Sojuz 21

Z Multimediaexpo.cz

Sojuz 21 byla kosmická loď SSSR z roku 1976, která se svou posádkou absolvovala let na Saljut 5, zcela novou sovětskou orbitální stanici na oběžné dráze Země. K této stanici to byl zahajovací, první let s posádkou. Podle katalogu COSPAR dostal označení 1976-064A a byl 56. registrovaným letem kosmické lodě s lidmi na palubě ze Země. Její volacím znakem byl BAJKAL.

Posádka

Dvoučlennou posádku tvořili tito kosmonauti:

Boris Volynov, velitel lodě, 41 let, jeho druhý let
Vitalij Žolobov, palubní inženýr, 39 let, první a také poslední let

Průběh letu

Start

Loď odstartovala 6. července 1976 z kosmodromu Bajkonur s pomocí stejnojmenné rakety Sojuz a dostala se na oběžnou dráhu ve výši 193 – 253 km nad Zemí s pro Sojuzy obvyklou periodou 88 minut.

Práce na stanici

Po korekcích letové dráhy na 5 a 17 oběhu se podařilo 7. července provést ruční spojení s orbitální stanicí Saljut 4. Ta v době připojení měla za sebou 240 obletů Země. Oba kosmonauti do ní přestoupili. Zde plnili připravené i nově zadávané úkoly.

Novinkou programu bylo využití zařízení KRISTALL k sledování růstu krystalů v beztížném stavu. Program byl věnován řadě různých experimentům z oblastí technologie kovů i kapalin, lékařství s aparaturami POLYNOM 2M a LEVKOJ , měření složení atmosféry Země. Byla prováděna pozorování vesmírných objektů, velká pozornost patřila udržování fyzické kondice cvičením. V dobách osobního volna měli k dispozici knihy, šachy, magnetofonové pásky s hudbou. Ze stanice bylo televizní vystoupení.

Konec mise

Dne 27. srpna 1976 se od Saljutu 5 dopravní loď Sojuz 21 odpojila. O tři hodiny později kabina s kosmonauty přistála na poli s pomocí brzdících motorů a padákového systému na území Kazachstánu, 200 km jihozápadně od města Kokčetav^[1].

Stanice Saljut 5 zůstala na oběžné dráze, později zde byly ještě posádky s loděmi Sojuz 23 a Sojuz 24.

Celá mise Sojuzu 21 trvala 49 dní, tedy 1182 hodin, během nichž bylo vykonáno 790 obletů Země.

Konstrukce lodě

Udaná startovací hmotnost byla 6570 kg. Loď se obdobně jako ostatní lodě Sojuz skládala ze tří částí, kulovité orbitální sekce, návratové kabiny a sekce přístrojové. Loď byla vybavena spojovacím zařízením.

Literatura

LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.

Reference

↑ CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Boris Valentinovič Volynov, s. 239.

Externí odkazy

Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010
Informace o článku. Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. Tento text je dostupný za podmínek Creative Commons 3.0 Unported – creativecommons.org. Originální článek na české Wikipedii

[Codr-0] CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. Praha : Práce, 1982. Kapitola Boris Valentinovič Volynov, s. 239.

[1]