Polná

Z Multimediaexpo.cz

Polná je historické město (5 064 obyvatel) na východě Čech v kraji Vysočina, v okrese Jihlava, 14 km severovýchodně od Jihlavy, 23 km jihovýchodně od Havlíčkova Brodu, 22 km jihozápadně od Žďáru nad Sázavou a 24 km severozápadně od Třebíče. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. V roce 2007 byla Polná vyhlášena historickým městem roku 2006.

Obsah

Místní části

Geografie

Leží v Hornosázavské pahorkatině na křižovatce devíti komunikací, jež spojují Jihlavu, Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou a Třebíč silnicemi II. třídy č. 348, 351 a 352 a silnicemi III. třídy, vedoucích do menších obcí. Mezi nejvyšší okolní body patří vrch Na Homoli v lese Březina s 569 m n. m. jižně, Celenský kopec s 553 m n. m. jihovýchodně a Svatoňův kopec (541 m n. m. 1 km severním směrem. Městem se vine Ochozský potok, do největšího rybníka, Peklo (15 ha), se vlévají Zhořský potok a Šlapanka. Severní částí území protéká Skrýšovský potok, jenž se vlévá do rybníku Kukle. V okolí se rozkládají další rybníky, Zimák (na starých mapách uváděn jako „Zimův“), Varhánkův, Březina, Podhorský, Ovčín a Špačkův rybník (lidově zvaný „Špačák“).

Historie

Vznik

Polná vznikla jako trhová ves na jedné z větví Haberské stezky pravděpodobně již v polovině 12. století jako odpočinkové místo v polovině cesty pohraničním hvozdem, ale první zmínka pochází až z roku 1242,[1] v majetkové listině Jana I. z Polné (datovaná dne 7. 7. 1242 na Křivoklátě), .[2] ve které potvrdil český král Václav I. věnování kostela a dvou sousedních vsí (Jankova a Skrýšova) řádu německých rytířů. Z ní se dovídáme i jméno prvního známého majitele, kterým byl právě Jan z Polné, označovaný též jako Jan, syn Zbislava z Bradčic. V té době se zde již nacházel kostel (na místě dnešního děkanského chrámu) a pravděpodobně též hrad. Polná těžila ze své polohy uprostřed Českomoravské vrchoviny a stala se nejen opěrným bodem, ale také obchodní křižovatkou.

