Bělorusko

Z Multimediaexpo.cz

Verze z 2. 10. 2013, 23:09; Sysop (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Bělorusko
Běloruská republika
Рэспубліка Беларусь (Respublika Belarus)
Республика Беларусь (Respublika Belarus)
Flag of Belarus.png  Coat of arms of Belarus.png
Běloruská vlajka   Státní znak Běloruska
The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Běloruská hymna – Мы, беларусы
Geografie
Europe location BLR.png
Hlavní město: Minsk
Rozloha: 207 600 (84. na světě)
z toho zanedbatelné % vodní plochy
Nejvyšší bod: Dzjaržynskaja hara (345 m n.m.)
Časové pásmo: +2
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 9 685 768 (78. na světě)
Hustota zalidnění: 46,9 (142. na světě)
HDI: 0,817 (vysoký)
Jazyk: běloruština a ruština
Náboženství: pravoslavní (60 %), uniaté (15 %),
římští katolíci (8 %)
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: Běloruský rubl (BYR)
HDP/obyvatel: 11 991 USD (2008)
Mezinárodní identifikace
MPZ: BY
Telefonní předvolba: 375
Národní TLD: .by

Bělorusko (oficiálním názvem Běloruská republika, bělorusky zvuk Рэспубліка Беларусь / Respublika Bělarus, rusky: Республика Беларусь / Respublika Belarus) je vnitrozemský stát ve východní Evropě. Hraničí s Polskem (407 km), s Litvou (660 km) a Lotyšskem (167 km) na západě, Ruskem (900 km) na severu a východě a Ukrajinou (975 km) na jihu.

Hlavním městem je Minsk.

Země má necelých 10 milionů obyvatel, z nichž většinu tvoří Bělorusové, nejpoužívanějším jazykem je však v současnosti ruština, která má stejně jako běloruština úřední status.

Bělorusko je nezávislé od roku 1991, kdy se stalo jednou z nástupnických republik Sovětského svazu. Je zakládajícím členem Společenství nezávislých států a zahraničně-politicky je silně orientováno na Rusko, s nímž roku 1997 vstoupilo do svazu.[1] Od roku 1994 je prezidentem země Alexandr Lukašenko, který je západními zeměmi kritizován za nedemokratické postupy a potlačování opozice.

Obsah

Dějiny

Podívejte se také na: Dějiny Běloruska

Příchod slovanských kmenů na území dnešního Běloruska se datuje do prvního století našeho letopočtu. Na tomto území se usadili tři slovanské kmenové svazy: Kryviči, Drehoviči a Radzimiči. První zmínky o běloruských knížectvích však pochází až z 9. století. Konkrétně jde o Polacké knížectví, později vznikají i další města a knížectví. V průběhu 11. století došlo do knížectví křesťanství. Ve 13. století pak bylo běloruské území vystaveno náporu německých vojsk, která byla potlačena v bitvě u Grunwaldu v roce 1410. Kvůli nátlaků Němců a Tatarů došlo ve 40. letech 13. století ke spojení litevských a běloruských zemí. Bělorusko tak tvořilo podstatnou část Velkoknížectví litevského. Hlavním městem byl Navahrudak, od roku 1323 pak Vilnius. Zlatá éra tohoto státního útvaru nastala zejména za vlády Vitolda Velikého z rodu Jagellonců. Symboly jeho státního celku (erb zvaný pahonja a bílo-červeno-bílá vlajka) jsou dnes v Bělorusku zakázány.

Tradiční běloruský znak („pahonja“)
Tradiční běloruská červenobílá vlajka

Útoky moskevských vojsk na východní hranice země na konci 15. století si vynutily centralizaci státu a zvýšení finančních výdajů do vojska. Na začátku 16. století, následkem poměrně slabšího vojska, ztratila Litva východní část dnešního Běloruska včetně města Smolensk. V roce 1569 se Litva a sousední Polsko sjednotily ve federativní stát, který se nazýval Rzeczpospolita. Pro Litvu a Bělorusko to znamenalo ztrátu některých práv, částečnou polonizaci a katolizaci, ovšem díky sjednocení posílila vojska ve východní části tehdejšího státu a porazila moskevská vojska; ta se následně stáhla z území Rzeczpospolity. V průběhu federace byla běloruština silně ovlivněna polštinou.

