší, vzal ji do náručí a pospíchal k dvorci, od něhož nebyli daleko vzdáleni. Byla tam paní Turynská, všecka sklíčená; nevěděli, kam se jim dcera náhle z hradu byla poděla a co se s ní stalo. Rozeslali po lese kdekoho, otec také hledal a paní čekala v bílém dvoře. Můžete si myslit, jakou radost ta maminka měla, Barta dceru přinesl, a ke všemu tomu ještě uzdravenou. Když se i otec vrátil a dcera všecko pověděla, umínili si rodiče, že u té studánky na poděkování Bohu vystaví kostelíček. A to také udělali. Ten kostelíček, co tamto vidíte, je ten samý a ta studánka u něho ta samá studánka, u níž děvče pilo a se modlilo a zde v těch lesích bloudilo. Ale děvčátko už dávno dávničko umřelo, a pan Turynský umřel i paní Turynská, a Barta umřel a zámek na Turyni je zbořen.“ „A kam přišly ovce a pes?“ ptal se Vilím. „Inu, pes pošel, staré ovce zkapaly, mladé vyrostly a měly zase beránky. A tak to na tom světě chodí, milé děti, jeden zajde, druhý přijde.“ Děti obrátily zraky do údolí..." Podruhé na sebe Boušín upozornil tím, že na zdejší faře v letech 1848-1850 působil vlastenecký kněz Josef Myslimír Ludvík. Z jeho Památek Náchoda čerpal látku spisovatel Alois Jirásek, když sepisoval dílo U nás. Sama Slatina nad Úpou je jako obec poprvé zmiňována až v roce 1545, přičemž právě přídomek nad Úpou je používán až od roku 1904, kdy místní obyvatelé požádaly příslušné úřady o jeho udělení, aby odlišili svoji obec od mnoha ostatních českých vsí, jež nesou stejný název. Od počátku katastr této obce patřil k vízmburskému panství. V rozmezí let 1516-1519 ho Petr Adršpach z Dubé a z Náchoda prodal spolu s dalšími okolními obcemi Janu Špetlovi z Janovic, což znamenalo budoucí připojení k panství náchodskému pod vládou Smiřických ze Smiřic a poté Trčků z Lípy, kterým byly jejich majetky zabaveny za účast ve stavovském odboji, a tudíž i ves Slatina. Později náchodské panství obdržel za své služby císaři na bojišti třicetileté války generál Francesco Ottavio Piccolomoni-Pieri, který se mj. podílel na odstranění Albrechta z Valdštejna. Následně se ujal vlády Lorenzo Piccolomini (zemřel 1712), který mj. postavil zámek v Ratibořicích, ale i jeho životní příběh je částečně spjat se Slatinou nad Úpou, protože 2. července 1694 dosloužený most do Červené Hory neunesl jeho spřežení a on i s kočárem spadl z mostu (místní pověst tvrdí, že byl naříznut někým z místních obyvatel, aby se knížeti pomstil), přičemž se zaklínil mezi trámy mostu a nemohl se sám vyprostit, aniž by spadl do řeky a neutopil se v tehdy rozvodněné Úpě. Naštěstí jeho volání o pomoc uslyšeli místní obyvatelé, kteří ho zachránili a on jako poděkování dal postavit v blízkosti mostu kapličku s vyobrazením této události (bohužel v roce 1971 byl obraz zcizen). Jeho následovníci drželi panství až do vymření české větve v roce 1783. Rozkvět panství a jeho obcí nastal sice již za Piccolominiů, ale pokračoval rychlým tempem i za vévody Petra Kuronského a jeho dcery Kateřiny Bedřišky Vilemíny Zaháňské, známé Paní Kněžny z Babičky Boženy Němcové. Posléze je nahradili příslušníci německého rodu Schaumburg-Lippe, jejichž poslední majetky propadly státu na základě Benešových dekretů v roce 1945, ale i oni mají velkou zásluhu na tehdejším kulturním a spolkovém životě, rozvoji místních řemesel a v neposlední řadě na péči o okolní krajinu. Na počátku 19. století význam obce postupně rostl, stejně jako u Boušína v období před vznikem Slatiny. Již v roce 1850 při zdejší škole vzniká knihovna a největší zásluhu na ní má zdejší rodák - páter premonstrátů, Petr Antonín Vrabec. V roce 1878 je postavena nová budova školy. Prostě obec se nenechává zahanbit a hrdě navazuje na tradici boušínskou, neboť již v roce 1358 byla na Boušíně farní škola, která zanikla v husitských válkách, obnovena byla před rokem 1680 a zrušena pro nedostatek dětí až v roce 1998. Dalším významným krokem v kulturním a spolkovém životě obce bylo založení sboru dobrovolných hasičů v roce 1882. Za připomenutí stojí i to, že do školy v čp. 100 chodila z Červené Hory koncem 18. století i Viktorka Židová, jedna z postav z Babičky Boženy Němcové.. Další ze střípků mozaiky, která spojuje tuto obec s naší nejvýznamnější spisovatelkou 19. století. Obec zažila i mnohé nepříjemné chvíle. Příkladem může být silná bouře s následnou povodní z 15. června 1823, kdy byl stržena polovina mostu do Červené Hory. Opravený dřevěný most sloužil až do 30. července 1897, kdy byl odnesen velkou vodou, a proto hned v podzimních měsících téhož roku začala stavba železného mostu, z něhož dnes zbyly jen nepatrné části na obou březích řeky, neboť v roce 1971 byl rozebrán a vedle něho postaven nový - betonový, jenž slouží dodnes.

