Uhlovodíky

Z Multimediaexpo.cz

Uhlovodík je označení pro organickou sloučeninu, jejíž molekula se skládá pouze z atomů uhlíku (C) a vodíku (H). Tyto látky mají hlavní uhlíkový řetězec (tzv. uhlíková kostra), na kterou jsou připojeny atomy vodíku. Termín uhlovodík se často užívá jako zkrácený název pro alifatické uhlovodíky (nearomatické uhlovodíky).

Dělení uhlovodíků

Model benzenu, který patří mezi aromatické uhlovodíky
Podle typu řetězce Podle typu vazeb Vazby
Alifatické uhlovodíky Acyklické uhlovodíky Alkany jednoduché
Alkeny jedna dvojná vazba
Alkyny jedna trojná vazba
Alkadieny dvě dvojné
Cyklické uhlovodíky Cykloalkany jednoduché
Cykloalkeny jedna dvojná vazba
Cykloalkyny jedna trojná vazba
Aromatické uhlovodíky (areny) delokalizovaný systém konjugovaných dvojných vazeb

Příklady

Uhlovodíky se získávájí při rafinaci ropy v ropných rafinériích a v chemických závodech

Nejjednodušším uhlovodíkem je methan, uhlovodík s jedním atomem uhlíku a čtyřmi atomy vodíku: CH4. Ethan je uhlovodík (přesněji řečeno alkan) sestávající z dvou atomů uhlíku spojených jednoduchou vazbou, každý se třemi atomy vodíku: C2H6. Propan má tři uhlíkové atomy (C3H8) a butan čtyři (C4H10). Dále následují pentan (5), hexan (6), heptan (7), oktan (8), nonan (9), dekan (10), undekan (11) a dodekan (12). Tato homologická řada dále pokračuje a liší se o homologický přírustek CH2, obecný vzorec alkanů je tedy CnH2n+2.

Názvosloví

Počet atomů C Slovní základ
1 meth-
2 eth-
3 prop-
4 but-
5 pent-
6 hex-
7 hept-
8 okt-
9 non-
10 dek-
11 undek-
12 dodek-
13 tridek-
14 tetradek-
15 pentadek-
16 hexadek-
17 heptadek-
18 oktadek-
19 nonadek-
20 eikos- (ikos-)

Existují tři druhy názvosloví uhlovodíků: triviální, jež je nejstarší a souvisí s místem výskytu nebo s vlastnostmi, funkčně skupinové (radikálově funkční), které se skládá z uhlovodíkového zbytku a názvu funkční skupiny, a systematické, definované organizací IUPAC. Chemický název uhlovodíku se může skládat z předpon, kmene značícího počet uhlíku a koncovky. Předpony mohou být číslovkové (di, tri, tetra, …) nebo názvoslovné (cyklo- pro uzavřený řetězec, izo- a neo- pro větvený řetězec, alkyl- pro navázané uhlovodíkové zbytky). Pestřejší soubor předpon obsahují deriváty uhlovodíků pro označení funkčních skupin. Slovní základ označující počet uhlíků je buďto vžitý triviální (meth-, eth-) nebo vychází z číslovky. Koncovka vyjadřuje chemickou vazbu (-an, -en, -dien, -yn) nebo uhlovodíkový zbytek (-yl). U derivátů uhlovodíků se vyskytují další koncovky pro funkční skupiny. Při tvorbě názvu uhlovodíku nejdříve musíme najít nejdelší uhlíkový řetězec s co největším počtem násobných vazeb. Poté očíslujeme atom uhlíku tak, aby vznila co nejmenší čísla. Dvojná vazba má přednost před vazbou trojnou a před uhlovodíkovým zbytkem. Předpony uhlovodíkových zbytků s číslem jejich pozice řadíme podle jejich názvu v abecedním pořadí. Podobně řadíme koncovky označující typ vazby. Pro větvené uhlovodíky obsahující na konci řetězce skupinu (CH3)2CH- můžeme použít předponu izo-, pro skupinu (CH3)3C- předponu neo-.


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Uhlovod%C3%ADky“