V letech 1772–1795 se dělením Polska země postupně stala součástí carského Ruska. Běloruština byla následně zakázána a byla povolena pouze pravoslavná církev. V roce 1839 pak propuklo na Bílé Rusi protiruské povstání, které ale bylo následně potlačeno. Následovala silná rusifikace běloruského území až do začátku 20. století.

Koncem 19. století a začátkem 20. století zesílilo národní hnutí, které usilovalo o autonomii a opětovné zavedení běloruštiny. Po zhroucení carského Ruska se v prosinci 1917 se konal Všeběloruský sjezd, na kterém byla zvolena vláda Běloruska. Toto jednání však bylo přerušeno Rudou armádou, která následně v březnu 1918 musela ustoupit německé armádě. Političtí představitelé museli uprchnout do zahraničí. Politického zmatku využila bolševická strana, která vyhrála volby a 25. března 1918 vyhlásila Běloruskou lidovou republiku. Rudá armáda opět dorazila do Minsku a bolševici 1. ledna 1919 vyhlásili Běloruskou sovětskou socialistickou republiku. Po Rusko-polské válce v roce 1921 připadla západní část (přibližně třetina s městy Grodno a Brest) Polsku, zbývající část včetně Minsku pak Běloruské SSR v rámci Sovětského svazu.

Alexandr Lukašenko (Аляксандр Лукашэнка), současný prezident Běloruska s autoritativními sklony.

V roce 1939 byla i polská část Běloruska obsazena Sovětským svazem a byla zde zahájena kolektivizace. Druhá světová válka způsobila Bělorusku obrovské škody a ztrátu 2,2 miliónu lidských životů. V roce 1945 byla ustanovena současná polsko-běloruská hranice a polská menšina na západě Běloruska se musela vystěhovat do sousedního Polska. Po válce byla poskytnuta Běloruské SSR hospodářská pomoc z Moskvy a významně pomohla k částečné obnově ekonomiky. V 50. letech byla Běloruská SSR osídlována ruským národem a i dalšími národy z území SSSR. Dne 27. června 1990 vyhlásilo Bělorusko svou svrchovanost a v procesu rozpadu SSSR nakonec dne 25. srpna 1991 i plnou samostatnost. V současnosti Bělorusku vládne prezident Alexandr Lukašenko, který nečekaně zvítězil ve volbách v roce 1994 a od té doby posílil svou pozici. V prezidentských volbách v roce 2006 mu byli protikandidáty společný kandidát běloruské opozice Aljaksandar Milinkevič, Sjarhej Hajdukevič a další nezávislý kandidát opozice Aljaksandar Kazulin.

Geografie

Hlavní článek: Geografie Běloruska

Poloha

Bělorusko se rozkládá v nížinné oblasti v západní části Východoevropské roviny s nevelkými výškovými rozdíly. Nejvyšším bodem země je se svými 346 m vrch Dzjaržynskaja hara západně od Minsku.

Vodstvo

Běloruská krajina s řekou Svisloč

Bělorusko leží na hranici povodí několika velkých evropských řek a současně na rozvodí Černého a Baltského moře. Celková délka řek (delších než 5 km) je 51 000 km. Hustota říční sítě je 0,2 až 0,28 km/km². Nejvýznamnější řeky jsou Dněpr (s přítoky Pripjať, Sož a Berezina), Západní Dvina, Němen (s přítokem Vilija) a na severovýchodě horní tok řeky Lovati (povodí Něvy). Zdroj řek je smíšený s převahou dešťového a sněhového. Pro všechny řeky jsou charakteristické vysoké stavy na jaře, v povodí Západní Dviny a Němenu i v zimě. Řeky se využívají pro lodní dopravu, splavování dřeva a v menší míře i jako zdroj energie. Mnohé řeky přijímají vodu z vysoušených bažin a mokřin, které jsou pro Bělorusko charakteristické. Splavné jsou Dněpr, Berezina a Němen. Po Pripjati lodě proplouvají do řeky Západní Bug přes Dněpro-bužský kanál.

