Trestní právo

Z Multimediaexpo.cz


Trestní právo je odvětvím veřejného práva, které určuje jaké společensky škodlivé jednání jsou trestnými činy, jaké jsou sankce za jejich spáchání a jakým způsobem stát prostřednictvím svých příslušných orgánů spáchání trestných činů a jejich pachatele zjišťuje a trestá. Trestní právo je součástí právního řádu příslušného státu. Spolu s právem ústavním a správním se řadí mezi obory práva veřejného, neboť mu dominuje vztah mezi státem a jeho orgány na straně jedné a dalšími osobami (občany státu a dalšími osobami podléhajícími pravomoci státu) na straně druhé. V trestním právu rozlišujeme:

  • trestní právo hmotné – stanoví, co je trestným činem, podmínky trestní odpovědnosti, jaké sankce (trest či ochranné opatření) lze za trestný čin uložit
  • trestní právo procesní – stanoví postup příslušných orgánů státu (v ČR tzv. orgány činné v trestním řízení) při zjišťování trestných činů, prokazování jejich spáchání konkrétním osobám, ukládání a výkon trestů a ochranných opatření, upravuje zároveň i práva a povinnosti osoby, proti které se trestní řízení vede, jakož i dalších osob, jichž se toto řízení dotýká

Sepjetí trestního práva hmotného a procesního je větší než u jiných právních oborů, např. než u práva občanského, neboť zatímco se v oblasti občanského práva většina právních vztahů uskutečňuje a funguje pouze v hmotné rovině bez ingerence procesní složky, trestní právo hmotné ke své realizaci nezbytně potřebuje procesní složku. Je třeba si uvědomit, že v každodenním životě všichni jedinci, aniž si to zpravidla uvědomují, vstupují do řady občanskoprávních vztahů (např. koupě novin, jízda prostředkem hromadné dopravy), které jsou realizovány pouze mezi soukromoprávními subjekty a do kterých nikdy stát v podobě soudu v rozhodujícího v občanskoprávním řízení nebude zasahovat, neboť k tomu vůbec nevznikne důvod. V oblasti trestního práva však lze pouze v trestním procesu závazně určit, že se stal určitý trestný čin, která osoba je za jeho spáchání odpovědná a jaké to pro ni bude mít právní důsledky.

Obsah

Trestní právo hmotné

Podrobnější informace naleznete na stránce: Trestní zákoník

Stanoví, co je trestným činem, podmínky trestní odpovědnosti, jaké sankce (trest či ochranné opatření) lze za trestný čin uložit. Trestný čin je jednání nebezpečné pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny ve zvláštní části trestného zákona. Trestnost se vztahuje nejen na dokonaný čin, ale i na pokus trestného činu. Pachatelem je ten, kdo čin spáchal sám. Spolupachatelé jsou osoby, které spáchaly trestný čin společným jednáním.

Podmínky trestní odpovědnosti

  • Naplnění skutkové podstaty
  • Vina
  • Eventuální důvody

Pachatelovo jednání je úmyslné, jestliže chtěl porušit nebo ohrozit zájem chráněný trestním zákonem nebo jestliže věděl, že takové porušení nebo ohrožení zákonem chráněného zájmu může způsobit. V nutné obraně jedná ten, kdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Z důvodu nedostatečného věku je beztrestný ten, kterému v době spáchání činu nebylo patnáct let.

Tresty a ochranná opatření

  • Odnětí svobody – nanejvýš na 15 let
  • Obecně prospěšné práce
  • Ztráta čestných titulů a vyznamenání
  • Ztráta vojenské hodnosti
  • Zákaz činnosti
  • Propadnutí majetku
  • Peněžitý trest
  • Propadnutí věci
  • Vyhoštění z území ČR – pouze cizinci
  • Zákaz pobytu

Účelem trestu je chránit společnost a zabránit pachateli v další trestné činnosti.

Trestní právo procesní

Reguluje trestní řízení (trestní stíhání), a to jak řízení přípravné, před podáním obžaloby, tak řízení před soudem po podání obžaloby. Upravuje i speciální druhy řízení (amnestie, vydávání do ciziny apod.).

