Rejvíz

Z Multimediaexpo.cz


Pension Rejvíz

Rejvíz (německy: Reihwiesen, polsky: Rejwiz) je horská osada a přírodní rezervace v pohoří Hrubý Jeseník ve Slezsku – Olomouckém kraji. Nachází se 8 km východně od okresního města Jeseník. Je částí města Zlaté Hory. Stejnojmenná přírodní rezervace je známá svým rašeliništěm.

Obsah

Osada

Osada Rejvíz leží v katastru města Zlaté Hory v nadmořské výšce 780 m a má 65 obyvatel. Skládá se z několika desítek domů rozmístěných prakticky pouze podél silnice II/453 spojující města Jeseník a Zlaté Hory. Na místě Rejvízu byly až do 18. století jen louky zvané "Sklářské" (Glasswiese). Vedla tudy ovšem cesta ze Zlatých Hor podél Černé Opavy směrem na Vrbno pod Pradědem, a na ní zřídil roku 1768 Kajetan Beer hostinec, kolem nějž vznikla malá osada (roku 1791 tři domy) zvaná Reihwiesen (řada luk). Nyní se tato část vsi, jihovýchodně od jejího centra, označuje jako Starý Rejvíz (něm. Alt-Reihwiesen). Osídlení v nynějším středisku osady vzniklo až roku 1794 v rámci kolonizační akce vratislavského biskupa Philippa Gottfrieda von Schaffgotsche, který zde levně rozprodal panské pozemky k osazení. Řada osadníků pocházela z česky mluvících oblastí a jen pozvolna se vesnice zcela poněmčila. Patřila od počátku k cukmantelskému panství vratislavských biskupů. Na rozdíl od jiných osad na tomto panství tedy nevznikl Rejvíz v souvislosti s hornictvím, ale jako osada pastevecká a dřevařská (i když i část dosavadních luk byla přeměněna na horská políčka). Rejvíz se velmi brzy rozvinul. V letech 1808-1809 byl postaven kostel a u něj zřízena škola a roku 1810 i fara. Pak ale počet obyvatel trvale stagnoval. Zemědělství bylo obtížné, avšak okolo obce se do roku 1867 těžila železná ruda pro železárny ve Vrbně a v Ondřejovicích a důležité bylo též lesnictví (v obci sídlila biskupská lesní správa). Od počátku 20. století objevuje obec i turistika. Proto se v této malé obci velmi brzy objevuje i moderní infrastruktura - roku 1924 benzinová čerpací stanice, roku 1926 místní elektrárna, roku 1928 telefon, roku 1931 obecní vodovod.

Po roce 1945 byl Rejvíz dosídlen mj. slovenskými migranty z Rumunska a Řeky, kteří se uchýlili do Československa v důsledku občanské války. Mnozí z nich se však po roce 1975 vrátili do vlasti, a i další obyvatelé Rejvíz opustili. Od 50. let nahradit cestovní ruch definitivně nevýnosné zemědělství jako hlavní aktivita v obci. V Rejvízu je několik domů s dochovanou lidovou architekturou z 19. století. Od roku 2004 je Rejvíz vesnickou památkovou rezervací. Rejvíz byl samostatnou obcí do roku 1964, kdy byl přičleněn k městu Zlaté Hory. Někdy po roce 1973 byla zrušena rovněž zdejší farnost, od II. světové války neobsazená.

Vývoj počtu obyvatel

Počet obyvatel Rejvízu za posledních 150 let výrazně klesá.[1]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 406 393 403 370 358 335 351[p 1] 207 131 113 85 63 66
  1. ↑ z toho: 6 Čechoslováků, 344 Němců; podle náboženství 344 římských katolíků, 7 evangelíků

Památky

  • římskokatolický filiální (dříve farní) kostel Jména Panny Marie, postavený roku 1808, s hlavním oltářem od Bernharda Kutzera (1794-1864), významného sochaře z blízkého Horního Údolí
  • penzion Rejvíz (dříve Braunerova, pak Noskova chata), lidová celodřevěná stavba z 19. století
  • "Lurdská jeskyně" z roku 1908 na Starém Rejvíze, obnovena roku 2006
  • zříceniny hradu Koberštejna (něm. Koberstein), strážního hradu z 13. století na cestě ze Zlatých Hor do Olomouce, zpustlého zřejmě v 15. století

Rezervace

Chodník na naučné stezce

Národní přírodní rezervace Rejvíz je 396 ha velké rašeliniště. Leží na rozvodí Černé Opavy a Vrchovištního potoka v nadmořské výšce 734–794 m. Prochází jím naučná stezka Rejvíz – Mechové jezírko po chodníku z klád (povalů).[2] Jeho centrem je Velké mechové jezírko. Necelý 1 km jižně od osady se v severovýchodní části rezervace nachází Malé mechové jezírko, které je zcela zarostlé a není veřejnosti přístupné. Rašeliniště vzniklo v době ústupu doby ledové asi před 6–7 tisíci lety.[3] Jde o typ vrchovištního rašeliniště, kdy se zadržuje větší množství vody na nepropustném podloží.

Rostliny a živočichové

Ze stromů zde roste především nižší borovice blatka (Pinus uncinata). Všudypřítomný je zde mech rašeliník a roste zde i masožravá rostlina rosnatka okrouhlolistá. V těsném okolí vlastních rašelinišť se vyskytují druhy typické pro podmáčené louky jako prstnatec májový, kamzičník rakouský, ostřice příbuzná a lilie cibulkonosná.[4] Ze savců se zde pravidelně objevuje netopýr severní, z ptáků datel černý, sýc rousný, chřástal polní a čáp černý. Vyskytují se zde 2 druhy čolků – čolek karpatský a čolek horský.[4] Z nižších živočichů je zajímavý výskyt arktického druhu šídla rašelinného. Žije zde mj. množství různých pavouků.[3]

Reference

  1. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005, Praha 2005, I. díl, s. 652-653; Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské, Praha 1935, s. 32; http://www.czso.cz/sldb/sldb2001.nsf/obce; Statistický lexikon obcí České republiky, Ottovo nakladatelství s.r.o., Praha 2005, s. 978-979
  2. ↑ Rejvíz Mechové jezírko – naučná stezka [online]. Jeseníky (eJeseniky.Com), 2007, [cit. 2008-12-28]. Dostupné online.  
  3. ↑ 3,0 3,1 Naučná stezka Rejvíz - Mechové jezírko [online]. Jeseníky Info, [cit. 2008-12-29]. Dostupné online.  
  4. ↑ 4,0 4,1 NPR Rejvíz [online]. Správa CHKO Jeseníky, [cit. 2008-12-28]. Dostupné online.  

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Rejvíz
Město Zlaté Hory

Dolní Údolí • Horní Údolí • Ondřejovice • Rejvíz • Rožmitál • Salisov • Zlaté Hory

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Rejv%C3%ADz“