Křížová klenba

Z Multimediaexpo.cz

Křížová klenba
Křížová klenba se žebry
(Německo, Klášter sv. Mariensterna)

Křížová klenba je nejběžnější typ středověké klenby, který vzniká jako průnik dvou vzájemně kolmých válcových nebo lomených ploch.

Už v románské architektuře se na hranách tohoto průniku objevují žebra, která klenbu odlehčují a usnadňují její konstrukci.

Obsah

Popis a historie

Na rozdíl od nejprostší valené klenby, kterou lze vytvořit nad dvěma souběžnými stěnami, klene se křížová klenba jen na čtyři rohové podpěry, takže na pole křížové klenby mohou navazovat další ve všech čtyřech směrech. Proto se nejprve objevuje v tak zvaném křížení – průsečíku hlavní a křížové lodi. Klenbu tvoří čtyři klenební plochy čili kápě, jejichž styčné hrany tvoří v půdorysu kříž. Taková klenba (bez žeber), které se někdy říká také klášterní, se stavěla na tvarové lešení, a to obvykle z kamene.

Už od 12. století se v severní Itálii začala objevovat jiná konstrukce. Čtyři rohy klenby (podpory) se nejprve spojily dvěma zkříženými kamennými oblouky čili žebry, v jejichž průsečíku je svorník nebo klenák. Plochy mezi nimi (kápě) se mohly vyzdít podstatně lehčím zdivem a aspoň zčásti bez podpůrného lešení. Stavba žeber byla ovšem náročná, zejména na přesnost plánování i kamenické práce: jednotlivé kameny, které se tesaly na zemi, musely přesně navazovat a lícovat. Při této konstrukci pak bylo také přirozené, že se začaly stavět lomené oblouky s menšími bočními tlaky na podpory. V gotické architektuře se žebra bohatě profilují a objevují se stále složitější tvary žebrových kleneb. V renesanci a v baroku se křížové klenby bez žeber stále užívají, často i pro menší a obyčejnější prostory.

Literatura

  • Ottův slovník naučný, heslo Klenba. Sv. 14, str. 349

Související články

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Křížová klenba
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/K%C5%99%C3%AD%C5%BEov%C3%A1_klenba“