Rokycany

Z Multimediaexpo.cz



Rokycany (německy Rokitzan) jsou okresní město v západních Čechách. Leží na soutoku říčky Klabavy a Holoubkovského potoka, 17 km východně od Plzně a 45 km západně od Berouna. Město je malebně uloženo v kotlině jednoho z výběžků Brd s vrchy Žďár, Čilina a Kotel. Městem prochází hlavní železniční trať Praha - Plzeň - Cheb a severně od města dálnice Praha – Plzeň – Rozvadov.

Obsah

Historie města

Před 20. stoletím

První zmínka o Rokycanech pochází již z roku 1110 (jedná se o jedno z nejstarších měst v Čechách). Tehdy byl připomínán v místě dnešních Rokycan biskupský dvorec s osadou, která byla ve 14. století povýšena na město. Dříve byl ve městě biskupský hrad, který ale později zanikl. Dodnes se dochovaly zbytky středověkého opevnění, které dříve město obklopovalo. V gotickém slohu byl také vystavěn např. děkanský chrám Panny Marie Sněžné na náměstí. Město ve středověku mnohokrát vyhořelo. V roce 1397 se v Rokycanech narodil husitský biskup Jan z Rokycan. V roce 1584 byly Rokycany povýšeny na královské město. V období baroka byl přestavěn chrám na náměstí a postaven například Morový sloup, který dodnes stojí také na náměstí. Na Malém náměstí vznikl sloup sv. Jana Nepomuckého. Významnou budovou v barokním stylu je městská radnice. V roce 1702 žilo ve městě 2262 obyvatel. 18. století nebylo pro město příliš šťastné. Došlo k více požárům a město bylo zasaženo v 1. polovině 18. století morovou epidemií a v roce 1771 hladomorem. Začátkem 19. století žilo ve městě 2350 osob. V roce 1813 došlo k poslednímu velkému požáru města. Byl opraven kostel a přestavěna radnice. V roce 1850 se staly Rokycany sídlem okresu, 14. července 1862 byla otevřena železnice Praha–Plzeň, což umožnilo rozvoj průmyslu v Rokycanech a okolí, později, v roce 1869, byla uvedena do provozu odbočná trať Rokycany–Mirošov. V tomto období byl vybudován cukrovar (později Marila), hutě a pila. Zakládaly se nové školy, počet obyvatel města v roce 1890 převýšil číslo 5000 a stále rostl.

Začátek 20. století

Na konci 19.století a ve 20. století zaznamenaly Rokycany další rozvoj průmyslu, vzdělání, kultury i zdravotnictví. Zvýšila se životní úroveň lidí. V roce 1896 byl obnoven politický okres Rokycany. Zrychlené tempo rozvoje města znamenalo, že již tehdy docházelo k demolicím v historické části města. Jednalo se zejména o části městského opevnění. V roce 1900 zbořena gotická Saská brána. V letech 1897–98 byla na místě historických domů mezi dnešní ulicí Míru, Komenského a Smetanova postavena novorenesanční budova školy. Velká část nových staveb ale vyrůstala mimo areál historického jádra Rokycan. Zejména podél dnešní Jiráskovy ulice se začala rozvíjet okružní třída s mnoha reprezentativními budovami (sokolovna čp.208/II, gymnázium čp.112/I, okresní dům čp.64/III). Město se docela rychle vzpamatovalo z důsledků 1. světové války. Po vzniku ČSR v roce 1918 došlo k přejmenování některých městských ulic. Do města byla toho roku také zavedena elektřina. V roce 1919 město navštívil prezident T. G. Masaryk. V roce 1921 žilo ve městě 6728 obyvatel, byl vystavěn nový hřbitov. Za 1. republiky se ve městě hodně stavělo, vznikaly obytné čtvrtě i nové budovy kultury, úřady, atd. Plánovitě došlo k založení nových zahradních čtvrtí Rašínov a Hořicov.

Druhá světová válka

V roce 1938, po Mnichovské dohodě, do města přišlo asi 300 českých rodin odsunutých z pohraničních oblastí, které připadly Německu. 15. března 1939 byly Rokycany okupovány německými vojsky. Vlivem přistěhování odsunutých českých občanů ze Sudet se počet obyvatel zvýšil až na 9865 v září 1939. V roce 1940 opět došlo k přejmenování ulic, tentokrát tak, aby nová jména vyhovovala Němcům. V roce 1942 byl zrušen okres Rokycany a připojen k okresu Plzeň. 5. května 1945 začalo povstání proti nacistické vládě, byl vytvořen národní výbor pod českou správou, 7. května 1945 město, jako poslední na našem území, osvobozuje americká armáda. U města se armáda podle dohod zastavila a vyčkávala na příchod Rudé armády. (Nedaleko města dodnes najdeme pomník na demarkační čáře). Rudá armáda dorazila 10. května 1945.

Komunismus

Kostel Panny Marie Sněžné a mariánský sloup

V roce 1948 nastoupili k moci komunisté, bylo zahájeno zestátňování veškerých podniků, industrializace města a bouřlivá výstavba sídlišť (začínalo se sídlištěm Jižní předměstí). V roce 1950 byla zbourána historická Plzeňská brána a byly odstraněny veškeré památky na to, že město osvobodili jako první Američané, nikoliv Sověti. 1. března 1950 žilo v Rokycanech a Borku 9209 obyvatel. V roce 1957 byla na kopci nad městem dostavěna nová budova moderního Okresního ústavu národního zdraví, dnes nemocnice. V roce 1958 byla odvedena tranzitní silniční doprava ze středu města do Jiráskovy ulice. 24. května 1960 byl k Rokycanům připojen Borek. Reforma státní správy z roku 1960 obhájila Rokycanům status okresního města. Okres Rokycany se stal součástí Západočeského kraje se sídlem v Plzni. Byl rozlohou nejmenším okresem v západních Čechách (575 km²) a počtem obyvatel nejmenším v celé České socialistické republice. V roce 1961 žilo v Rokycanech 11934 obyvatel. 60. léta znamenala další rozvoj průmyslu a sídlišť. Byla zahájena výstavba panelového sídliště na Pražském předměstí, které padla za oběť část historické zástavby. Po vpádu a okupaci našeho území vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 rozhořčení občané města strhli sochu krasnoarmějce na náměstí. V roce 1970 žilo ve městě již 12 585 obyvatel, dochází k nárůstu počtu dětí. V tom roce byla do územního plánu zanesena výstavba dálnice D5. V 70. letech bylo vlivem stále se zvyšujícího počtu obyvatel potřeba stavět další byty. Proto byly stavěny další panelová sídliště, např. v l. 1972–78 sídliště Jižní předměstí nebo l. 1979–1984 sídliště Na Železné. V roce 1975 navštívil město prezident Gustáv Husák. Město roku 1980 dosáhlo obyvatel 15 041 obyvatel. V roce 1982 zadal ONV Rokycany u Krajské projektové organizace Stavoprojekt v Plzni studii asanace části historického jádra města. Projekt se naštěstí nestačil pořádně „rozjet“, stačil se vybudovat pouze betonový komplex obchodního centra Žďár (stavěn v letech 1986–1990) a hotelu Bílý Lev (stavěn 1986–1989). V roce 1983 bylo otevřeno nové autobusové nádraží, v letech 1984–1986 došlo k rekonstrukci železniční stanice a železniční tratě. Trať byla kompletně elektrifikována, první elektrický vlak po celé trati projel v roce 1986. Počet obyvatel města dosáhl historického maxima dne 31. prosince 1988. K tomuto dni bylo ve městě přihlášeno 16 270 obyvatel. Od té doby počet obyvatel klesá. 29. května 1989 byla obnovena MHD v Rokycanech, zajišťovaná autobusy. V červenci 1989 došlo k poslední velké demolici historických objektů v Soukenické ulici a na náměstí U Saské brány.

Po pádu komunismu

Po sametové revoluci 17. listopadu 1989 docházelo i v Rokycanech k protestům proti komunistickému režimu (např. 27. listopadu). Po pádu režimu se ve městě mnoho změnilo. Mezi největší změny patřilo zvýšení automobilové dopravy v centru města (kvůli otevření západní hranice), přejmenování ulic a hlavně opětovný rozvoj soukromého podnikání. 14. srpna 1990 se od Rokycan (podle tehdejšího trendu) odtrhly obce Kamenný Újezd a Svojkovice. V tom roce byla také zrušena vojenská posádka. V letech 1990–1992 bylo postaveno poslední panelové sídliště v Polní ulici. V roce 1991 byla otevřena pěší zóna ve středu města, v Palackého ulici. V 90. letech zaniklo v Rokycanech mnoho podniků, mezi největšími například Marila, Hamiro, ale také do města přišli noví zahraniční investoři, kteří vybudovali nové průmyslové a jiné závody. Nezaměstnanost ve městě a okolí tak není nijak tragická a je relativně hluboko pod celostátním průměrem. 27. října 1993 byl otevřen úsek dálnice D5 Mýto–Klabava, který odvedl tranzitní dopravu z centra Rokycan. 1. ledna 1994 se od Rokycan odtrhly Litohlavy. V posledních letech dochází ve městě k mnoha opravám a zvelebování centra i předměstí. Velmi se rozšířila možnost nákupů. Reforma veřejné správy přiřadila v roce 2000 okres Rokycany do Plzeňského kraje. V roce 2002 byl zrušen Okresní úřad Rokycany, území okresu nyní spravuje městský úřad (radnice). Některé okresní orgány jsou dosud zachovány. Ve stejném roce zasáhla město povodeň.