Vnitřek boušínské kapličky

Vedle přírodních katastrof bylo velkou ranou pro rozvoj obce období 1. světové (padlo 32 a nezvěstných 6 občanů Slatiny) a 2. světové války (popraveni 2 občané Slatiny) i následující období komunistického režimu. Násilná kolektivizace, nezájem o rozvoj vesnice, který byl kryt falešnými sliby, to vše posloužilo odlivu obyvatelstva, především mladých, a ani sametová revoluce v roce 1989 toho moc nezměnila, neboť to dobré, co ještě na vesnici z minulého režimu fungovalo, bylo zrušeno ať již úředním rozhodnutím či z nedostatku financí, zhoršila se dostupnost lékařské péče, dopravní obslužnost, a tak odliv stále pokračuje a z obce se stává postupně obec rekreačních chat a chalup, příkladem můžou být místní části Končiny a Boušín, kde lidé s trvalým pobytem jsou již dávno v menšině. Aby se tato situace alespoň trochu zvrátila, tak se obec v roce 2002 stala částí mikroregionu Svazek obcí 1866, neboť takto mají malé obce větší šanci se rozvíjet a dosáhnout mj. na peníze z fondů EU.

Pamětihodnosti

  • Roubená zvonice z roku 1682
  • Mariánský pseudokorintský sloup Panny Marie (postaven roku 1829 pod názvem Početí blahoslavené Panny Marie a vysvěcen roku 1831)
  • Boušínská lávka (postavena v roce 1876 Vilémem Augustem zu Schaumburg-Lippe, 14. ledna 1948 při povodni stržena a ještě téhož roku opravena, 1999 pro špatný technický stav stržena a slavnostně otevřena 29. dubna roku následujícího)
  • Boušínský kostel Navštívení Panny Marie se starou farou, který byl v letech 1681-1692 barokně přestavěn a v roce 1831 celkově opraven
  • Kaplička se zázračnou studánkou na Boušíně z let 1728-1730
  • Tradiční lidová architektura dřevěných roubených stavení
  • Kaplička u mostu do Červené Hory, tzv. Piccolominská (vystavěna roku 1694 knížetem Vavřincem Piccolominim jako poděkování místním lidem za pomoc, když se pod jeho kočárem propadl most a kočár i s knížetem zůstal viset mezi trámy, ve výklenku kapličky byl umístěn obraz s vylíčením této události, který však byl v minulosti ukraden, roku 2003 se kaplička dočkala opravy a nový obraz do ní namaloval Stanislav Kulda z Náchoda)
  • Kříž „U záduše“ na Končinách
  • Kříž při cestě k Boušínu z roku 1824

Významní rodáci a osobnosti, které ovlivnily život obce

  • Albrecht ze Skalice (14. století), římkat. kněz; kolem roku 1375 působil na Boušíně
  • Otto Berger (22. ledna 1873 Slatina nad Úpou - 30. června 1897 Machov) - violoncellista a spoluzakladatel Českého kvarteta
  • Dětřich (14. století), římkat. kněz; první boušínský písemně zmíněný farář
  • Jiří Ehl (1803 Josefov - 15. dubna 1884 Chvalkovice), římkat. kněz; před odchodem do Chvalkovic působil jako farář na Boušíně
  • František Falta (25. prosince 1885 Slatina nad Úpou - 18. března 1963 Brno) - zeměměřič a společenský pracovník
  • Bedřich Kaněra (11. září 1934 Slatina nad Úpou - 2. dubna 2002 Kryštofovo údolí, okres Liberec) - herec, rozhlasový hlasatel, režisér, dramaturg, středoškolský profesor
  • Jan Krtička (25. dubna 1900 Studnice u Náchoda - 15. srpna 1978 Hodonín) - učitel; od 1923 definitivní učitel ve Slatině, kde založil lidovou školu hospodářskou
  • P. Josef Myslimír Ludvík (22. dubna 1796 Dolany u Jaroměře - 1. ledna 1856 Česká Skalice), římkat. kněz, historik a spisovatel; 1847-1848 farář na Boubíně, kde byl mj. oloupen bandou bratří Špetlů
  • Anna Viktorie Ludmila Piccolomini-Pieri d'Aragona (1. května 1667 - 21. prosince 1738), šlechtična; nechala postavit boušínskou faru
  • Lorenzo Piccolomini-Pieri d'Aragona (24. listopadu 1656 - 22. srpna 1712 Ratibořice), šlechtic; nechal postavit boušínský kostel
  • Vilém Pokorný (12. května 1942 Končiny, Slatina nad Úpou) - malíř
  • Josef Sedláček (9. října 1912 Slatina nad Úpou - 29. března 1989) - nezapomenutelná osobnost našeho radioamatérského hnutí
  • Alexandr Skalický (7. září 1932 Praha) - fotograf; spoluautor Fotoalba vesnické památkové zóny v roce 2004 (spolu s Mgr. Antonínem Rubáčkem) a dalších fotografií Slatiny nad Úpou, z nichž mnohé vyšly v různých periodikách nebo byly prezentovány na mnoha výstavách
  • P. Antonín Svatoš (21. července 1863 Plchůvky u Chocně - 1951 Kocléřov u Svitav), římkat. kněz; poslední boušínský farář (1899-1946)