Podrobnější informace naleznete na stránce: Trestní řád

Trestní právo procesní Zahrnuje právní normy upravující trestní řízení, tj. zákonem stanovený postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při ukládání trestů pachatelům a při výkonu těchto trestů. Hlavním pramenem trestního práva procesního je zákon o trestním řízení soudním. Základní zásady trestního práva procesního:  Nikdo nemůže být trestně stíhán než ze zákonných důvodů a zákonným způsobem  Trestní stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem  Dokud vina není vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, nelze pohlížet na toho, proti komu se trestní řízení vede, jako kdyby byl vinen  Jednání před soudy je ústní a veřejné Průběh trestního řízení: 1. přípravné řízení 2. předběžné projednání obžaloby 3. hlavní líčení 4. odvolací řízení 5. vykonávací řízení

Aktuální podoba českého trestního práva

České trestní právo je v současné době upraveno zejména v trestním zákoníku, který lze považovat za kodex trestního práva hmotného, a v trestním řádu, který je obdobnou ucelenou úpravou trestního práva procesního. Tyto dva kodexy doplňuje zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), který obsahuje normy hmotněprávního i procesněprávního charakteru týkající se trestní odpovědnosti mladistvých a trestního řízení vedeného proti nim. Další dílčí normy trestního práva nalezneme i v dalších zákonech a prováděcích předpisech.

Subsidiarita trestní represe

Trestní právo je v demokratických státech pojímáno jako nejzazší prostředek (tzv. ultima ratio), kterou je prováděna právní regulace a sociální kontrola společnosti. Použití prostředků trestního práva (hmotného i procesního) totiž představuje nejzávažnější zásahy do práv jednotlivce, a proto musí být používány zdrženlivě pouze v případech, v nichž prostředky jiných právních odvětví (např. práva občanského a správního) selhávají nebo nejsou efektivní[1]. Opačný přístup, který byl v České republice uplatňován komunistickým režimem před Sametovou revolucí vede k přílišné kriminalizaci mnoha jednání, která je možno řešit mírnějšími prostředky. Hovoří se o tzv. hypertrofii trestní represe. Určitý pozůstatek takového přístupu lze dosud vnímat i v samotném myšlení lidí i politiků, kteří se řadu problémů snaží „řešit“ pouhým podáním trestního oznámení, aniž by využili prostředků jiných právních odvětví, které jsou primárně určeny k ochraně těch kterých vztahů a práv (viz např.[2],[3]).

České trestní předpisy

Související články

Reference

  1. ↑ Nález Ústavního soudu ČR ze dne 22. 12. 2004, sp. zn. II. ÚS 372/03
  2. ↑ www.novinky.cz – Rath podal trestní oznámení na Julínka
  3. ↑ www.radio.cz – Premiér zváží trestní oznámení na Topolánka za „styky s mafií“

Literatura

  • D. Císařová a kol., Trestní právo a zdravotnictví. Praha : Orac, 2004
  • J. Chmelík a kol., Rukověť trestního práva hmotného a procesního. Praha : Linde, 2007
  • J. Jelínek, Poškozený v českém trestním řízení. Praha : Karolinum, 1998
  • J. Jelínek a kol., Trestní právo hmotné : obecná část, zvláštní část. Praha : Linde, 2006
  • J. Jelínek a kol., Trestní zákon a trestní řád s poznámkami a judikaturou a předpisy souvisící, v úplném znění. Praha : Linde, 2007
  • V. Kratochvíl a kol., Kurs trestního práva : trestní právo hmotné. Obecná část. Praha : C.H.Beck, 2009
  • J. Kuchta a kol., Kurs trestního práva : trestní právo hmotné. Zvláštní část. Praha : C.H.Beck, 2009
  • J. Musil a kol., Kurs trestního práva : trestní právo procesní. Praha : C.H.Beck, 2007
  • A. Sotolář a kol., Alternativní řešení trestních věcí v praxi. Praha : C.H.Beck, 2000
  • P. Šámal a kol., Přípravné řízení trestní. Praha : C.H.Beck, 2003
  • E. Vlček, Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu. Brno : Masarykova univerzita, 2006


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Trestn%C3%AD_pr%C3%A1vo“