Vokovice

Z Multimediaexpo.cz

Vokovice, náves čp. 15
Vokovice, zvonička na návsi
Vokovice, náves čp. 18
Panoráma Vokovic
Panelová zástavba na sídlišti Červený Vrch, pohled z Evropské ulice.
Sídliště Červený Vrch, pohled z Africké ulice.

Vokovice jsou katastrální území a čtvrť hlavního města Prahy, součást městské části, městského obvodu a správního obvodu Praha 6

Vokovice byly připojeny k Praze roku 1922, kdy měly 2021 obyvatel. Předtím byly samostatnou obcí.

Obsah

Území

V západní části tvoří jižní hranici Vokovic s Veleslavínem významná sběrná ulice Evropská, ve východní části tvoří jižní hranici s Veleslavínem a Střešovicemi ulice Kladenská (která před vybudováním Evropské byla hlavní výpadovkou) a železniční dráha. Východní hranici, s Dejvicemi, tvoří ulice Horoměřická a přibližně pomyslná čára jejího prodloužení jihovýchodním směrem. Severní hranici s Dejvicemi a Nebušicemi tvoří přibližně Krutecký a Šárecký potok (jižně od Jenerálky a celého západního výběžku Dejvic), přičemž do území Vokovic patří navíc i zalesněná část severně od Šáreckého potoka až k zástavbě Nebušic. Západní hranice, s Libocí, prochází vodní nádrží Džbán nedaleko její hráze a směřuje přibližně severojižním směrem až k nebušické ulici U Pohádky.

Staré Vokovice

Původním středem vesnice byl rozsáhlý vrchnostenský dvůr u něhož se nacházelo několik hospodářských usedlostí (Fr. Holec Kronika královské Prahy a obcí sousedních). První zmínka pochází z roku 1370 a majitelem Vokovického dvoru je Svatovítska kapitula. Na počátku 15. století jsou zde dva dvory, jeden je v majetku Václava Koláčka a Jana Proudka z Brlohu, druhý dvůr vlastnilo Pražské arcibiskupství. roku 1420 se zde připomíná Wenceslaus notarius minoris civ. PR (viz archív český) 1425 Václav z Bítova a Materna z Prahy na počátku husitských bouří byl Vokovský dvůr značně poničen a koncem dvacátých let 15. stol. jej kupuje Petr z Upolněšic 1445 je majitelem pražský měšťan Arnošt 1462 kupuje dvůr od Arnošta Jan Manda ze Zbyslavic (některé prameny uvádějí i rok 1469 - Kronika královské Prahy a obcí sousedících) 1471 jsou Vokovice zastaveny arcibiskupem Kunruchem a získává je Kateřina z Pakoměřic, která je drží až do r. 1492 1492 bratři Jiřík a Jan ze Svojevic od polovony 16. století se Vokovice stávají opět majetkem Pražské kapituly v roce 1570 se vedle dvora Pražské kapituly nachází i další dva dvory a vinice, které naleží pražským měsťanům ( OSN XXXI, AHMP 2048, UA TK2692) V roce 1612 jak uvadi Kniha Purkrechtní je ve vsi Wokowicz 12 poddanských usedlosti, dále kovárna a krčma která bere pivo bílé a pivo horké od jisteho pražského nákladníka. Útrapy třicetileté války se Vokovické vsi vyhnuly a tak po jejím skončení je zde evidováno 11 domů a pouze jeden pustý. Na počátku 18.století je ves začleněna do Chrášťanského panstvi a Přiznávácí fasse z roku 1713 zde zaznamenává 13 usedlostí. Josefský katastr již čítá (JK5416) osmnáct čísel popisných. Kolem roku 1800 je uprostřed návsi postavena kaplička, na kterou se vyzvanělo v případě mimořádných událostí (v roce 2006 byla kompletně opravena). Gruntovní knihy počátkem 19. století vykazují v obci tyto hospodáře: čp.1 Raus Tomas sedlský grunt, čp.2 Spirit Jiřík chalupník,čp.3 Spirit Jiřík později Hustoles Kateřina, čp.4 Mihule Václav kontribučenská chalupa, čp.5 Hladík Tomáš chalupa na gruntě, čp.6 Zápotocký Jan chalupník, čp.7 Stietkova- Zápotocká Lidmila vdova chalupa na obecním gruntu, čp.8 Hladík Jan hospoda, čp.9 Barton Jakob chalupa na obecním gruntu, čp.10 Nepomucký Jiří chalupa na obecním místě, čp.11 Pokorný Wenzl kontribučenská chalupa od roku 1768 za 223 kop, čp.12 obecní pastouška neuvedeno, čp.13 Zápotocký Jan sedlský grunt, čp.14 Průcha Václav kontribučenská chalupa od roku 1782 za 110 kop, čp.15 Čadek Joannes kontribučenská chalupa od roku 1671 za 150 kop, čp.16 Hladík Tomas sedlský grunt,čp.17 Pachman Jan sedlský grunt, čp.18. Klíma Wezl sedlský grunt nejvetší grunt ve vsi, čp. 19 Saudsky Josef chalupa na obecním gruntu, čp.20 Martin ? Ve dvacátých letech dochazí v okolí (po nalezu černého uhlí a železné rudy na Kladně) k rozsáhlému geologickému průzkumu, první vrty (1820) jsou provedeny v lokalitě mezi Vokovicemi a Veleslavínem. Ve Vokovicích byla nakonec celá skupina dolů na železnou rudu, především v poloze nad Hájem a na Červeném vrchu. Doly vznikaly vesměs před r. 1860, některé velmi brzy opětovně zanikají a jiné se udržely až do poloviny třicátých let 20. století. Pro rozvoj místního průmyslu měly význam i spraše, těžené v cihelně, která je zde postavena. Společně s tímto rozvojem je tlumena zemědělská produkce a Vokovice přestavají být tou klidnou obcí, kterou bývaly za starých časů a začínají se měnit zaběhnuté pořádky. Řada starých hospodářů prodává sve usedlosti a do vsi přicházejí za praci nový obyvatelé. V roce 1843 zde žije ve 2 domech 153 lidí a o 11 let později čítají Vokovice již 183 obyvatel. V důsledku toho, v polovině 80. let je zde otevřena vlastní škola a 1.ledna 1922 jsou Vokovice začleněny do velké Prahy.

Nové Vokovice

Zdejší zástavba pochází převážně z první poloviny 20. století, nachází se severně od Evropské ulice v blízkosti nádraží Praha-Veleslavín, ležícího jižně od ní. V jižní části Nových Vokovic se nalézá velká secesní budova bývalé základní školy (dnes v ní sídlí zvláštní a pomocná škola).

Ze severu k Novým Vokovicím přiléhá rozsáhlý areál firmy s původním názvem Aritma, kterému dominuje výšková budova, v západní části pak velký sportovní areál této firmy (dříve zde sídlil Sokol Vokovice).

V prostoru Aritmy se nachází malý televizní vysílač lokálního významu (o výkonu několika setin kW).

Sídliště Červený Vrch

Ve východní části území Vokovic z obou stran podél Evropské ulice se nyní nachází panelové sídliště - sídliště Červený Vrch. Bylo postaveno v letech 1960–1972, hlavním architektem byl K. Jarolím. Pojmenováno bylo podle kopce Červený vrch (327 m n. m.). Název odvozený od barvy železité půdy pochází nejméně ze 17. století.

Ulice v jižní části sídliště byly v roce 1962 pojmenovány podle států v Africe (nejdelší ulice je Africká), ulice v severní části podle států na Blízkém Východě (nejdelší ulice je Arabská). Některé pojmenované ulice nebyly nakonec zřízeny, ale názvy nejsou dosud úředně zrušeny (Marocká, Čadská, Libyjská, Maliská, Guinejská a v roce 1977 Somálská, která rovněž nikdy nevznikla).

V jižní části sídliště jsou dvě moderní základní školy:

  • Základní škola Na Dlouhém lánu
  • Základní škola Červený Vrch v Kladenské ulici

V severovýchodní částí sídliště je Gymnázium Arabská.

V ulici Na Dlouhém lánu v blízkosti školy je zimní stadión a nedaleko zdravotní středisko.

Na severovýchodě v blízkosti sídliště je zahrádkářská osada.

Přední Veleslavín

Oblast zasahující na jižním okraji sídliště Červený Vrch do dnešních Vokovic bývala nazývána též Přední Veleslavín (o čemž svědčí název ulice V Předním Veleslavíně).

Tichá a Divoká Šárka, Džbán

U hranice Vokovic je Šárecké údolí, jehož část byla v roce 1964 prohlášena za chráněné území Prahy (přirodní rezervace Divoká Šárka). Celá severní, přírodní část území Vokovic je součástí přírodního parku Šárka-Lysolaje. Oblastí prochází turistické značení Klubu českých turistů (okružní červeně značená trasa č. 0043).

Do Vokovic z jihu přítéká Litovický potok, který z vodní nádrže Džbán pokračuje Šáreckým údolím pod názvem Šárecký potok. Vodní nádrž Džbán je vybavena koupalištěm s oddělenou nudistickou pláží, nedaleko severně se nachází též stanové tábořiště.

U Šáreckého potoka se nachází skupina stavení kolem usedlosti Želivka.

Doprava

Silniční

Nejvýraznější dopravní tepnou Vokovic pro automobilovou i městskou a meziměstskou hromadnou dopravu je ulice Evropská. Po ní jezdí i tramvaje, které mají na území Vokovic i mezilehlé obratiště (smyčku) Červený Vrch, které je však od června 2010 z důvodu prodloužení trasy metra A odpojeno od zbytku tramvajové sítě. Evropská spojuje centrum Prahy a Dejvice zejména s ruzyňským letištěm a městem Kladnem. Navazuje na rychlostní silnici R 7 směrem na Slaný, Louny a Chomutov. Do roku 1967, kdy byla ulice Leninova (od roku 1991 Evropská), zprovozněna, byla výpadovkou ulice Kladenská.

Zhruba po trase dnešní Evropské a Horoměřické ulice z Dejvic na Jenerálku (po dnešní východní hranici Vokovic) vedla původně silnice do Velvar. Ještě dnes je Horoměřická po Evropské druhou nejvýznamnější průjezdní ulicí Vokovic.

Tramvajová

Již před rokem 1932 ve Vokovicích končila tramvajová trať od Dejvic.

Roku 1932, v roce výstavby dejvického Vítězného náměstí, byla prodloužena do vozovny Vokovice, 6. ledna 1933 byl na tomto prodloužení zahájen veřejný provoz s cestujícími.

Do smyčky Divoká Šárka v Dolní Liboci nedaleko hranic s Vokovicemi byla tramvaj prodloužena od vozovny 20. července 1947.

7. listopadu 1967 byla zprovozněna ulicí Evropskou tramvajová trať přeložená z ulice Kladenské. Současně byla zprovozněna nová tramvajová smyčka Červený Vrch.

Autobusová

Na území Vokovic staví zejména městské a příměstské linky jedoucí po Evropské a Horoměřické ulici. Linka 216 zajíždí i do zástavby Nových Vokovic. U dnešní zastávky Horoměřická bývalo autobusové stanoviště příměstských autobusů ČSAD do oblasti Horoměřic, linky však byly začleněny do Pražské integrované dopravy a prodlouženy do Dejvic k metru.

Železniční

Podél jižního okraje Vokovic prochází železniční trať Praha–Kladno, která byla roku 1830 zprovozněna jako lánská koněspřežka. Roku 1863 přestavěna na parní pohon a normální rozchod a od té doby se jí říká Buštěhradská dráha. V současné době se plánuje její zásadní modernizace.

Okolí Vokovic

Vokovický název se používá i pro některé objekty, které ve skutečnosti leží na území Veleslavína.

Ve Veleslavíně leží tramvajová Vozovna Vokovice, která občas bývá v rámci dne otevřených dveří zpřístupněna veřejnosti.