Turistický ruch

Obcí vedou dvě cyklotrasy, a to č. 4056 „Po stopách bojů l866“ v délce 26 km a č. 4018 „Okruh Boženy Němcové“ v délce 35 km. Stejně bohatá je obec i na trasy pro pěší turisty.

Průmysl

Neexistuje.

Zemědělství

Stejně jako další obce v okolí má dlouhou zemědělskou tradici a v rostlinné i živočišné výrobě se od nich v ničem zásadním neliší. Vypovídá o tom i to, že dominantním subjektem v této oblasti je ZD Dolany. I když jednou výraznou věcí se přeci jenom odlišuje, a to robotizovanou farmou pro chov dojnic, která zde byla postavena v letech 2007-2008 na části stávajícího střediska živočišné výroby s kapacitou 284 dojnic. Tato tradice se dá naleznout i v místních názvech. Na konci katastru Křižanova, místní části Hořiček, se nachází zalesněný kopec Vysoký Tábor (454 m n. m.) a pod ním lučiny, které nesou název Stádliště (od pastviště stád).

Doprava

Obec je bez přímého železničního spojení, ale nemá k dráze tak daleko, jako např. Hořičky. Nejbližšími zastávkami jsou Červený Kostelec či Starkoč, které leží na trati Trutnov-Jaroměř. Slatinou nad Úpou prochází silnice 3. třídy z Hořiček do Červené Hory a autobusové spojení zajišťuje společnost ORLOBUS svojí linkou č. 640073 Česká Skalice-Hořičky-Červený Kostelec.

Části obce

Galerie

Boušínská kaplička v zimě

Údolí Slatinského potoka

Most přes Úpu

Boušínská fara

Kaplička u Slatinského mostu

Morový sloup

Kříž u zvonice

Pomník padlým

Literatura

  • August Sedláček, Zámky a tvrze království českého 5 - Podkrkonoší, Praha 1887
  • Josef Hanuš, Krajem Aloise Jiráska a Boženy Němcové, Praha 1955
  • Náchodsko - Hradecko : turistický průvodce ČSSR, Praha 1986
  • Mgr. Věra Vlčková, 120. výročí sboru dobrovolných hasičů Slatina nad Úpou, Slatina nad Úpou 2002
  • Orts-Repertorium für das Königreich Böhmen, Praha 1893

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Slatina nad Úpou
  Města a obce okresu Náchod  

Adršpach • Bezděkov nad Metují • Bohuslavice • Borová • Božanov • Broumov • Brzice • Bukovice • Černčice • Červená Hora • Červený Kostelec • Česká Čermná • Česká Metuje • Česká Skalice • Dolany • Dolní Radechová • Hejtmánkovice • Heřmanice • Heřmánkovice • Horní Radechová • Hořenice • Hořičky • Hronov • Hynčice • Chvalkovice • Jaroměř • Jasenná • Jestřebí • Jetřichov • Kramolna • Křinice • Lhota pod Hořičkami • Libchyně • Litoboř • Machov • Martínkovice • Mezilečí • Mezilesí • Meziměstí • Nahořany • Náchod • Nové Město nad Metují • Nový Hrádek • Nový Ples • Otovice • Police nad Metují • Provodov-Šonov • Přibyslav • Rasošky • Rožnov • Rychnovek • Říkov • Sendraž • Slatina nad Úpou • Slavětín nad Metují • Slavoňov • Stárkov • Studnice • Suchý Důl • Šestajovice • Šonov • Teplice nad Metují • Velichovky • Velká Jesenice • Velké Petrovice • Velké Poříčí • Velký Třebešov • Vernéřovice • Vestec • Vlkov • Vršovka • Vysoká Srbská • Vysokov • Zábrodí • Zaloňov • Žďár nad Metují • Žďárky • Žernov

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Slatina_nad_%C3%9Apou“