Části města

Vybavení města

Budova nákupního střediska Žďár z roku 1990

Město Rokycany má relativně kvalitní síť služeb všeho druhu. Školství reprezentují 4 základní školy, gymnázium a střední odborná škola, 2 střední odborná učiliště, 1 základní umělecká škola a 1 zvláštní škola. Zdravotnické služby kvalitně zajišťuje Rokycanská nemocnice, která byla privatizována. Ve městě a jeho okolí je docela dostačující nabídka zaměstnání, mezi nejdůležitější podniky patří „zavedený“ podnik Kovohutě nebo např. nová výrobní hala společnosti ProWell (u dálnice na severu města). Mnoho obyvatel dojíždí za prací do Plzně, resp. do Hrádku. Kultura je v Rokycanech reprezentovaná třemi muzei (Okresní muzeum Dr. Bohuslava Horáka, Muzeum historických kol a soukromým Vojenským muzeem[1]), dále Městským divadlem, kinem a Městskou knihovnou s informačním centrem. Široké jsou možnosti sportovního vyžití – ve městě najdeme zimní, normální stadiona i hřiště na streetball, hanballovou halu, několik bowlingových drah, hřiště na squash, venkovní koupaliště a krytý i venkovní bazén, a v neposlední řadě také tenisový areál. Možnosti nákupu poskytují samoobsluhy – např. Jednota (Žďár) na náměstí, Billa a Norma na Jiráskově ulici, Albert na sídlišti Jižní předměstí, Penny Market a Lidl oba na Plzeňské ulici, Kaufland v ulici Josefa Růžičky. Ubytování je možné v 6 penzionech, 3 hotelech a 1 ubytovně.

Doprava

Budova nádraží v Rokycanech na trati 170

Přímo středem města prochází dnes již silnice II. třídy č. 605 (dříve silnice I. třídy č. 5), která byla až do dokončení dálnice D5 tranzitním tahem na Plzeň a Rozvadov. Samotná dálnice, která byla severně od města otevřena 27. října 1993, má v blízkosti města sjezd (Exit 62 Rokycany) a odpočívku. Sjezdem z dálnice u Rokycan začíná také silnice II. třídy č. 183, která dále pokračuje přes Šťáhlavy, Přeštice, Merklín a Koloveč až do Domažlic. Železniční dopravu zajišťuje hlavní železniční trať 170 Praha – Plzeň – Cheb. V Rokycanech z ní odbočuje lokálka Rokycany–Nezvěstice. Autobusové nádraží najdeme nedaleko nádraží vlakového, poblíž centra města. Vyjíždí z něj většina příměstských spojů obsluhující celou plochu okresu Rokycany a částečně také okres Plzeň-jih. Mnoho spojů pokračuje z vesnic v okrese přes Rokycany až do Plzně. Dálkové autobusové spoje reprezentují linky Plzeň – Praha a Plzeň – Pelhřimov. Tato linka o víkendech jezdí až do Jihlavy, resp. do Brna. Městská hromadná doprava je zajišťována autobusovou okružní linkou MHD zbirožského dopravce Miroslava Hroudy s velmi chaotickou trasou a řídkými intervaly. Linka zajišťuje hlavně spojení nemocnice a sídliště Jižní předměstí s centrem města.

Vzhled města

V současné době je město čisté a opravené. Zbylé historické památky jsou krásně omítnuty a označeny. Chodníky ve městě jsou často tvořeny dekorativní zámkovou dlažbou. Na vzhledu města se silně podepsal minulý režim. Tento „podpis“ člověk vidí zejména, když prochází od zastávky autobusu „na Železné“ směrem do centra města. Až k říčce Klabavě procházíme pouze panelovým sídlištěm, za říčkou je již historické jádro.

Etnické menšiny

Ve městě žije početná romská komunita. Například se zde narodila a žije slavná romská zpěvačka Věra Bílá.

Partnerská města

Související články

Reference

  1. ↑ stránky Vojenského muzea

Externí odkazy


Borek | Nové Město | Plzeňské Předměstí | Střed

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rokycany
  Města a obce okresu Rokycany  

Bezděkov • Břasy • Březina • Bujesily • Bušovice • Cekov • Čilá • Dobřív • Drahoňův Újezd • Ejpovice • Hlohovice • Holoubkov • Hrádek • Hradiště • Hůrky • Cheznovice • Chlum • Chomle • Kakejcov • Kamenec • Kamenný Újezd • Kařez • Kařízek • Klabava • Kladruby • Kornatice • Lhota pod Radčem • Lhotka u Radnic • Liblín • Líšná • Litohlavy • Medový Újezd • Mešno • Mirošov • Mlečice • Mýto • Němčovice • Nevid • Osek • Ostrovec-Lhotka • Plískov • Podmokly • Příkosice • Přívětice • Radnice • Raková • Rokycany • Sebečice • Sirá • Skomelno • Skořice • Smědčice • Strašice • Svojkovice • Štítov • Těně • Terešov • Těškov • Trokavec • Týček • Újezd u Svatého Kříže • Vejvanov • Veselá • Vísky • Volduchy • Všenice • Zbiroh • Zvíkovec

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Rokycany“