Spojka (slovní druh)

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 20. 12. 2015, 14:32; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)


Spojka (lat. konjukce) je neohebný slovní druh, který spojuje větné členy nebo věty. Spojky vyjadřují mluvnický a významový poměr vět nebo členů. Rozlišují se spojky souřadicí a podřadicí.

Spojka souřadicí (parataktická)

Spojka souřadicí spojuje dva větné členy nebo věty v souvětí v souřadném poměru. Příkladem souřadicích spojek v češtině jsou – a, i , nebo.

  • Spojky slučovacía, i, ani, ani-ani, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak, zčásti-zčásti
  • Spojky odporovacíale, avšak, však, leč, nýbrž, naopak, jenomže, jenže, sice-ale, jistě-ale
  • Spojky stupňovacíi, ba, ba i, nadto, dokonce, nejen-ale i, nejen-nýbrž i
  • Spojky vylučovacínebo, anebo, buď-nebo
  • Spojky vysvětlovacítotiž, vždyť
  • Spojky příčinnéneboť
  • Spojky důvodové, důsledkovéproto, a proto, tak, a tak, tudíž, tedy

Spojka podřadicí (hypotaktická)

Spojky podřadicí připojují vedlejší věty v souvětí k větě hlavní v poměru podřadném. Spojky podřadicí: aby, jakmile, až, než, nežli, zatímco, když, kdyby, pokud, protože, poněvadž, jelikož, jestliže, -li, přestože, ačkoli, třebaže, i když, ač, že. Z podřadících spojek se ke spojování větných členů se užívají téměř výhradně spojky přípustkové: statečný, i když pošetilý plán.

Související články