Středověk

Polenský hrad v polovině 17. století

Polná byla pravděpodobně ve II. polovině 13. století povýšena na město. Toto poddanské město se tak stalo sídlem polenského (později polensko-přibyslavského) panství a patřilo Vikartovi a Závišovi z Polné, kteří město prodali Jindřichu z Lipé, za něhož v roce 1325 dostavěli polenský hrad, který v době panování Jiříka z Poděbrad měl zásadní význam pro celé české království. Po většinu své existence patřila významným šlechtickým rodům. Po pánech z Polné vlastnili panství páni z Lipé, od poloviny 14. století jejich příbuzní páni z Pirkštejna.[1] Ješek Ptáček z Pirkštejna daroval městu významná privilegia. Za vlády Jana Ptáčka z Pirkštejna bylo město rozšířeno a začalo se dělit na předměstí – Dolní město, Horní město, Zápeklí a Kateřinov.[3] V dobách husitských válek vládl na Polné Hynek Ptáček z Pirkštejna, vůdce strany podobojí, který k Polné přikoupil Přibyslav a hrad Ronov. Sňatkem s Žofií Ptáčkovnou vyženil Polnou Viktorin z Kunštátu, syn krále Jiřího z Poděbrad, který Polné udělil v roce 1479 významná městská privilegia, erb a právo červené pečeti, zřízení věčného světla v polenském kostele a další práva, o která Polná přišla během válek. Dále nechal vystavět radnici, rybník Peklo a opravil městské hradby. Za válek proti Matyáši Korvínovi odtud král Jiří řídil důležité vojenské operace a mírová jednání.[3] Na několik let město ovládli přívrženci Matyáše Korvína, Šternberkové.[3] O půl století později zde české stavy vítaly krále Ludvíka. Roku 1486 koupil panství sudí Jan Boček z Kunštátu právě od zadluženého Viktorina. Po smrti v roce 1504 jej pochovali ve farním kostele v Polné. V průběhu 15. století bylo město v majetku Trčků z Lípy, pak Jan Trčka z Lípy prodal roku 1538 město Karlovi z Valdštejna a jeho ženě Elišce z Postupic, která se zasadila o rozvoj řemesel především soukenictví, kloboučnictví a řeznictví.[3] Díky požáru z roku 1551 prošlo město raně renesanční přestavbou. Od roku 1553 vlastnili panství páni z Hradce díky dceři Karla z Valdštejna, Kateřině, která se provdala za Zachariáše z Hradce,[3] který po požáru hradu roku 1584 dal trosky přestavět na renesanční zámek. Roku 1597 koupil Polnou Hertvík Žejdlic ze Šenfeldu, za panování tohoto rodu Polná po všech směrech kvetla. Po bitvě na Bílé hoře byl Rudolfu Žejdlicovi majetek za účast v odboji proti císaři v roce 1623 zkonfiskován. Celé panství, největší v bývalém čáslavském kraji, výhodně koupil kardinál František z Ditrichštejna, který změnil městská privilegia i znak. V majetku Ditrichštejnů i jejich potomků zůstalo panství téměř 300 let.[1] Na konci 15. století se zde usídlili Čeští bratři tzv. „pikarté“ a zůstali zde až do poloviny 16. století.[1] Na ulici „Na Pátku“ měli vlastní modlitebnu i hřbitov, k nimž se váže několik pověstí, pravděpodobně neznámější z nich pojednává o pikartském pokladu. První židé do města začali přicházet v 15. století,[3] od 17. století se v Polné natrvalo usadila židovská komunita, která zmizela po druhé světové válce. Rozvoj města zastavila třicetiletá válka, během níž do Polné několikrát vpadli švédská vojska, vypálily zámek a vydrancovali Dolní město, dále požadovaly výpalné a roku 1647 v Jihlavě věznili městské radní. [2] Privilegium z roku 1703 židům umožnilo rozšířit obchodování, provozovat roční trhy a zřídit si samosprávu v čele s rychtářem. Roku 1783 tu zřídili školu. V roce 1794 vyhořel hrad přestavěný na zámek a nebyl již nikdy zcela obnoven.

19. století

Polná byla v 19. století pro široké okolí centrem české kultury a protiváhou německy mluvící Jihlavy. V polovině 19. století v Polné žilo 6 500 obyvatel (třetí největší město na Vysočině po Jihlavě a Třebíči). V roce 1837 zde byla založena Česká obrozenecká knihovna, české besedy se zde pořádaly od roku 1844, Slovanská Lípa vznikla roku 1848, stejně jako Národní garda. Vlastenecký život podporoval kupec a pozdější starosta Antonín Pittner. Ve městě pobývala v letech 1840-1842 Božena Němcová. Město se pyšní skutečností, že na počátku čtyřicátých let se zde Boženě Němcové poprvé jako dospělé dostala do rukou česky psaná kniha. Roku 1842 tu zřídili poštovní sběrnu, v roce 1849 se Polná stala sídlem okresního soudu. Telegraf zavedli roku 1874. Vrchol počtu obyvatel židovského vyznání přišel ve 30. letech 19. století, kde v ghettu žilo 770 Židů, což čítalo 12 % městského obyvatelstva.[3] Kvůli hospodářskému úpadku a hilsneriádě velká část rodin město opustila. V srpnu 1863 vypukl ve městě obrovský požár, jenž zničil 189 domů a 456 rodin zůstalo bez střechy nad hlavou. Nenávratně zmizely překrásné renesanční a barokní měšťanské domy, řada rodin se vystěhovala. Po požáru město zcela změnilo svůj vzhled i hospodářský charakter. Další hospodářský úpadek města zapříčinila skutečnost, že stavba Severozápadní dráhy Polnou minula o 6 km. Trať Dobronín-Polná (trať č. 242), která napojila město na železniční síť, byla postavena až v roce 1903.[1] Nejvýznamnější událostí 19. století se stala vražda devatenáctileté Anežky Hrůzové v nedalekém lese Březina. Z vraždy byl neprávem obviněn polenský židovský mladík Leopold Hilsner, což odstartovalo tzv. Hilsneriádu. V aféře se významně angažoval i budoucí prezident ČSR Tomáš Garrigue Masaryk.

