Vought F4U Corsair

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 23. 6. 2013, 12:25; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
F4U Corsair
Soubor:F4U Corsair.jpg
Základní charakteristika
Určení palubní stíhací letoun
Výrobce Vought
Konstruktér Rex Beisel
Igor Sikorsky
První let 29. dubna 1940
Zařazen 28. prosince 1942
Vyřazen 1953
Výroba
Vyrobeno 12 571 ks
Varianty Super Corsair
Uživatel U.S. Navy & US Marine Corps (10 016)
FAA (2 012)
RNZAF (424)
Aéronavale (119)


Chance Vought F4U Corsair byl americký stíhací letoun, který sloužil především v Druhé světové a v Korejské válce. Byly vyráběny v letech 19401952 a v některých letectvech sloužily tyto stroje až do 60. let. Celkem jich bylo vyrobeno 12 571.

Obsah

Vývoj, užití

Vývoj letounu Vought F4U Corsair, který měl být dle zadání námořní stíhačkou, začal roku 1938. Letoun byl postaven "kolem" motoru Pratt & Whitney R-2800 Double Wasp. Pro maximální využití výkonu motoru bylo nezbytné instalovat vrtuli velkého průměru a také bylo nutné zachovat podvozkovou část, což vedlo k typickému designovému znaku Corsairu - zalomenému křídlu do tvaru písmene "W". Prototyp nového letounu s označením XF4U-1 poprvé vzlétl v květnu 1940 a brzy vykázal rychlost 651 km/h. Námořnictvo poznalo, že se jedná o stroj mimořádných výkonů, proto po úpravách objednalo první sérii v roce 1941. Jediným problémem byly nevhodné vlastnosti letadla při přistání na palubu letadlové lodi - omezený výhled vpřed při závěrečném přiblížení (přes dlouhý mohutný překryt motoru). Proto byly tyto stroje přiděleny k leteckým silám námořní pěchoty, startující z pozemních základen. Prvních bojových operací se letadla účastnila na jaře 1943 z Guadalcanalu. VMF-124 zde své F4U-1 poprvé nasadila v boji 14. února.[1] Vzhledem k tomu, že problémy s technikou přistání na palubu řešili Američané dost dlouho, startovaly první Corsairy III. a IV. z britských letadlových lodí. Britové v té době neměli dostatek vlastních stíhačů srovnatelných parametrů a tak piloti pro přiblížení požívali manévr, kdy přilétali k palubě šikmo a na poslední chvíli srovnali. Na amerických lodích se první F4U objevily až na jaře 1945. Stroje vyrábělo v té době licenčně již několik firem. Objevovaly se nové zdokonalené verze, přičemž nejvýkonnější byla F4U-4, která měla motor o výkonu 2070 k, který dával letounu rychlost až 717 km/h. Verze F4U-5 byla již poválečná a účastnila se války v Koreji.

Zajímavosti

  • Japonští vojáci Corsair přezdívali "Whistling death" - pištící smrt - kvůli charakteristickému zvuku motoru.
  • Američtí piloti mu přezdívali například "bent wing widow-maker" - výrobce vdov se zalomeným křídlem, nebo také "Ensign eliminator" - eliminánor nováčků (právě kvůli špatnému výhledu při přistání).

Hlavní technické údaje F4U-1A

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 12,50 m
  • Délka: 10,17 m
  • Výška: 4,90 m
  • Nosná plocha: 29,17 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 4073 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 6300 kg
  • Maximální rychlost: 671 km/h
  • Dostup: 11 200 m
  • Počáteční stoupavost: 14,7 m/s
  • Dolet: 1634 km
  • Pohonná jednotka: dvouhvězdicový osmnáctiválec Pratt & Whitney R-2800-8W Double Wasp
  • Výkon motoru: 2000/2250 hp (1491/1678 kW)

Výzbroj

  • šest kulometů Browning M2 ráže 12,7 mm v křídle
    • s celkovou zásobou 2350 nábojů (4×400 a 2×375 nábojů)
  • maximálně 907 kg pum
  • 8 raket ráže 127 mm
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
F4U Corsair