V pátek 26. dubna 2024 úderem 22 hodiny začíná naše nová
a opravdu velká série soutěží o nejlepší webovou stránku !!
Proto neváhejte a začněte hned zítra soutěžit o lákavé ceny !!

Finanční smlouva mezi vládou Velké Británie a Československou prozatímní vládou (1940)

Z Multimediaexpo.cz

Finanční smlouva mezi vládou Spojeného království Velké Británie a Severního Irska a Československou prozatímní vládou byla smlouva o válečném úvěru, poskytnutém Velkou Británií exilové Československé prozatímní vládě. Takto získaný úvěr sloužil k financování Československé prozatímní vlády a československých branných sil v exilu.

Obsah

Dohoda o úvěru

25. října 1940 byla podepsána československo-britská dohoda o československé branné moci, která kromě postavení a organizace československých vojenských jednotek ve Velké Británii upravovala také způsob jejich financování [1]. Na základě následné smlouvy z 10. 12. 1940, poskytla Velká Británie exilové Československé prozatímní vládě první válečný úvěr ve výši 7,5 milionu liber. Tento úvěr byl poskytnut za podmínky, že Československá prozatímní vláda souhlasí s tím, že veškeré zlato Československé národní banky, uložené v té době v Bank of England (jednalo se o 26 tun zlata), bude poskytnuto vládě Velké Británie na podporu Spojeneckých sil (konkrétně na nákup zbraní v USA) [2]. Z takto získaného úvěru byla následně financována politická i vojenská činnost československého exilu – jednalo se tedy o finance nutné na chod Československé prozatímní vlády a především na formování a následné vyzbrojení exilových československých branných sil v průběhu války [3]. Československý odboj v zahraničí a armáda v zahraničí tak byly financovány po dobu války z vlastních finančních prostředků.

Splacení půjčky

Po skončení II. světové války existovala možnost, že poskytnutý úvěr Československo uhradí z německých válečných reparací. Československo však žádné reparace od Německa (ať už se jednalo o tehdejší Německou demokratickou republiku či Spolkovou republiku Německo) nikdy neobdrželo. Situace se značně zkomplikovala po komunistickém puči v únoru 1948. Velká Británie začala požadovat splacení úvěrů, které za války poskytla k financování organizace a výzbroje československé armády ve Velké Británii a rovněž žádala i splacení mnichovského úvěru z roku 1938. Velká Británie také požadovala náhradu za majetek znárodněný britským občanům, kteří před válkou žili v Československu (náhradu Československo plně nevyplatilo s poukazem na to, že západní státy neoprávněně zadržují československý podíl zlata, nalezeného po válce v solných dolech Merkers – jednalo se o 227 tun zlata Německé říšské banky, z čehož značná část bylo zlato ukradené v okupovaných evropských zemích [4]). K požadavkům Velké Británie se přidaly i Spojené státy americké a rovněž požadovaly finanční náhradu za znárodněný majetek některých bývalých československých občanů, nyní již občanů USA (jednalo se především o Petschkovu rodinu). Jednání o konečném vypořádání se nakonec táhla až do roku 1982. Československá socialistická republika nakonec uhradila Velké Británii 24 milionů liber, Spojeným státům 84,5 milionu dolarů a 20. února 1982 bylo do Prahy letecky dopraveno 18,4 tun zlata [5].

Literatura

Reference

  1. ↑ Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, ISBN 80-86182-69-X, str. 69
  2. ↑ Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, ISBN 80-86182-69-X, str. 73
  3. ↑ Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, ISBN 80-86182-69-X, str. 70
  4. ↑ Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, ISBN 80-86182-69-X, str. 146
  5. ↑ Stanislav Motl, Kam zmizel zlatý poklad republiky, Rybka Publisher, 2003, ISBN 80-86182-69-X, str. 176

Externí zdroje =


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Finan%C4%8Dn%C3%AD_smlouva_mezi_vl%C3%A1dou_Velk%C3%A9_Brit%C3%A1nie_a_%C4%8Ceskoslovenskou_prozat%C3%ADmn%C3%AD_vl%C3%A1dou_(1940)“