20. století

Budova bývalé městské elektrárny

Začátek 20. století se v Polné odehrál ve znamení pokroku. Kromě zmíněné železnice sem byl zaveden telefon (1905), byl postaven gravitační vodovod (1905) a postavena městská elektrárna (1911). V roce 1900 otevřelo své brány městské muzeum. V říjnu 1922 uvedlo své představení poprvé loutkové divadlo. V roce 1922 získal místní spolek zříceninu zámku[1] a začal ho postupně opravovat a umísťovat tam své sbírky. Nacistickou genocidu přežili 3 z celkového počtu 63 polenských Židů, avšak žádný z nich se do Polné nevrátil.[3] V roce 1949 byl v souvislosti s novým územním uspořádáním zrušen soudní okres Polná a agenda byla převedena pod okresní soud v Havlíčkově Brodě. Po další územní reorganizaci v roce 1960 se Polná stává součástí okresu Jihlava, což platí dodnes. V roce 1982 se zastavil osobní provoz na železniční trati do města.

Současnost

Dnes je Polná menším městem s četným drobným průmyslem a zachovalými architektonickými památkami.

Pamětihodnosti

Klešter

Soutěska, kterou procházela prastará obchodní cesta z Moravy do Čech, ležela na Haberské stezce a sloužila jako prastará celnice, ve které se ve středověku počítal dobytek, hnaný z Uher do Čech. Představuje ojedinělou technickou památku středověku, název pochází z německého „Klosteur“ (zárožné). Byla dlouhá asi 500 m, částečně sekaná ve skále. Nachází se asi 150 m směrem k Věžnici. Význam této stavby dokladují archeologické nálezy. Našel se tu soubor alexandrijských mincí ze 3. století n. l., dále kamenný byzantský křížek. Dle výzkumu Břetislava Rérycha bylo staré hradiště a osada Polmna založena právě za účelem obrany této stezky. Patří mezi výjimečné útvary ve střední Evropy, a proto jej v roce 1998 prohlásilo Ministerstvo kultury ČR národní kulturní památkou.

Polenský hrad

Hrad a zámek

Patří mezi nejstarší feudální stavby u nás a stal se nejstarší dochovanou památkou v Polné.[4] Postaven kolem roku 1320 na ostrohu nad soutokem říčky Šlapanky a Ochozského potoka. V jádru se tyčila mohutná válcová věž, což dokládá nejstarší obraz Polné – veduta Georgie Houfnagla z roku 1617. Přebudován na rozsáhlý gotický hrad, který byl centrem polenského (později polensko-přibyslavského) panství. V patnáctém století rozšířili opevnění, zapojeny do něj byly i rybníky (Peklo, Pekýlko, Lázeňský rybník), z nichž pouze rybník Peklo existuje dodnes. Po požáru 1584 renesančně přestavěn na zámek, v letech 1645 a 1647 vypálen Švédy. Koncem 17. století za panování Ferdinanda Ditrichštejna získal barokní podobu, v roce 1693 do něj zavedli vodovod a vybudovali kamennou kašnu. Svou konečnou podobu získal v 18. století. V roce 1794 po obrovském požáru došlo k přesunutí sídla panství do Přibyslavi a zámek začal chátrat a sloužil k hospodářským účelů, v části vybudovali několik bytů. Po několik desetiletí jej místní občané využívali jako „veřejný lom“, takže kameny z polenského zámku můžeme najít v základech mnoho zdejších domů, používaly se také jako výdlažba (chodník na Sezimově náměstí).[3] V letech 1712 – 1927 tu fungoval panský pivovar, který konkuroval tomu měšťanskému. V roce 1922 koupil objekt zámku Václav Pojmon (či Pojmann) a věnoval ho polenskému Sokolu a Spolku městského muzea. V 70. letech prošel další nákladnou rekonstrukcí.

Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie

Hlavní článek: Děkanský chrám Nanebevzetí Panny Marie (Polná)
Děkanský chrám

Největší polenský kostel byl postaven v letech 1700-1707 [5] na místě gotického kostela Matky Boží, který podle starý rytin pocházejících z poloviny 13. století měl tři lodi, malovaná gotická okna (potvrzeno nálezem fragmentů vitráží), [2] V roce 1418 přešla většina občanů Polné a tudíž i správa chrámu od katolicismu do rukou husitských kněží, ve kterých zůstala určitě až do roku 1454. Od druhé poloviny 15. století do konce 16. století se zde střídali katoličtí a protestantští faráři. [2] Od roku 1563 se v listinách připomíná jako děkanský chrám. [2] Ferdinand Ditrichštejn se v roce 1691 snažil prosadit rozšíření děkanského chrámu, což mu bylo povoleno. Jeho plány se však nezrealizovaly a místo toho byl postaven nový barokní chrám Nanebevzetí Panny Marie, jehož stavba započala v roce 1699, kdy byl zrušen přilehlý hřbitov. V roce 1708 na náklady děkana V. V. Čapka zhotovil Jan David Sieber unikátní varhany (největší dochované varhany vyrobené v českých zemích). [2] Chrám dokončili až v roce 1713 z důvodu větší vnější výzdoby a dovozu dalších soch. [2] Výstavbu financoval především Leopold Ditrichštejn, po jeho smrti roku 1708 se stavba chrámu pozastavila a už nikdy nebyla dostavěna tak, jak si ji majitel polenského panství představoval, přesto je odborníky hodnocena jako jedna z nejnádherněji vyzdobených církevních staveb v České republice.[5] Od roku 1784 spadá Polná i okolní obce pod diecézi královéhradeckou. [2] Kostel má tři lodě a deset oltářů, u příležitosti Vánoc se zde koná výstava betlémů.

Kostel svaté Kateřiny

Druhá nestarší památka města vznikla v letech 1378–1389 na tzv. Strážném vrchu jižně od města. Stavebníkem byl Jan Ptáček z Pirkštejna. Z původní výstavby se dochoval raně gotický lomený portál. Kostel v té době sloužil jako modlitebna pro obyvatele podhradí. V letech 1906–1910 objevil akademický malíř Karel Ludvík Klusáček pod omítkami fragmenty nástěnných fresek: výjevy ze života Krista a sv. Kateřiny z 15. století a fresky „Zmrtvýchvstání“ a „Poslední soud“ z doby kolem roku 1550 (podepsané Jiříkem Jirchářem), které dal zhotovit tehdejší majitel města Hertvík Žejdlic. Okolo něj se nachází hřbitov pocházející z počátku 15. století, pohřbívali se na něm obyvatelé sídlící okolo hradu a občané Kateřinova, který byl po dlouhou dobu veden jako samostatná obec. Údajně zde měla stát i kostnice. Nad původním hřbitovem koncem 16. století zřídili malý hřbitov pro nepokřtěné děti, lidi jiné víry a sebevrahy. Na hřbitově návštěvníky zaujmou železné kříže, které byly v minulosti soustavně likvidovány, hrob zde má např. Břetislav Rérych. Podle pověsti zde měli žít v 17. a 18. století poustevníci, kteří se starali o nemocné cholerou a morem.[5]

Židovské město a hřbitov

Židovské město založili v roce 1680[6] a nachází se jihovýchodně od Husova náměstí, na dnešním Karlově náměstí, kde se stojí i židovský obecní dům tzv. „Rabínský“. Dochoval se původní trojúhelníkový půdorys gotické zástavby. V dobách největšího rozmachu se zde nacházelo až 32 domů a žilo tu několik set obyvatel. Zachovala se synagoga vybudovaná v roce 1684,[7] v letech 1996-2000 prošla rekonstrukcí, při které se objevily zbytky původní výmalby. Svému původnímu účelu sloužila do roku 1943, kdy si v ní nacisté vybudovali sklad. Roku 1951 budovu zakoupila církev československá husitská, avšak bohoslužby se zde už nikdy nekonaly, po rozhodnutí komunistických úřadů se ze svatostánku stalo skladiště barev a chemických hnojiv a stavba tak chátrala. Až Klub za historickou Polnou po listopadu 1989 zachránil synagogu před demolicí, budovu opravil a bezplatně vrátil do majetku Federace židovských obcí v Praze. Dnes je veřejně přístupná a od září 2000 v ní sídlí Regionální židovské muzeum. Architektonicky zajímavý je dům čp. 538 zv. „Bělohlávkův“ s rokokovou fasádou. Židovský hřbitov se nachází severozápadně na Dolním městě – Pod Kalvárií, kde bydlelo až do II. poloviny 17. století několik židovských rodin. K založení došlo přibližně počátkem 16. století[8] a poté byl několikrát rozšířen. Okolo něj protéká říčka Šlapanka. Na místě se tyčí asi 900 barokních, klasicistních i novodobých náhrobků v 32 nepravidelných řadách. Nejstarší náhrobní kámen pochází z roku 1683, nejmladší z roku 1940.

