Lenochod dvouprstý
Z Multimediaexpo.cz
Lenochod dvouprstý (Choloepus didactylus) je velký savec a zřejmě nejznámější zástupce své čeledi lenochodovitých (Bradypodidae), který je nejčastěji chován v zajetí. Obývá území Venezuely, severní Brazílie, Guyany, Surinamu a Francouzské Guyany.
Obsah |
Synonyma
- Bradypus didactylus Carl Linné, 1758
- Lenochod jižní
- Unau
Popis
Lenochodi dvouprstí mají dlouhou a hustou hnědavou srst, která roste opačným směrem, než je obvyklé. To lenochody chrání před deštěm, jelikož může voda stéká směrem od břicha ke hřbetu a na zem a tudíž se srst nepromočí. V přírodě mají srst zelenavou, což však nezpůsobuje barvivo srsti, ale zelené řasy, které na lenochodech rostou na povrchu ve zvláštních žlábkách a poskytují tím lenochodům ochranné zbarvení. V zoologických zahradách však toto zbarvení nalezneme jen zřídka, jelikož jsou řasy velmi citlivé na vlhkost vzduchu a rostou jen v takové vlhkosti, jaká je v pralese. Jeho srst se však stává domovem i hmyzu, např. motýlců. Jeho tělo dorůstá na délku přibližně 60 až 64 cm a jeho hmotnost se pohybuje kolem 6 - 8 kg. Mají dlouhé končetiny s dvěma (na předních končetinách) a třemi (na zadních končetinách) zahnutými drápy, které slouží jako háčky při zavěšování na stromech. Lenochodi dvouprstí nemají ocas, který ve vývoji pomalu zcela zakrněl. Lenochodi mají celkem dvacet zubů. Zajímavý je i tím, že nejsou zuby potaženy sklovinou, ale řídkou a pórovitou zubovinou, do které pronikají šťávy z potravy a proto získávají zuby tmavohnědou barvu. Lenochodi mají i v poměru na své tělo obrovský žaludek, který pokud je naplněný může zabírat i celou břišní dutinu. Jejich žaludek je rozdělen na tři oddíly a jeden slepý výběžek. Těžce stravitelnou stravu tráví pomocí zvláštních bakterií a prvoků a lenochod dvouprstý se vyprazdňuje zhruba jednou za deset dní, ale přílišnou výjimkou ani nebylo jednou za třicet dní. Mají také proměnlivou teplotu těla, která i během dne může kolísat mezi 27 až 35 °C a při velkém kolísání teploty upadají lenochodi dvouprstí do strnulosti, která se na první pohled podobá zimnímu spánku.
Způsob života
Spatřit lenochoda dvouprstého v přírodě je velice obtížné, jelikož žijí nehybně v hustých spletích větví a listů v deštných pralesech. Lenochodi se dostali do všeobecného povědomí především kvůli své „lenosti“. Lenochod však není jen pomalé zvíře a v korunách stromů může zdolat i větší vzdálenost, než 3 km/hod. Většinu svého života tráví zavěšeni na stromech, což mu umožňují jeho silné končetiny. Na zem slézají jen v případě, pokud na předešlém stromě spásali všechno listí nebo se jdou vyprázdnit a to vždy na stejné místo. Na zemi je však lenochod zcela bezmocný a pohybuje se jen na břiše plazivými pohyby, jelikož se nedokáže ani postavit na nohy. Proto se stává snadnou kořistí nejrůznějších šelem jako je například ocelot. Odtrhnout a natožpak ulovit lenochoda na stromě je značně obtížné. I přesto mu na ve spletích větví hrozí nebezpečí, zvláště ze strany orlů, především harpyje pralesní a orla chocholatého, před kterými se lenochod brání svými ostrými drápy, které mohou způsobit vážná zranění nebo dravce dokonce zabít. Je aktivní převážně v noci. Lenochodi nemají nijak zvláště vyvinut zrak a proto se při hledání potravy, kterou se stávají především listy, ale i větvičky a plody, zřídka kdy i drobní obojživelníci nebo plazi, spoléhá na skvěle vyvinutý hmat a sluch. Čich nemají lenochodi nijak zvláště vyvinutý a řídí se jim jen zřídka kdy. Jak dokázaly pokusy zabývající se lenochody v přírodě, mohou lenochodi podobně jako netopýři slyšet tóny mnohem vyšší, než dokáže slyšet člověk. I přesto, že byli do poslední doby považovány za němé tvory, vydávají lenochodi zvláštní zvuky, které lidské ucho nedokáže zachytit. K životu na stromech je opravdu skvěle přizpůsoben. Nejenom, že zde hledá potravu, přespává, ale také se zde stará o mláďata. Držet se celé hodiny za čtyři končetiny na stromech vyžaduje opravdovou sílu v končetinách, která lenochodům skutečně nechybí, a kterou způsobují jeho zvláště vyvinuté svaly, kde se každá krevní cévka rozděluje v síť drobných cévek, a tak roznáší krev svalům výživu a kyslík v každé poloze. Poměrně velkou zajímavostí je i to, že umí lenochod skvěle plavat a často se neostýchá pustit ani do širokých jihoamerických řek.
Lenochodi dvouprstí žijí až na období rozmnožování samotářským životem. Když následuje doba rozmnožování, začnou samci vydávat zvláštní, vysoké a lidským uchem neslyšitelné zvuky, kterými láká samice. Samice je březí 240-325 dnů.[1] a poté rodí ve větvích stromů jediné mládě, které se svými drápy celý následující rok pevně drží na břiše své matky. Mláďata se nejprve od matky liší zbarvením - mají výrazně tmavší srst.
Kam do ZOO
Lenochod dvouprstý se v České republice chová celkem v pěti zoologických zahradách:
Galerie
 |
 Detail hlavy |
 Detail konce zadní i přední končetiny |
 |
Související články
- Lenochod tříprstý (Bradypus tridactylus), blízký příbuzný lenocha dvouprstého.
Reference
Externí odkazy
- Lenochod dvouprstý na stránkách ZOO Zlín
- Lenochod dvouprstý na HUNUNPA
- Lenochod dvouprstý na BioLibu
- Lenochod dvouprstý na stránkách Červeného seznamu IUCN (anglicky)
|
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |