Vnitřní Mongolsko
Z Multimediaexpo.cz
Vnitřní Mongolsko (zjednodušenou čínštinou: 内蒙古自治区; tradiční čínštinou: 內蒙古自治區; pinyin: Nèi Měnggǔ Zìzhìqū; mongolsky Өвөр Монголын Өөртөө Засах Орон) je Mongolskou autonomní oblastí na severu Čínské lidové republiky.
Obsah |
Název
V čínštině je území známé jako "Vnitřní Mongolsko", kdy název vnitřní/vnější je odvozen z mandžušského dorgi/tulergi. Název Vnintřní Mongolsko vznikl z popudu vlády Čínské republiky k odlišení od Vnějšího Mongolska, které dnes tvoří samostaný stát Mongolsko a republiku Tuva v dnešním Rusku. V mongolštině je region známý jako öbür mongγol, kde öbör znamená jižní. Proto se můžeme v některé literatuře setkat s pojmenováním této oblasti jako Jižní Mongolsko.
Historie
Po celou dobu existence byla centrální a západní část Vnitřního Mongolska pod nadvládou buď Číňanů, kteří se zde chtěli věnovat převážně zemědělství, nebo mongolských nájezdníků, kteří pronikali do oblasti ze severu. Východní část Vnitřního Mongolska byla pod silným vlivem Mandžuska, což ji ochránilo od nepřetržitých bojů mezi Mongoly a Číňany. V období Válčících států se chopil moci král Wu Ling (340–295 př.n.l.)a začal s expanzivní politikou na území Vnitřního Mongolska. Wu Lingova armáda porazila místní mongolské kmeny a na jeho příkaz začali trestanci a zajatci budovat obranné zdi proti nájezdům mongolských nájezdníků ze severu. Následně ji písař Čchin Š'-chuang-ti, zakldatel dynastie Čchin propojil s ostatními už stojícími zdmi a vytvořil tak dnes známou Velkou čínskou zeď. Další historie oblasti se vyznačuje neustálými střety mezi mongolskými nájezdníky a armádou jednotlivých čínských dynstií, kdy úspěchů dosahovaly střídavě obě strany.
V roce 1206 sjednotil Čingischán mongolské kmeny a vytvořil Mongolskou říši, která při největším rozmachu zabírala 22% celé světové souše. Oblast Mongolska byla prvním místem, která se dostala pod jeho vládu. Po rozpadu Mongolské říše se v roce 1368 dostala k moci dynastie Ming. Za její vlády byla přebudována Velká čínská zeď, která zhruba určila jižní hranici Vnitřního Mongolska. Od poloviny 15. století do oblasti opět začínají pronikat mongolské kmeny, které ovládali Vnitřní Mongosko do roku 1635. Moc nad územím přesla od roku 1636 na podlední čínskou a nejznámější dynastii Čching. Od tohoto roku se Vnitní Mongolsko stalo součástí Čínského císařství až do jeho zrušení v roce 1912. V devatenáctém století začalo masivní osidlování Mandžuska, Vnitřního a Vnějšího Mongolska Číňany. Účelem bylo zvýšení čínské populace na území, na které si začalo dělat nárok Rusko. Byla vybudována železnice, která ještě zvýšila proud osadníků mířících do oblasti. 1. ledna 1912 byla v Nankingu slavnostně vyhlášena Čínská republika. Jejím prvním prezidentem se stal Sunjatsen z hnutí Kuomintang. Vnější i Vnitřní Mongolsko využilo této situace a vyhlásilo na Čínské republice nezávislost. Však pouze Vnější Mongolsko si ji dokázalo s vydatnou pomocí Ruska nezávislost udržet. Vnitřní Mongosko bylo obsazeno čínskou armádou. V roce 1919 čínská armáda zaútočila na zbytek dosud nezávislého Mongolska a zabrala je. Obnovení nezávislosti došlo až roku 1921, kdy přišlo na pomoc Mongolsku sovětské Rusko. Celá oblast Mongolska byla od té doby rozdělena na vnější část, kde vznikala 1924 komunistická Mongoská lidová republika pod vlivem SSSR a vnitřní část, která zůstala pod vládou Číny. Nestabilní Čínská republika oslabovaná občanskou válkou mezi komunisty a Kuomitangem se v roce 1931 stala terčem Japonska, které zabralo Mandžusko. Japonci na jeho území vytvořili loutkový stát Mančukuo. Mančukuo spravovalo i oblasti Vnitřního Mongolska a to do roku 1945. Velká část Vnitřního Mongolska se pak následně roku 1937 stala nezávislým státem Mengkukuo. Vůdcem tohoto japonského loutkový státu se stal mongolský princ Demchugdongrub. Existenci Mengkukua ukončila v roce 1945 sovětská invaze do Mandžuska. Po válce v roce 1947 byla vytvořena na území Vnitřního Mongolska Autonomní mongolská oblast. Po vítězství komunistů na pevninské Číně a založením Čínské lidové republiky v roce 1949 byly k území Vnitřního Mongolska připojeny některé oblasti na západě a postupem doby se přidávaly další oblasti s mongolským osídlením. Vznikl tak nynější protáhlý tvat této automoní oblasti táhnoucí se skoro pocelé délce hranic s nezávislým Mongolskem. Prvním hlavou místní vlády se stal komunista Ulanhu. Během Kulturní revoluce byla místní vláda odstraněna a obyvatelstvo bylo zasaženo vlnou represí. Velká část území Vnitřního Mongolska byla připojena k okolním provinciím. Autonomní oblast byla opět obnovena v roce 1979.