Hřbitovní kostel sv. Barbory

Po zrušení hřbitova kolem kostela Panny Marie založili v roce 1710 severně od hlavního náměstí nový hřbitov a roku 1725 uprostřed něj vystavěli kostel zasvěcený sv. Barboře v jednoduchém stylu pozdního baroka s půdorysem řeckého kříže.[1] Nad branou hřbitova se tyčí plastika patronky umírajících, sv. Barbory. Stojí zde i pomníček Anežky Hrůzové. Do kostelní zdi jsou zasazené mramorové desky polenských kaplanů a děkanů.

Husovo náměstí

Vzniklo na návrší patrně v II. polovině 15. století[9] jako pravidelné obdélníkové náměstí, lidově zvaný „rynk“, od konce 19. století nese současný název, obklopují ho měšťanské domy se středověkými jádry, které jsou podsklepeny, sklepy mají často až 3 patra. Traduje se, že pod náměstím vedou podzemní chodby, které nejsou příliš prozkoumány. Na domě čp. 49 visí kamenná deska s vyobrazeným klečícím rytířem, která připomíná svatbu tehdejšího majitele panství, Hynka Bočka z Kunštátu s Kunhutou z Pernštejna roku 1502. Na domě čp. 47 se nachází pamětní deska připomínající pobyt Boženy Němcové.

Rybník Peklo

Největší vodní plocha na Polensku vznikla v letech 1479-1482 na soutoku Jamenského a Zhořského potoka. Založen byl rozkazem Viktorina z Kunštátu, sloužil i jako obrana města, neboť ze dvou stran obklopoval hrad a městské hradby. Po jeho hrázi vedla tzv. Uherská obchodní cesta. V současnosti se používá jako součást rekreačního a sportovního areálu. Název pravděpodobně získal podle tehdy nevzhledného a ponurého mokřiného místa, na které se stékaly oba potoky s Ochozským potokem.[10] Slované tato místa považovali za posvátná, údajně zde zpopelňovali své zemřelé, obřadní prostor nazývali „peklem“. O rybníku se váže několik pověstí, nejznámější z nich O direktoru Khautzovi se stala součástí seriálu Putování za českými čerty z roku 2004.

Smírčí kameny, sloupy a kříže

  • Křížový kámen – tyčí se asi 100 m za městem směrem k Záborné, na rubu je vytesán maltézský kříž v kruhu a na líci reliéf maltézského kříže na žerdi. Vystavěli jej na památku sedláka, na kterého se převrátil naložený vůz.
  • Hrubě opracovaný kamenný kříž zazděný v obvodové zdi domu v Nerudově ulici původně stál u dnes již neexistujícího rybníka Plaz. Pověst vypráví o velkém úhoři, který zde zardousil pytláka.
  • Část křížového kamene se setřelým reliéfem je zasazena ve zdi před děkanským chrámem. Původ kamene není znám, pravděpodobně se jedná o náhrobník.
  • Štíhlý kříž s nepravidelnými rameny byl zazděn ve zdi domu čp. 322 v ulici Karla Čapka. Původně se tyčil na hrází rybníku Plaz.
  • Žulová deska s jedním větším a po stranách dvěma menšími kříži – je v horní části poškozen, stojí u silnice do Brzkova asi 1,5 km za Polnou. Vybudovali jej na památku matky a dvou dětí, kteří zde umrzly ve sněhové bouři.
  • Mohutná kamenná deska s již téměř neznatelným křížem původně ležela v dlažbě v děkanském chrámu. Klub Za historickou Polnou pomník vyzvedl a umístil do svislé polohy v průchodu Kaplanky.
  • Čtyři památné kameny – nacházejí se v Městském muzeu Polná v expozici Lapidárium, původně však stávaly v okolí Polné.
  • Několik dalších křížů a kamenů tvoří součást dlažby děkanského chrámu, nacházejí se většinou pod lavicemi věřících, tudíž se tolik neopotřebovaly. Jedná se o náhrobní kameny z původního hřbitova při kostele Panny Marie.
  • Sloup se sochou Panny Marie – tyčí se na rozcestí v Palackého ulici
  • Sloup Loreta – najdeme při silnici do Brzkova

