Günter Grass

Z Multimediaexpo.cz

Nositel Nobelovy ceny
Günter Grass (2004)

Günter Wilhelm Grass (* 16. října 1927, Danzig, dnes Gdaňsk, Polsko, † 13. dubna 2015, Lübeck, Německo[1]) byl přední německý spisovatel. V roce 1999 obdržel Nobelovu cenu za literaturu. Proslul zejména románem Plechový bubínek, jenž se řadí ke klíčovým textům evropské poválečné literatury.

Obsah

Život

Narodil se roku 1927 ve svobodném městě Gdaňsku, tři roky před svou sestrou. Otec Wilhelm Grass byl etnický Němec protestantského vyznání, matka Helene, římská katolička původem z kašubského etnika. Rodiče vlastnili malý koloniál, což se také odrazilo v jejich unylém životě katolicky oritentované nižší střední třídy. Günter Grass studoval na Gdaňském gymnáziu Conradinum. V roce 1942 narukoval do pomocných sborů Kriegsmarine, odkud o dva roky později přestupuje k Waffen SS. V únoru 1945 se účastní bojové operace s 10. tankovou divizi - Frundsberg. 20. dubna je však zraněn a zajmut americkou armádou, rekonvalescenci podstupuje v Mariánských Lázních. Rozhodnutí vstoupit do armády ve svých pamětech popisuje jako „útěk z měšťáctví, jež jej svíralo v domě rodičů“. Dlouhou dobu však tuto skutečnost tajil a vyjevil ji až ve dny vydání svých pamětí (Loupat cibuli), což údajně zneužil jako svoji reklamu.

Dva roky (1946–1947) pracuje v kamenném dole, kde si osvojuje základy práce s kamenem. Po následující léta studuje sochařství a kresbu, prvně na Kunstakademie Düsseldorf a následně, v rozmezí let 1953–1956, na Universität der Künste Berlin. Mezitím se stává členem Skupiny 47. Často zdúrazňuje, že: „Ve výtvarném umění jsem vyučen, v literatuře jsem pouze samouk.“ Má vystaveno a instalováno poměrně mnoho soch a kamenických prací, sám si pak ilustruje své knihy. Většina výše uvedeného je pak patrné i z jeho tvorby, v níž, aniž by se ale jednalo o autobiografii, se často navrací do rodného Gdaňsku (Gdaňská Trilogie - Plechový bubínek, Kočka a myš, Psí roky).

Roku 1954 se žení se švýcarskou studentkou baletu Annou Schwarzovou, v čemž můžeme vysledovat pravděpodobný původ záliby jedné z hrdinek Psích let v baletě. Léta 1954–1960 tráví se svou manželkou v Paříži, kde také vzniká rukopis Plechového bubínku. Tamtéž se stává otcem dvojčat Franze a Raoula. Následně se stěhuje do Západního Berlína, nicméně často také pobývá ve Šlesvicko-Holštýnsku. Rok po návratu do Německa se stává znova otcem a to hned třikrát: dcera Laura (1961), syn Bruno (1965), dcera Helene (1974). Po čtyřiadvaceti letech manželství se však rozvádí a o rok později (1979) znovu žení, tentokráte s Ute Grunerterovou. V rozmezích let 1983 - 1986 zastává přední vedoucí pozici v Akademie der Künste. Následující rok prožívá v Indii, ve městě Kalkatě. Po té se vrací do Německa a žije v něm dodnes.

Nástin a principy tvorby

Prvním Grassovým uvěřejněným čistě prozaickým dílem (do té doby byl známý jako básník, dramatik i autor rozhlasových her) dílem je historicko-satirická freska poválečného Německa Plechový bubínek, která staví Grasse do pozice vypravěče bezmála epického charakteru. Text v sobě mísí popisnost naturalismu, nápaditost surrealismu, nezalekne se však ani experimentální polohy, v níž se střídají erforma s ichformou, dramatické i lyrické pojetí výpravy. Dílo je řazeno do magického realismu, jež je obvyklý pro země latinské (ať už Španělsko, Kolumbie, Brazílie), avšak pro region střední Evropy je jedním z prvních. Plechový bubínek se stává základním kamenem tzv. Gdaňské trilogie, za jejíž poslední díl - Psí roky (1999) - obdržel Grass Nobelovu cenu za literaturu. Grassova tvorba svým novým nečernobílým pohledem na válečné hrůzy a nacistické hnutí zasadně determinuje literární reflexi období nacistického avšak i poválečného Německa a v jistém ohledu také přispěla ke zpětnému sblížení četných etnik střední Evropy. V tragicko/komickém pojetí všech jeho děl vyniká silný humanitní podtext, jež nezapře politickou angažovanost, kvůli níž je od roku 1961 ve východním bloku nežádoucím autorem (hra Plebejci zkoušejí povstání, román Místní umrtvení, próza Z deníku šneka). Nicméně Plechový bubínek vychází česky v letech 1969 a 1987. Všechny Grassovy texty vnikají střízlivou ironií (v čemž se skýtá zasadní odlišnost Grassova pojetí magického realismu), jíž se nebojí častovat každý z politických směrů včetně jemu vlastního sociálně demokratického. Později však převažuje znovu epično, které ale svým pojetím nevyčlení nic z politické reflexe. V díle Širé pole se zabývá pádem Berlínské zdi, znovusjednocením Německa a jeho dopadem na Západní i Východní Němce. Román vychází z poetického realismu Theodora Fontana, na jehož dílo i život často odkazuje a prolíná jej se současností. Roku 1999 vydává Grass souhrn krátkých textů Mé století, v němž je každému jednomu roku roku věnována krátká kapitola. O tři roky později svým prozaickým dílem Jako rak, vněmž se zrcadlí drobné nově žurnalistické odstíny, iniciuje veřejnou debatu na největší lodní katastrofu všech dob - kontroverzní potopení Wilhelma Gustloffa. Jeho prozatím posledním dílem je kontroverzní autobiografie Loupat cibuli. Jako autor se Grass často navrací do svého rodného kraje, obzvláště do multikulturního města Gdaňsk.

Dílo

  • Gdaňská trilogie
  • Örtlich betäubt (1969)
  • Aus dem Tagebuch einer Schnecke (1972)
  • Der Butt (1979)
  • Das Treffen in Telgte (1979)
  • Kopfgeburten oder Die Deutschen sterben aus, (1980)
  • Die Rattin (1986)
  • Zunge zeigen. Ein Tagebuch in Zeichnungen (1988)
  • Unkenrufe (1992)
  • Širé pole (Ein weites Feld, 1995)
  • Mé století (Mein Jahrhundert, 1999)
  • Jako rak (Im Krebsgang, 2002)
  • Letzte Tänze (2003)
  • Při loupání cibule (Beim Häuten der Zwiebel, 2006)

Ocenění

Reference

  1. ↑ Redakce iDnes.cz. Zemřel držitel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass. iDnes.cz [online]. . Dostupné online.  

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/G%C3%BCnter_Grass“