Obyvatelstvo
Většinu z 23 miliónů obyvatel tvoří Chanové (většinové etnikum v Číně), kteří začali do oblasti proudit v průběhu 18. století a jejich příchod do oblasti nezastavil ani ve 20 století. Chanové žijí většinou ve střední a východní části oblasti. Druhou nejpočetnější skupinou obyvatel tvoří Mongolové, kteří tvoří okolo 17% populace. Během násilné kolektivizace v průběhu Maoistické éry musely mongolské kmeny opustit od svého kočovného života a usadit se ve stálých sídlech. Tento akt výrazně narušil jejich kulturu a zcela změnil jejich způsob života.
| Obyvatelstvo ve Vnitřním Mongolsku, 2000 census[1] | ||
|---|---|---|
| Etnikum | Populace | Procenta |
| Chanové | 18 465 586 | 79,17% |
| Mongolové | 3 995 349 | 17,13% |
| Mandžuové | 499 911 | 2,14% |
| Chuejové | 209 850 | 0,900% |
| Daurové | 77 188 | 0,331% |
| Evenkové | 26 201 | 0,112% |
| Korejci | 21 859 | 0,094% |
| Rusové | 5 020 | 0,022% |
Náboženství
Náboženské složení v Vnitřním Mongolsku je velice různorodé. Každé jednotlivé etnikum svým vyznámím liší. K buddhismu se hlásí jak Chanové, tak Mongolé. Existují však i mongolské kmeny, které vyznávají křesťanství, islám či šamanismus. Menšina Chuejovů se hlásí k islámu a Daurové jsou naopak z většiny příznivci šamanismu.
Vláda a politika
Podle ústavy Čínské lidové republiky mají autonomní oblasti určitou vlastní suverenitu jak hospodářskou, tak se svojí vlastní vládou. Teoreticky to znamená, že by místní vláda měla být nezávislá na vládě v Pekingu a rozhodovala o směřování Vnitřního Mongolska vrámci Číny sama. V praxi ale premiér, který musí být podle zákonů z dané národnostní menšiny (v případě Vnitřního Mongolska etnický Mongol) musí být zcela pod vlivem Tajmníka komunistické strany pro danou oblast, který je vždy z jiné části Číny a většinou Chan. Co se týče ekonomické nezávislosti, tak Vnitřní Mongolsko je příkladem zvýšené snahy Číňanů federalizovat svůj stát. Vnitřní Mongolsko je mnohem více nezávislé na vládě v Pekingu a tvoří svůj vlastní ekomonický plán.
Zeměpisné podmínky
Poloha
Vnitřní Mongolsko sousedí od východu na západ s provinciemi Chej-lung-ťiang, Ťi-lin, Liao-ning, Che-pej, Šan-si, Šen-si, autonomní oblastí Ning-sia a provincií Kan-su. Dále má oblast na severovýchodě společnou hranici s Čitskou oblastí Ruska a šesti ajmagy Státu Mongolsko (od východu na západ Východní, Süchbátarský, Východogobijský, Jihogobijský, Bajanchongorský, Gobialtajský).
Související články
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.