Ukřižování

Z Multimediaexpo.cz

Caravaggio: Ukřižování Petrovo (1600/1601, S. Maria del Popolo, Řím)

Ukřižování je historický způsob popravy, jehož se užívalo především ve starověku a jenž spočívá v zavěšení odsouzencova těla na kříž. Tímto způsobem se popravovali političtí nebo náboženští agitátoři, piráti, otroci nebo ti, kteří neměli žádná občanská práva. Nejznámější popravou ukřižováním je Ježíše Kristakříž, na němž zemřel, se stal jedním ze symbolů křesťanství. Odsouzený člověk byl nejdříve zbičován a posléze obvykle vlekl příčný trám svého kříže až na popraviště, kde již byla v zemi uchycena svislá část kříže. Na popravišti byl odsouzený svlečen ze šatů a k příčnému trámu s roztaženými pažemi byl přivázán, nebo mu byla zápěstí přibita ke dřevu hřebíky. Trám byl potom vyzdvižen a pevně připevněn ke svislé části kříže asi 2,5 až 3,5 metru nad zemí. Pak byly nohy přivázány nebo přibity zvlášť hřebíky. Nad zločincovu hlavu bylo umístěno oznámení se jménem odsouzeného a jeho proviněním. Kříž mohl mít více podob, například +, T či X. Názory na příčinu smrti při ukřižování se různí, svou roli však patrně sehrálo více faktorů, uvádí se např. hypovolemický šok [1] a pomalé zadušení v důsledku toho, že pozice těla při ukřižování ztěžuje dýchací pohyby.[2] Ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sejmuti a tak zde bylo možno vidět množství křížů po dlouhá desetiletí jako výstraha potenciálním následovníkům. Perský král Dareios I. roku 519 př. n. l. nechal ukřižovat 3000 politických odpůrců v Babylónu.[3] Antiochos IV. nechal bičovat a křižovat jeruzalémské židy. [4] Jedním z největších a nejznámějších užití tohoto trestu byla poprava 6000 účastníků Spartakova povstání v roce 72 př. n. l. Kříže byly vztyčeny podél silnice Via Appia z města Capua do Říma, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km).[5] Ukřižován byl též, podle legendy, v Neronově cirku v Římě také apoštol Petr, který měl být ovšem pověšen na kříž nezvyklým způsobem – hlavou dolů, údajně proto, že se nechtěl stavět na roveň Kristovi.[6] V Evropě se po nástupu křesťanství ukřižování jako forma popravy pochopitelně nevyskytovalo, šlo však o obvyklý trest ve středověkém Japonsku, zhruba od období Sengoku a v období tokugawského šógunátu. V Japonsku se ukřižování označovalo jako haricuke (磔)[7], jeho zavedení bylo patrně ovlivněno prvními kontakty s křesťanskou tradicí. Odsouzenec byl pověšen na kříž ve tvaru písmene T, kat jej po agónii usmrtil kopím. Ukřižováním byli trestáni převážně lupiči a pronásledovaní křesťané. Několik poprav ukřižováním je v Japonsku výjimečně známo i z pozdější doby, známá je především fotograficky doložená poprava vraha a lupiče Sokičiho (pravděpodobně kolem roku 1867)[8], ukřižování bylo také používáno jako forma mučení válečných zajatců dokonce i za druhé světové války. [9]

Související články

Reference

  1. http://jama.ama-assn.org/cgi/content/abstract/255/11/1455
  2. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/14750495
  3. http://thecrucifixions.blogspot.com/2007/02/darius-of-persia.html
  4. http://virtualreligion.net/iho/antioch.html
  5. http://www.centuryone.org/crucifixion2.html
  6. http://www.ccel.org/ccel/renan/antichrist.ix.html
  7. http://www.thenazareneway.com/details_history_of_crucifixion.htm
  8. http://oldphoto.lb.nagasaki-u.ac.jp/en/target.php?id=2980
  9. http://rogerbourke.iinet.net.au/QUARTO-DEPTHCHARGES.pdf


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Crucifixion