Další památky

Kašna „Hastrmanka“
  • barokní sousoší Nejsvětější Trojice – morový sloup z dílny V. V. Morávka[1]
  • kašna „Hastrmanka“ na Husově náměstí z roku 1963
  • děkanský úřad na Husově náměstí
  • Kaplanka (Stará škola) - expozice Městského muzea Polná
  • Kostel sv. Anny se špitálem – vystavěn v roce 1447 na příkaz Jana Sezimy z Rochova a jeho manželky Kateřiny z Močovic, původně sloužil jako kaple pro chovance špitálu, při stavbě hlavního chrámu Nanebevzetí Panny Marie sloužil jako náhradní svatostánek pro bohoslužby. Pseudogotická přestavba, během níž byly poškozeny původní fresky z 15. století, proběhla v roce 1894.
  • měšťanské domy stojící na Husově náměstí, Sezimově náměstí a v ulicích Třebízského, Komenského, Nerudově a Poděbradově patří na seznam státem chráněných památek
  • Bývalý měšťanský pivovar – komplex budov stojící v Komenského ulici pochází z let 1863–1865, tradice vaření piva sahá až do I. poloviny 14. století.[11] Pivo se tu přestalo vyrábět v roce 1950 z rozkazu státních úřadů. Část dětství tu prožil Bohumil Hrabal se svými rodiči[1] Soubor staveb je na soupisu státem chráněných památek.
  • Dolní brána – vystavěna na příkaz Viktorina z Kunštátu v gotickém stylu jako součást městských hradeb, nacházejí se na Sezimově náměstí
  • Pomník padlých – tyčí se na Husově náměstí, z ruk V. Duška
  • Fontána se sochou Hébé – stojící na Sezimově náměstí
  • areál křížové cesty v ulici Pod Kalvárií – vybudován v roce 1894 severně za městem na místě starší dřevěné kalvárie, zřídili zde kapli Božího hrobu a obnovili Kalvárii s třemi kamennými kříži a čtyřmi kapličkami, kterou jsou volně rozeseté po svahu s obdélníkovým půdorysem a podezdívkou, každá z nich má klekátko. V 90. letech areál opravili svépomocí místní občané.
  • lokalita Nad Březinou – nachází se kilometr jihozápadním směrem od města, vyskytuje se tu několik chráněných druhů rostlin (vemeník dvoulistý, turan obecný)[1]
  • Sezimovo náměstí – dříve nazývané „Rosmark", jeho trojúhelníkový půdorys ústí do gotické dolní brány a patří k původnímu osídlení pod hradem.[12] V roce 1977 byla za domem čp. 2 s gotickým jádrem, jenž pochází 14. století, nalezena římská mince ze 3. století n. l.
  • Budova bývalé městské elektrárny – vystavěna v roce 1911 v secesním stylu, město se tak stalo jedním z mála míst s vlastní výrobou elektrického proudu v tehdejší monarchii.[13] V budově v letech 1912–1939 fungovaly i veřejné městské lázně. Roku 1941 se výroba elektřiny zastavila. Poté stavbu přebudovali na byty a budova postupně chátrala, v 90. letech elektrárnu koupila místní firma, která dům zrekonstruovala.

Kultura

Regionální židovské muzeum sídlí v židovské synagoze s expozicemi „Historie židovského města“ a „Případ Leopolda Hilsnera“. Pro turisty otevřeli na městském úřadě informační centrum. Město emituje informační měsíčník Polenský zpravodaj, vychází tu i měsíčník pro věřící Informace polenské farnosti a Klub Za historickou Polnou vydává každé čtvrtletí kulturně historický a vlastivědný sborník Polensko. Ve zdejším Kulturním středisku se pořádají větší koncerty, pořady pro děti a společenské akce. Kino je po problémech se soukromým majitelem ve vlastnictví města. Pro děti tu funguje Dům dětí a mládeže. Husovu knihovnu založili v roce 1914. Pro badatele a zájemce o historii dávají k dispozici své archivy polenské muzeum a Klub Za historickou Polnou, kde se nachází největší sbírka dokumentů o hilsneriádě v ČR. Ochotnické divadlo se tu poprvé hrálo v roce 1798, od roku 1808 hráli ochotníci česky.[1]

Mrkvancová pouť

Patří mezi největší poutě na Vysočině. V roce 1652 dědic polenského panství Ferdinand Ditrichštejn získal od papeže Inocence X. ostatky svatého Liguriáše[14] (konkrétně světcovu lopatku umístěnou v pozlacené skříňce) [2] jež uložil do kostela Panny Marie v Polné. Tento světec se tak stal patronem města a na jeho počest se slaví pouť vždy druhou neděli v září, což je doba, kdy se na Vysočině sklízela mrkev, která se na tomto území hojně pěstovala před příchodem brambor (1780), rozšířené pěstování této plodiny zavedl šlechtický rod Žejdliců ze Šenfeldu, aby zpestřili jídelníček chudého lidu.[14] Majitelé domů podle tradice věší nad vchodovými dveřmi mrkev s pentlemi v národních barvách, pečou se místní koláče plněné mrkví zvané mrkvance či mrkvánky.

Městské muzeum

Sídlí v areálu zámku. Sbírkový fond začal shromažďovat již Spolek městského muzea, založený roku 1895. Roku 1900 se otevřeli brány muzea i pro veřejnost v místnostech Kaplanky. Velkým mecenášem se stal zakladatel muzea Břetislav Rérych. První expozice (stará škola, měšťanský pokoj, lapidárium a alchymie) se otevřely po dokončení rekonstrukce zámku v září 1924,[15] některé z nich jsou po úpravách k dispozici návštěvníkům dodnes. Před druhou světovou válkou bylo polenské muzeum největší a nejvýznamnější na Českomoravské vrchovině. Roku 1963 se muselo připojit pod správu Muzea Vysočiny v Jihlavě jako jeho pobočka. V 60. letech se otevřely nové výstavy, stará lékarna, hrnčířská dílna, kupecký krám a národní obrození. V 70. letech prošel areál zámku velkou rekonstrukcí, sbírky byly uloženy do depozitáře a muzeum znovu zpřístupnilo své sbírky. Na žádost města se sbírkový fond, který tvoří především dary polenských občanů, navrátil do majetku města a vzniklo tak samostatné Městské muzeum Polná mapující především historii polenského regionu. V současné době muzeum provozuje 7 stálých expozic: Stará polenská škola – sídlí v Poděbradově ulici v tzv. Brožově domě, dokumentuje vývoj školství v období od poloviny 18. do konce 19. století, tvoří ji třída z poloviny 19. století, byt učitele, kabinet přírodnin a černá kuchyně. Lékárna U Černého orla je ukázkou staré venkovské lékárny z počátku 19. století. Kupecký krám a Stará polenská řemesla , Historické hodiny a vývoj hodinářského řemesla, mezi jehož nejzajímavější exponáty patří věží hodinový stroj z chrámu Nanebevzetí Panny Marie a funkční hrací orchestrion. Lapidárium se nachází ve sklepních prostorách hradu, jsou zde umístěny architektonické fragmenty hradu z různých dob i slohů. Soubory historického nábytku a Pokoj Vlasty Pittnerové.

