Disociace

Z Multimediaexpo.cz

Disociace je děj, při kterém dochází k štěpení komplexů, molekul nebo solí na menší molekuly, ionty nebo radikály. Tento proces je často vratný. Disociace je opačný děj k asociaci a rekombinaci. U silně polárních látek je disociace podmínkou rozpouštění. U kyselin a zásad, které mohou být rozpustné i v nedisociované formě, udáváme disociační konstantu, tedy poměr disociované a nedisociované formy (pro danou koncentraci). U slabých kationtů/aniontů dochází k hydrolýze.

Obsah

Disociační konstanta

Pokud disociace probíhá vratně lze popsat rovnovážný stav pomocí disociační konstanty. Největší disociační účinek má voda (tento fakt souvisí s velkou relativní permitivitou vody → εr = 81). Molekula vody se chová jako elektrický dipól.[1]

\( AB \Leftrightarrow A + B\)
\(K_d = \frac{[A][B]}{[AB]}\)

Typy disociace

Elektrolytická disociace

Elektrolytická disociace je rozpad iontových látek na jednotlivé ionty. Tento děj probíhá ve dvou krocích :

  1. Rozklad krystalové mřížky — molekuly rozpouštědla vytrhávají z krystalové mřížky jednotlivé ionty
  2. Obalování (solvatace) — molekuly rozpouštědla solvatují (obalí) ionty látky.

Tepelná disociace

Podobný děj způsobený dodáním tepla z okolí.[1]

Příklady

  • H2SO4 → 2H+ + SO42– (disociace kyseliny)
  • KOH → K+ + OH (disociace zásady)
  • NaCl → Na+ + Cl(disociace soli)

Reference

  1. 1,0 1,1 VOŽENÍLEK, Jan. GYMNASIUM F. X. ŠALDY. Vedení elektrického proudu v kapalinách: Poznámky & ilustrace. 2010. Dostupné z: http://jan.gfxs.cz/studium/files/elektro/elektrolyty.pdf