Nedaleko vozovny, rovněž na území Veleslavína, je budova Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde v minulosti sídlila Vysoká škola politická KSČ, jejíž absolventi získávali titul RSDr. Této škole se někdy přezdívalo Vokovická Sorbonna.

Souřadnice

Sousedící katastrální území


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Vokovice
       Praha – hlavní město České republiky
Městské obvody (1–10), Správní obvody (1–22) a Městské části (57)
Praha 1

Praha 1 (Praha 1)

Praha 2

Praha 2 (Praha 2)

Praha 3

Praha 3 (Praha 3)

Praha 4

Praha 4 (Praha 4, Praha-Kunratice), Praha 11 (část: Praha 11, Praha-Šeberov, Praha-Újezd), Praha 12 (Praha 12, Praha-Libuš)

Praha 5

Praha 5 (Praha 5, Praha-Slivenec), Praha 13 (Praha 13, Praha-Řeporyje),
Praha 16 (Praha 16, Praha-Velká Chuchle, Praha-Lochkov, Praha-Zbraslav, Praha-Lipence), Praha 17 (část: Praha-Zličín)

Praha 6

Praha 6 (Praha 6, Praha-Suchdol, Praha-Lysolaje, Praha-Nebušice, Praha-Přední Kopanina), Praha 17 (část: Praha 17)

Praha 7

Praha 7 (Praha 7, Praha-Troja)

Praha 8

Praha 8 (Praha 8, Praha-Ďáblice, Praha-Březiněves, Praha-Dolní Chabry)

Praha 9

Praha 9, Praha 14 (Praha 14, Praha-Dolní Počernice), Praha 18 (Praha 18, Praha-Čakovice), Praha 19 (Praha 19, Praha-Vinoř, Praha-Satalice),
Praha 20 (Praha 20), Praha 21 (Praha 21, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Běchovice)

Praha 10

Praha 10, Praha 15 (Praha 15, Praha-Dolní Měcholupy, Praha-Štěrboholy, Praha-Petrovice, Praha-Dubeč),
Praha 22 (Praha 22, Praha-Královice, Praha-Nedvězí, Praha-Kolovraty, Praha-Benice), Praha 11 (část: Praha-Křeslice)

   Katastrální území a části Prahy (112)

BěchoviceBeniceBohniceBraníkBřevnovBřeziněvesBubenečČakoviceČerný MostČimice • Dejvice • Dolní Chabry • Dolní Měcholupy Dolní Počernice Dubeč • Ďáblice • Háje • Hájek u Uhříněvsi (Hájek) • Hloubětín • Hlubočepy • Hodkovičky • Holešovice (Holešovice-Bubny) • Holyně • Horní Měcholupy Horní Počernice • Hostavice • Hostivař • Hradčany • Hrdlořezy • Chodov • Cholupice • Jinonice • Josefov • Kamýk • Karlín • Kbely • Klánovice • Kobylisy • Koloděje • Kolovraty • Komořany • Košíře • Královice • Krč • Křeslice • Kunratice • Kyje • Lahovice • Letňany • Lhotka • Libeň • Liboc • Libuš • Lipany • Lipence • Lochkov • Lysolaje • Malá Chuchle Malá Strana • Malešice • Michle • Miškovice • Modřany • Motol • Nebušice • Nedvězí u Říčan (Nedvězí) • Nové Město • Nusle • Petrovice • Písnice • Pitkovice • Podolí • Prosek • Přední Kopanina • Radlice • Radotín • Ruzyně • Řeporyje • Řepy • Satalice • Sedlec • Slivenec • Smíchov • Sobín • Staré Město • Stodůlky • Strašnice • Střešovice • Střížkov • Suchdol • Šeberov • Štěrboholy • Točná • Troja • Třebonice • Třeboradice • Uhříněves • Újezd nad Lesy • Újezd u Průhonic (Újezd) • Veleslavín • Velká Chuchle Vinohrady (Královské Vinohrady) • Vinoř • Vokovice • Vršovice • Vysočany • Vyšehrad • Záběhlice • Zadní Kopanina • Zbraslav • Zličín • Žižkov