Významné osobnosti

  • František Augustin, (1846-1906), zakladatel moderní české meteorologie
  • Dr. Ing. Rudolf Gilbert (1896-1984), filatelista, profesor na grafické škole
  • Bohumil Hrabal, spisovatel strávil tu část dětství (1916 – 1919) se svými rodiči v Měšťanském pivovaru
  • Antonín Klusáček (1817-1898), revolucionář 1848, učitel
  • Karel Ludvík Klusáček (1865-1929), akademický malíř
  • Kašpar Knittl (1825-1882), skladatel, varhaník, sbormistr
  • Karel Knittl (1853-1907), hudební skladatel, teoretik a pedagog, dirigent Hlaholu
  • Václav Viktor Morávek (1715-1779), sochař
  • Kamila Moučková (1928), rozhlasová a televizní hlasatelka
  • Božena Němcová, v Polné žila v letech 1840-1842
  • Havel Palamedes (druhá polovina 16.stol.), městský písař, zakladatel nejstarší městské knihy (rychtářské), absolvent Wittenberské univerzity
  • Antonín Pittner (1814-1897), představitel národního obrození, starosta města
  • Vlasta Pittnerová (1853-1926), spisovatelka
  • Josef Věromír Pleva (1899-1985), spisovatel
  • Jiří Ignác Pospíchal (1634-1699), velmistr křižovnického řádu, ekonom
  • Břetislav Rérych (1872-1936), učitel a ředitel školy, všestranně veřejně a kulturně činný
  • Gertruda Sekaninová-Čakrtová (1908-1986), právnička, politička, disidentka

Obyvatelstvo a občanská vybavenost

V současnosti stojí v Polné 1217 domů, z toho patří 1060 k trvale obydleným, rodinných domů je 980, bytů 1860.[1] Sídlí zde stanice Policie ČR, úřadovna pošty, zdravotní středisko. Do místní základní školy, provozované ve 3 budovách, dochází přes 640 žáků a do tří mateřských škol asi 170 děti. Služby poskytuje i základní umělecká škola. Dříve se ve Středním odborném učilišti služeb učili fotografové a hodináři.

Vývoj počtu obyvatel Polné[1]
Rok 1794 1830 1836 1858 1869 1910 1930 1950 1980 2002 2006
Počet obyvatel 3590 6400 5091 6897 5195 4526 3559 3939 4242 4885 5064

Reference

  1. ↑ 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 PRCHAL, Jan. Vítejte u nás. In Mikroregion Polensko. Polná : Obce sdružené v Mikroregionu Polensko, 2003. ISBN 80-239-0141-9. Kapitola Polná, s. 28-35. ( )
  2. ↑ 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 PLAŠIL, Filip. Historie děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Polná : Nakladatelství Linda – Jan Prchal Polná, 2007. Kapitola Historie v datech, s. 7.  
  3. ↑ 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 3,6 3,7 3,8 PRCHAL, Jan. Polná. Historické město roku 2006. Polná : Fotoklub Polná - Klub za historickou Polnou, 2007. Kapitola Pohled do historie, s. 2-5.  
  4. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 7-9
  5. ↑ 5,0 5,1 5,2 Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 20-25
  6. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 14-15
  7. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 16-17
  8. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 18-19
  9. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 26
  10. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 29
  11. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 30
  12. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 27
  13. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 31
  14. ↑ 14,0 14,1 Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 32-33
  15. ↑ Prchal, Jan:Polná. Historické město roku 2006, str. 10-12

Externí odkazy


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Polná
  Města, městyse a obce okresu Jihlava  

Arnolec • Batelov • Bílý Kámen • Bítovčice • Bohuslavice • Borovná • Boršov • Brtnice • Brtnička • Brzkov • Cejle • Cerekvička-Rosice • Černíč • Čížov • Dlouhá Brtnice • Dobronín • Dobroutov • Dolní Cerekev • Dolní Vilímeč • Doupě • Dudín • Dušejov • Dvorce • Dyjice • Hladov • Hodice • Hojkov • Horní Dubenky • Horní Myslová • Hostětice • Hrutov • Hubenov • Hybrálec • Jamné • Jersín • Jezdovice • Ježená • Jihlava • Jihlávka • Jindřichovice • Kalhov • Kaliště • Kamenice • Kamenná • Klatovec • Kněžice • Knínice • Kostelec • Kostelní Myslová • Kozlov • Krahulčí • Krasonice • Lhotka • Luka nad Jihlavou • Malý Beranov • Markvartice • Měšín • Milíčov • Mirošov • Mrákotín • Mysletice • