Němý film

Z Multimediaexpo.cz

Jeden z protagonistů němého filmu Charlie Chaplin

Výrazem němý film se označují filmy, které neměly žádnou synchronizovanou zvukovou stopu. Němé filmy byly velmi rozšířené až do 20. let 20. století, kdy se objevily filmy se zvukovou stopou a během několika let je vytlačily. Při promítání němých filmů tvořila zvukový doprovod živá hudba (klavír nebo celý orchestr) nebo gramofon. Pokud bylo potřeba okomentovat nebo vyjasnit děj filmu, používaly se psané mezititulky.

Obsah

Technika

Materiál filmového pásu

Celá éra němého filmu se potýkala z prudce hořlavou nitrocelulózovou podložkou filmového pásu. Promítací stroje byly opatřeny uzavřenými bubny pro cívky filmových kopií, aby se zabránilo přístupu vzduchu a rozšíření požáru. Vzplanutí filmu v promítací kabině v té době nebylo žádnou výjimkou. Voda nitrocelulózu neuhasila, u každého stroje byly nádoby s pískem, na udušení ohně. Nejrozšířenějším formátem němé éry byl klasický 35 mm film.

Promítací frekvence

Všechny němé filmy natočené před rokem 1930 vyžadovaly promítací frekvenci 16 obr./s. Tato frekvence postačovala pro dobrou kvalitu obrazu. Když nastoupil zvukový film, frekvence musela být zvýšena na 24 obr/s. (u nás platí výjimka 25). Důvodem bylo nejenom zvýšení obrazové kvality, ale také nutnost zvýšit rychlost posunu filmu na zvukovém snímači. Při rychlosti 16 nebyl dosažen požadovaný kmitočet a kvalita zvuku. Proto je patrné evidentní zrychlení, při promítání na dnešních strojích.

Seznam známých němých filmů