Řád augustiniánů

Z Multimediaexpo.cz

(Přesměrováno)
Kostel augustiniánského kláštera na Starém Brně.
Znak augustiniánů.

Řád augustiniánů, stručně augustiniáni je souhrnné označení několika řeholních řádů, které se řídí tzv. řeholí sv. Augustina. Roku 1963 byly spojeny do Řádu svatého Augustina (Ordo sancti Augustini, OSA). Znak řádu: Ve zlatém štítě červené planoucí srdce, spočívající na černé knize s červenou ořízkou a obtočené černým řemenem (opaskem), které je kosmo probodeno stříbrnou berlou a šikmo hnědým šípem.[1]

Obsah

Kanovníci sv. Augustina (CSA)

Jako biskup se sv. Augustin z Hippo snažil přesvědčit kněze, kteří žili při velkých, zejména biskupských kostelech, aby žili společně podle určitého řádu a ze společných příjmů. Tak vznikla instituce kanovníků, lat. clerici regulares nebo canonici, kterou Lateránská synoda roku 1059 zavedla pro celou západní církev. Tzv. řehole sv. Augustina vznikla z několika jeho kázání o kněžském životě; klade důraz na společný život v klášteře, modlitbu, studium a rozjímavý život, a řídí se jí nejen augustiniáni, ale také premonstráti, dominikáni, křižovníci a další. Řeholníci skládají slavné sliby a mají se věnovat liturgii, studiu, meditaci a duchovní správě. Hnutí augustiniánských kanovníků se z Itálie rychle rozšířilo do Německa, Švýcarska, Flander a Francie. Po neúspěšných pokusech - například biskupa Jindřicha Zdíka (†1150) zavést augustiniánskou řeholi do Olomouce – byla první kanonie v Čechách založena 1333 biskupem Janem z Dražic v Roudnici, který se stal ohniskem tzv. roudnické reformy. V Roudnici patrně také vznikl první český překlad celé Bible (kolem 1360). Odtud patrně vznikly další kanonie – Karlov v Praze (Karel IV. 1350), Jaroměř, Rokycany, Sadská, Třeboň, Lanškroun, Šternberk, Fulnek, Prostějov a kanonie v Kladsku, v Kazimierzi u Krakova a další.[2] Augustiniánští kanovníci byli nositeli zvnitřněné spirituality a koncem 14. století vzniklo mezi nimi – za podstatné účastí českých augustiniánů - reformní hnutí devotio moderna (Jan van Ruysbroek (†1381), Geert Groote (†1384), Tomáš Kempenský (†1471)), které významně ovlivnilo celou novověkou zbožnost, zejména reformátora Martina Luthera (†1546). K významným augustiniánským kanovníkům patřili také kazatel Konrád Waldhauser (†1369) kronikář Ludolf Zaháňský (†1422) nebo humanista Erasmus Rotterdamský (†1536).

Poustevníci sv. Augustina

Augustiniánští poustevníci (Ordo eremitarum sancti Augustini, OESA) byl žebravý a meditativní řád, který vznikl roku 1256 papežským rozhodnutím spojit několik italských a německých společenství; první klášter byl založen roku 1258 v lese u porýnského města Weselu. První kláštery u nás vznikly v Praze u sv. Tomáše (1285), v Domažlicích (1287) a snad v Zaječově (1262?), dále následovala Bělá pod Bezdězem (1345), Brno (1350, roku 1783 přestěhován na Staré Brno), Litomyšl (před 1356). V pobělohorské době vznikl klášter v České Lípě (Albrecht z Valdštejna, 1623) na Bezdězu (1627) a ve Vrchlabí (1705).[2] Ze španělské reformy vznikla roku 1602 přísnější větev „bosých“ augustiniánů (OESA Disc, OAD), jež se rozšířila hlavně v Itálii a ve Francii. V Čechách vznikl první klášter Na Zderaze v Praze (1623), dále Tábor (1640), Lnáře (1672), Havlíčkův Brod (1674) a Vratěnín na Moravě (1687).[2]

Mezi významné augustiniány-poustevníky patřil reformátor Martin Luther, rakouský kazatel Abraham a Santa Clara (†1709), brněnský genetik Gregor Mendel (†1884) a jako augustinián začínal filosof Franz Brentano (†1917). Mnoho augustiniánských klášterů zaniklo v husitských válkách, zbývající – kromě Lnář a Starého Brna - byly zrušeny za císaře Josefa II..

