Sýkora babka

Z Multimediaexpo.cz


Sýkora babka (Poecile palustris, syn. Parus palustris) je malý druh pěvce z čeledi sýkorovitých (Paridae).

Obsah

Popis

Je o něco menší než vrabec, dorůstá délky 11-12 cm, v rozpětí křídel měří 18-19 cm a váží 9-12 g. Svrchní část těla má šedohnědou, spodinu bělavou s hnědým odstínem patrným zejména na bocích a spodní části břicha, líce bílé a zátylek, temeno, čelo a bradu leskle černé. Zobák je černý a končetiny šedočerné. Obě pohlaví jsou zbarvena stejně, mladí ptáci mají jednotvárněji zbarvené temeno a bradu, šedší odstín na svrchní straně těla a světlejší spodinu; stejně jako dospělci jsou zbarvení po přepeření v září.[1] Od velmi podobné sýkory lužní (P. montanus) ji lze odlišit zejména díky hlasu. Z fyzických znaků se pak jedná zejména o světlé pole v křídlech, které sýkora babka postrádá, lesklejší čepičku a menší černou skvrnu pod zobákem - žádný z těchto znaků však nelze považovat za zcela spolehlivý.[2][3] Vábí charakteristickým tvrdým „pistje“. Zpěv tvoří řada opakovaných zvuků, včetně „djep djep djep“, „ci vit ci vit“ nebo „cje cje cje“.

Rozšíření

Sýkora babka se vyskytuje na rozsáhlém území Evropy a Asie. Její areál rozšíření sahá od severního Španělska a Pyrenejí severně po jihovýchodní Skotsko a východně až po severní Japonsko a severní a západní Čínu s širokou mezerou v západní Asii. Je zpravidla stálá, ptáci ze severní Evropy však na zimu migrují na krátké vzdálenosti. Většina ptáků se navíc celoročně zdržuje na svých hnízdištích. Evropská populace je odhadována na 3-6 milionů hnízdících párů. Druh proto není považován za nijak ohrožený a v Červeném seznamu IUCN náleží do kategorie málo dotčených druhů.[4] Hnízdí převážně v nížinách, v některých oblastech však vystupuje až po 1 300 m n. m. Vyhledává přitom převážně vlhké listnaté lesy, často doubravy nebo bučiny, ačkoli se vyskytuje také ve vlhkých olšinách, na březích řek, v parcích, zahradách a sadech. V České republice hnízdí na většině území v počtu 60-120 tisíců párů.[5] Její populační trend na našem území je mírný pokles.[6]

Potrava

Sýkora babka

Na jaře a v létě se živí převážně pavouky a hmyzem, na podzim a v zimě zase hlavně semeny, které si z části ukládá do zásob, a to na nebo pod zem, mezi listy, do pařezů či pod mechy a lišejníky na stromech. Ze studie provedené v Norsku, při které byli ptáci sledováni po dobu 2 hodin a 15 minut, vyplynulo, že za pouhou 1 hodinu sledovaní jedinci sežrali 43 a naproti ukryli hned 83 semen. Tvorbu zásob lze pozorovat nejčastěji od září do konce února s vrcholným obdobím v září a říjnu.[1]

Hnízdění

Pohlavně dospívá již na konci 1. roku života. Je monogamní, jsou přitom známy i případy, kdy spolu jeden pár setrval celých 6 let.[1] Ve střední Evropě hnízdí zpravidla 1x ročně od dubna do července,[7] a to nejčastěji nevysoko v dutinách stromů, ale také ve štěrbinách ve zdech nebo v budkách,[8] které vystýlá mechem, chlupy a peřím. V jedné snůšce je 5-9 světlých, červenohnědě skvrnitých, 16 x 12 mm velkých a zhruba 1,2 g těžkých vajec, na kterých sedí samotná samice 14-16 dnů. Samec vypomáhá až s krmením mláďat, která jsou opeřena ve věku 18-21 dnů.[9] Zatím nejvyšší zaznamenaný věk v Evropě činí 11 let a 11 měsíců.[9]

Taxonomie

Binomické jméno druhu je odvozeno z řeckého poikolos (skvrnitý) a latinského palus (bažina).[9] Počet poddruhů není ustálen, zatímco některé zdroje uvádí subspecií 8,[10] jiné hned 11:[11]

Literatura

  • BEZZEL, Einhard. Ptáci. Dobřejovice : Rebo Productions CZ, 2003. ISBN 9788072342921. S. 192.

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 BWPi: The Birds of the Western Palearctic on interactive DVD-ROM (2004). BirdGuides Ltd. & Oxford University Press. ISBN 1-898110-39-5.(anglicky)
  2. ↑ Jonsson, L. (1996). Birds of Europe. str. 464. Londýn, UK. ISBN 0-7136-4422-2. (anglicky)
  3. ↑ Broughton, R. K., Hinsley, S. A. & Bellamy, P. E. (2008). Separation of Marsh Tit Poecile palustris from Willow Tit Poecile montana using a bill criterion. Ringing and Migration 24, 101–103. British Trust for Ornithology. (anglicky)
  4. ↑ Parus palustris [online]. The IUCN Red List of Threatened Species, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ DUNGEL, Jan; HUDEC, Karel. Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Praha : Academia, 2001. ISBN 9788020009272. S. 204.  
  6. ↑ Jednotný program sčítání ptáků [online]. Česká společnost ornitologická, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online.  
  7. ↑ VOLKER, Dierschke. Ptáci. Praha : Euromedia Group, k. s., 2009. ISBN 978-80-242-2193-9. S. 73.  
  8. ↑ Wernham, C.V., Toms, M.P., Marchant, J.H., Clark, J.A., Siriwardena, G.M. & Baillie, S.R. (2002). The Migration Atlas: movements of the birds of Britain and Ireland. str. 592-593. Londýn, UK. T. & A.D. Poyser. ISBN 0-7136-6514-9. (anglicky)
  9. ↑ 9,0 9,1 9,2 Marsh Tit Poecile palustris [Linnaeus, 1758] [online]. British Trust for Ornithology, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ 10,0 10,1 The Clements Checklist [online]. The Cornell Lab of Ornithology, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Marsh Tit (Poecile palustris) [online]. The Internet Bird Collection, [cit. 2010-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ 12,0 12,1 Harrap, S., & Quinn, D. (1996). Tits, Nuthatches and Treecreepers. Christopher Helm. ISBN 0-7136-3964-4 (anglicky)
  13. ↑ del Hoyo, J., Elliot, A., & Christie D. (2007). Handbook of the Birds of the World. Volume 12: Picathartes to Tits and Chickadees. Lynx Edicions. ISBN 9788496553422 (anglicky)


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Poecile palustris
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/S%C3%BDkora_babka“