Běloruská jezera jsou pozůstatkem po ustupujícím ledovci na konci poslední doby ledové. Nejvýznamnější hluboká jezera ledovcového původu rozmanitých tvarů pobřeží jsou charakteristické pro sever republiky. Největší z nich jsou jezero Narač (79,6 km²) a Asvějské jezero (52,8 km²). Ve středu Běloruska jsou jezera mělká a zarůstající, převážně říčního a krasovo-sufozního původu. Na jihu v Polesí je mnoho mělkých jezer uprostřed bažin, z nichž nejvýznamnější jsou Červené (43,6 km²) a Vyhanavské (26 km²). Nejhlubší jezera jsou Dlouhé (52,8 m), Riču (51,9 m) a Hiňkava (43,3 m).

Klima

Klimatické podmínky v Bělorusku mají oproti střední Evropě výrazněji kontinentální charakter, s chladnější zimou. Průměrné lednové teploty se pohybují od -5,1 na západě do -7,5 °C na východě, v červenci je pak po celé zemi průměrná teplota kolem 18 °C. Průměrné roční srážky jsou 550 mm - 650 mm. Většina z nich připadá na jaro a léto. Vlhkost podnebí je důsledkem vlivu atlantského proudění a blízkosti Baltského moře.


Teploty a srážky v hlavním městě Minsku
Leden Únor Březe. Duben Květe. Červ. Červe. Srpen Září Říjen Listo. Prosi. Rok
Průměrná teplota [°C] -6,9 -5,9 -1,4 5,9 12,9 16,2 17,3 16,5 11,7 6,3 0,8 -3,8 5,8
Úhrn srážek [mm] 38 32 40 41 60 82 89 71 59 46 50 52 660
Zdroj: Educaplus.org – Minsk, Bielorrusia (španělsky).

Flóra a fauna

Země má nadprůměrné zalesnění, zhruba 1/3 pokrývají lesy. Na severu převažuje smrk, borovice, jedle, bříza, na jihu pak dub, buk a jilm. Jehličnany jsou silně zastoupeny v Polesí.

Fauna se zde podstatně neliší od středoevropské. Běloruské lesy jsou mimořádně bohaté na živočišné druhy. Vyskytuje se zde los, rys, medvěd hnědý, méně často pak vlk. V polsko-běloruském národním parku Bělověžský prales lze pak spatřit zubry.

Obyvatelstvo

10 největších měst Běloruska
Odhad k roku 2008[2]

Minsk  1 814 000
Homel 484 500
Mohylev 370 600
Vitebsk 346 200
Hrodno 325 800
Brest 314 800
Babrujsk 218 400
Baranavičy       168 300
Barysau 149 800
Pinsk 130 400

Podle údajů z roku 2006 žije v zemi 9 775 000 obyvatel. Poslední oficiální sčítání lidu z roku 1999 přineslo výsledek 10 045 237 osob.

Přestože v důsledku stalinské národnostní politiky přišlo do země mnoho Rusů a naopak mnoho Bělorusů bylo přesídleno zejména do Kazachstánu, tvoří Bělorusové 81,2 % obyvatel země. Největší menšinou jsou Rusové s 11,4 %, následováni Poláky (3,9 %), Ukrajinci (2,4 %) a Židy. Ostatní národnostní menšiny se dělí o zbývající 1 %: Patří sem Lotyši, Litevci, Romové, Arméni a další.

Jazyková situace

Oficiálními jazyky Běloruska jsou běloruština a ruština. Již v dobách carského Ruska byla však běloruština vystavena útlaku ve prospěch ruštiny. Současná běloruská vláda v tomto trendu pokračuje. Výsledkem je rusifikace Běloruska, tj. stav, kdy v běžné praxi a často i ve školství je užívána ruština, případně tzv. trasjanka (směs obou jazyků, obdoba suržyku na Ukrajině), zatímco spisovná běloruština, zvláště ve své předreformní podobě z 20. let 20. století (tzv. taraškevica), je znakem spíše národně-kulturně orientované inteligence a protilukašenkovské opozice, jejíž účast na společenském životě a vliv na něj jsou státním aparátem potlačovány.

Náboženství

Zhruba 60 % věřících obyvatel se hlásí k pravoslaví, 15 % k uniatům, cca 8 % ke katolictví (především příslušníci polské menšiny). Zbylá procenta představují protestanti, židé a muslimové a dalších 20 církví. Rozšířen je i ateismus.

Původně (až do 16. století) byla drtivá většina obyvatelstva Bílé Rusi pravoslavná, ale postupem času sílily přestupy (hlavně šlechticů) k protestantským církvím a ke katolicismu. Vývoj vyústil ve vyhlášení brestlitevské unie roku 1596, čímž vznikla řeckokatolická církev (a pravoslaví bylo zároveň postaveno mimo zákon). Hrubé snahy o její všeobecné prosazení vyvolaly ohromný odpor (např. povstání ve Vitebsku) pravoslavného obyvatelstva i většiny duchovenstva, takže nakonec muselo být roku 1635 pravoslaví opět oficiálně povoleno. Přestože běloruský lid a nižší šlechta vnímali řecké katolictví jako vnucovanou víru, získávalo postupně v dalších staletích své stoupence i v těchto vrstvách a v 19. století začalo být uniatství chápáno a vyzdvihováno jako charakteristický rys běloruského národa. V důsledku vnucovaného – pro změnu – pravoslaví ze strany carské moci, však uniaté nezískali tak silné pozice jako na Malé Rusi/Ukrajině.

Původně početná židovská komunita utrpěla strašlivé ztráty za 2. světové války; množství ateistů je důsledkem protináboženské výchovy obyvatel v dobách Sovětského svazu.

Ekonomika

Sídliště a památník ve tvaru rakety v Baranovičích
Chrám ve starobylém městě Polocku

Hlavní článek: Ekonomika Běloruska
Bělorusko je průmyslově-zemědělský stát se vzrůstající hospodářsko-politickou izolací. Hlavní průmyslová odvětví jsou strojírenství, těžba a zpracování draselných solí, papírenský, textilní, potravinářský a chemický průmysl. V zemědělství převažuje živočišná výroba zejména chov prasat, skotu, koní a drůbeže nad výrobou rostlinnou. Pěstují se brambory, ječmen, žito, cukrová řepa a len. HDP na obyvatele a rok je 10400 USD (2007). Převažuje tepelná energetika.

Cestovní ruch

Přestože Bělorusko není příliš turisticky atraktivní zemí (což je však z velké části způsobeno minimální propagací a omezenými podmínkami pro rozvoj turistického ruchu), lze najít místa, která za pozornost určitě stojí. Hlavní město Minsk bylo bohužel za 2. světové války zničeno a jen nepatrná část se dočkala obnovy, takže se zde zachovalo jen málo ze staré architektury. Nejstarší budovy pocházejí ze 17. století (katedrála, bernardinský klášter). Pozornost návštěvníka by mohlo upoutat především Trojické předměstí na severozápadním okraji centra. Jinak je běloruská metropole skvělou ukázkou sovětského funkcionalistického stavebního stylu a urbanismu: velké funkcionalistické budovy, rozsáhlé parky a široké prospekty jsou typickým obrazem Minska, vytvořeným v poválečných desetiletích. Minsk je také kulturním centrem Běloruska: najdeme zde osm muzeí a šest divadel včetně opery.

Z dalších historicky či kulturně zajímavějších měst lze jmenovat Grodno (zachovaná část historické zástavby), Vitebsk, který je rodištěm Marka Chagalla, či Polock bohatý na sakrální památky. Zajímavou a přitažlivou krajinou je Polesí na jihu Běloruska. Jde o zalesněnou nížinu podél řeky Pripjať, jejíž jižní část leží již na Ukrajině. Řeka se zde pohybuje s téměř nulovým spádem, což způsobilo vytváření obrovských mokřin podél Pripjati a jejich přítoků. Národní park Bělověžský prales na hranici s Polskem také stojí za zhlédnutí.

Literatura

  • ŘEZNÍK, Miloš. Bělorusko. Praha : Libri, 2003. ISBN 80-7277-183-3.
  • SAHANOVIČ, Hienadź. Dějiny Běloruska. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2006. ISBN 80-7106-828-4.
  • AKUDOVIČ, Valancin. Neznámé Bělorusko. Praha : Dokořán, Člověk v tísni - společnost při ČT, 2005. ISBN 80-903510-9-3.

Související články

Reference

  1. ↑ Договор от 2 апреля 1997 г. "Договор о Союзе Беларуси и России"
  2. ↑ У Беларусі 14 гарадоў-стотысячнікаў Naša Niva, 15. května 2008.

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bělorusko
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Bělorusko
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/B%C4%9Blorusko“