Opatství Staré Brno

V Brně se usadili augustiniáni již v roce 1344 za podpory moravského markaběte Jana Jindřicha. Ten založil 2. 2. 1350 jejich klášter s chrámem Zvěstování Pannny Marie a svatého Tomáše, což potvrdil v roce dokončení jeho kněžiště 1356 i papež Innocenc VI. Chrám byl koncipován jako pohřebiště moravských markrabat a je v něm pohřben syn zakladatele markrabě a římský král Jošt Lucemburský. Císař Karel IV. věnoval svému bratru Janu Jindřichovi pro klášter obraz byzantsko-italského původu Černou Madonu, jež je uchovávána dodnes v hlavním oltáři. Klášter byl umístěn hned vně středověkých městských hradeb, ale rozšířením opevnění se stal součástí města Brna. Význam kláštera na Moravě i v rámci řádu dosvědčuje, že v 18. st. získal zvláštní papežské právo používat pro svého představeného hodnot infulovaného opata, kteréžto označení jinak augustiniáni jako žebravý řád nepoužívají. Brněnský opat je jediným augustiniánským opatem na světě na základě privilegia papeže Benedikta XIV. z roku 1752, které je přímo podřízeno generálnímu převorovi v Římě (ostatní augustiniánští představení kláštera jsou převoři podřízení provinciálovi stojícímu v čele provincie). Význam augustiniánského kláštera jej ochránil před zrušením za reforem Josefa II., nicméně i tak se jej významně dotkly. Josef II. totiž nařídil výnosem z 15. 3. 1783, aby augustiniáni opustili stávající klášter, který císař a moravský markabě Josef II. využil pro umístění moravských politických úřadů (místodržitelství). Augustiniáni náhradou dostali budovy zrušeného kláštera cisterciaček s kostelem Nanebevzetí Panny Marie na Starém Brně, který založila královna-vdova Eliška Rejčka 1323, jež je zde pochována se svým přítelem moravským zemským hejtmanem Jindřichem z Lipé. Klášter je dodnes na Starém Brně, Mendlovo náměstí 1. Papež Jan Pavel II. kostelu Nanebevzetí Panny Marie udělil titul bazilika minor apoštolským brevem z 6. 10. 1987. V klášteře je umístěno muzeum zakladatele genetiky Gregora Johana Mendla (1822-84), jenž byl opatem kláštera 1868-84 a po němž se jmenuje náměstí, na kterém se klášter nyní nalézá. Zajímavostí je, že v klášteře byl vychováván Leoš Janáček z prostředků augustiniánské thurnovské hudební fundace a později zde působil jako ředitel kůru a že z klášterního pivovaru vznikl dnešní pivovar Starobrno. Současným opatem je Lukáš Evžen Martinec.

Poznámky

  1. ↑ Encyklopedie řádů, kongregací a řeholních společností katolické církve v českých zemích
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 Vlček - Sommer – Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, str. 103n.

Související články

Literatura

  • Ottův slovník naučný, sv. 2, str. 1038 a n.
  • Jaroslav Mezník: Lucemburská Morava, Praha 1999, s. 195.
  • Bohumil Samek: Klášter augustiniánů v Brně, Brno 1993, s. 62.
  • Bohumil Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska I. Praha 1994
  • Vlček - Sommer – Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/%C5%98%C3%A1d_augustini%C3%A1n%C5%AF“