Vaječník

Z Multimediaexpo.cz


Vaječník (latinsky: ovarium, oophoron) je samičí pohlavní žláza obratlovců. Vaječník, jak napovídá jeho název, uvolňuje vajíčko, tedy samičí pohlavní buňku, je to ale také důležitá endokrinní žláza.

Homologicky je to stejný orgán jako samčí varlata.

Obsah

Vaječníky ženy

Vaječník je párový orgán, jehož velikost je u ženy přirovnávaná k mandli[1] či švestce.[2] Udává se délka 3–5 cm, šířka 1,5–3 cm a tloušťka přibližně 1 cm.[3] Hmotnost jednoho vaječníku se pohybuje od 7 do 14 gramů[1] (jiný zdroj uvádí zhruba 6 gramů).[4] Velikost však závisí na věku ženy.[4] Uloženy jsou v pánevní dutině, tak nízko, že při onemocnění levého vaječníku snadno dochází k záměně s podrážděním slepého střeva.

Povrch vaječníku je v dětství hladký, s přibývajícím věkem se zjizvuje v důsledku proběhlých ovulací (viz dále). Vaječník visí na části širokého děložního vazu a je tak fixován na svém místě, z vazu na něj přechází pobřišnice, ale vaječník nekryje, jeho povrch je volný.[1]

V blízkosti vaječníku se nachází nálevkovité rozšíření vejcovodu, opatřené třásněmi.

Stavba vaječníku

Na povrchu je vaječník pokrytý jednovrstevným, nízkým epitelem, který se nazývá zárodečný epitel. Ve skutečnosti je to ale obyčejný epitel krycí, a zárodečný se mu říká jenom proto, že při diferenciaci vaječníku, jeho vývoji v době před narozením, skutečně nějakou dobu zárodečný byl. Tuto funkci ale po narození ztratí a na rozdíl od zárodečného epitelu v semenotvorných kanálcích varlat se nijak nepodílí na tvorbě nových pohlavních buněk.

Pod zárodečným epitelem je vrstva vaziva, která se nazývá tunica albuginea.

Samotný vaječník se skládá ze dvou stavebně odlišných částí — z kůry a dřeně.

Dřeň vaječníku (substantia medullaris) je tvořena řídkým vazivem, kterým probíhají velké cévy a nervy. Není obalena kůrou ze všech stran, na jednom místě přechází ve vaječníkovou branku, což je místo vstupu těch cév.

Kůra vaječníku (substantia corticalis) je tvořena masou buněčného vaziva a obsahuje také folikuly, bezesporu nejdůležitější součást vaječníku.

Folikuly

Oogeneze, tedy vývoj vajíček, u samic neprobíhá stejně jako vývoj spermií. Spermie se tvoří po celý život samce od okamžiku dosažení pohlavní dospělosti. Základní buňky, ze kterých může vzniknout vajíčko, oogonie, se dělí už během nitroděložního vývoje, pak svůj vývoj ale zastaví, stanou se z nich oocyty I. řádu, a ty se obalí vrstvou buněk z vaziva kůry. Tento útvar, tedy nedozrálé vajíčko a vrstva buněk, které ho vyživují a chrání, se nazývá folikul. Vzniká jich velké množství, žena má v každém vaječníku založeno až 200 000 folikulů.

Jen některé z nich se ale začnou vyvíjet a dále růst. Vývoj folikulu je řízen FSH, estrogenem a progesteronem, a záleží tedy na pohlavním cyklu, u ženy tedy v ideálním případě každých 28 dní začne dozrávat jeden nový. Podle hormonální rovnováhy ženy a vrozených dispozic, zátěží atd atd. nejsou brány jako závažné výchylky 3–4 dnů oběma směry, pokud jde o cyklus pravidelný.

Jakmile folikul dostane impuls k růstu, oocyt se začne zvětšovat a folikulární buňky okolo se množí, až vznikne velký, okem snadno viditelný útvar, který tvoří bouli na povrchu vaječníku a vypadá jako puchýřek. Takovému folikulu se říká Graafův folikul. Je tvořený velkým oocytem, který dokončil 1. redukční dělení a dozrál na oocyt II.řádu. Folikulární buňky produkují hormon estrogen. Vnitřek folikulu je k naplněný tekutinou, a když pod tlakem tekutiny folikul praskne, dojde k ovulaci.

Oocyt, společně s jednou vrstvou buněk, která tvoří jeho ochranný obal, je doslova vystřelen do břišní dutiny, kde ho zachytí třásně vejcovodu. Vajíčko je tedy připraveno, a ve vejcovodu může čekat na spermie.

Žluté tělísko

Zbytek prasklého folikulu se přemění na žluté tělísko, které produkuje hormon progesteron. Progesteron brání vývoji dalšího folikulu a udržuje děložní sliznici ve stavu, kdy je schopná přijmout oplozené vajíčko.

Nedojde-li k oplození, žluté tělísko se rozloží a zmizí beze stopy.

Pokud skutečně dojde k těhotenství, žluté tělísko se zvětší a přetrvává až do druhé třetiny těhotenství. Jizva po takovém žlutém tělísku zůstane na vaječníku patrná už napořád.

Vaječník domácích savců

U všech domácích savců je základní stavba a funkce vaječníků stejná jako u člověka, vaječníky se liší jen velikostí a tvarem. Výjimkou je klisna, kde se folikuly nevyvíjí v korové vrstvě, ale v dřeňové. Je jasné, že u zvířat, které rodí víc potomků najednou, naráz dozrává větší množství folikulů a uvolňuje se více vajíček.

U klisny dochází u ovulaci vždy na jednom jediném místě na vaječníku, které se nazývá ovulační jamka. Zbylý povrch je krytý pobřišnicí.

U krávy může být zralý Graafův folikul na povrchu vaječníku až 22 mm velký, u klisny až 70 mm, jsou tedy hmatné rektálním vyšetřením.

Vaječník ptáků

Podrobnější informace naleznete na stránce: Vaječník ptáků

U ptáků se plně vyvíjí jen levostranný vaječník. V době rozmnožování se zvětšuje. Má podobnou strukturu jako u savců, ve folikulech se ale netvoří tekutina a k prasknutí dochází kvůli zvětšování samotné vaječné buňky, která se plní žloutkovými inkluzemi.

Související články

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 WEISS, Petr, a kolektiv. Sexuologie. Praha : Grada, 2010. 744 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-2492-8. S. 61.  
  2. ↑ ROB, Lukáš; MARTAN, Alois; CITTERBART, Karel a kolektiv. Gynekologie. 2. vyd. Praha : Galen, 2008. ISBN 978-80-7262-501-7. S. 3.  
  3. ↑ DYLEVSKÝ, Ivan. Funkční anatomie. Praha : Grada, 2009. 544 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-3240-4. S. 376.  
  4. ↑ 4,0 4,1 ROZTOČIL, Aleš a kolektiv. Moderní porodnictví. Praha : Grada, 2008. 408 s. Dostupné online. ISBN 978-80-247-1941-2. S. 33-34.  



Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Vaje%C4%8Dn%C3%ADk“