Lehké opevnění vzor 36
Z Multimediaexpo.cz
Lehké opevnění vzor 36 je označení malé betonové pěchotní pevnůstky pohraničního opevnění. Posádka byla odvíjena od počtu střílen, na každou střílnu jeden střelec a jednoho pomocníka na zbraň.
Obsah |
Výstavba
Řízením výstavby objektů vz. 36 byla poveřena jednotlivá Zemská vojenská velitelství (ZVV). Koncem května roku 1936 byly zadány stavebním firmám zadány první úseky k výstavbě této pevnůstky. První pevnůstky vyrostly v Orlických horách téhož roku v červenci, další které pokračovaly byly na Trutnovsku, u Kadaně, Bíliny, Ústí nad Labem, ale také u Jindřichova Hradce, na Třeboňsku, u Plzně a Českých Budějovic, též v okolí brněnské ZVV a na jižní Moravě.
Konstrukce
Pevnůstka se podle stavební varianty rozlišovala na typ A, B, C, D, E nebo F. Všechny typy jsou si podobné, odlišují se od sebe pouze počtem střílen a tloušťkou obvodových stěn. K pozorování předpolí byla pevnůstka vybavena stropním otvorem pro zrcátkový periskop za účelem palby ze střílen. Střílny byly dosti rozměrné a tudíž i zranitelnější při boji. Střílny, ze kterých nebyla vedena palba, mohly být uzavřeny dvojicí 30 mm ocelových posuvných uzávěrů, které byly opatřeny uzkým pozorovacím průzorem. Zprvu se jednotlivé střílny tvořily bez jakékoliv lafetace a zbraň byla umístěna na dřevěném stolku pod střílnou. Ty se však při střelbě otřásaly a tudíž nebyl spoleh na jejich přesnou palbu. Proto se některé útvary snažily o vytvoření alespoň improvizovaných lafet. Tento problém se začal řešit v roce 1938, kdy se v Královopolské strojírně v Brně nechalo vyrobit 500 speciálních lafet, ze kterých se do září 1938 dostalo do pevnůstek pouze 240.
Výzbroj a vybavení
Výzbroj mohly tvořit těžké kulomety vz. 24 nebo lehké kulomety vz. 26. V pevnůstkách chyběla jakákoliv ventilační zařízení. Proto po dlouho tvrvající střelbě mohlo dojít k zamoření interiéru zplodinami z vystřelených nábojnic. Chtěla by osádka tomuto nedostatku zabránit, musela by nechat otevřená plechová vchodová dvířka, avšak to by byla pevnůstka již ničím nechráněná od případného útoku do zad nepřítelem. Další nevýhodou jejich rozmisťování v terénu. Jelikož pevnůstky netvořily ucelenou linii, vytvářel se mezi nimi hluchý prostor, kterým mohla nepřátelská jednotka proklouznout a zaútočit na pevnůstku z týlu.
Výhodou byla samozřejmně jejich finanční nenáročnost, která se odvíjela od jednoduché konstrukce a omezení množství vnitřního vybavení. Další výhoda byl také jejich rozměry, které snižovaly možnost zasažení nepřátelským ostřelovaním. Avšak nevýhod bylo značně víc a tak se projektanti ŘOPu snažili za šestatřicítku najít kvalitnější náhradu. To se jim podařilo a jednalo se o lehké opevnění vz. 37.
Reference
- Stehlík, Eduard: Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezku. Praha: Libri, 2002, s. 382 - 386.
Externí odkazy
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |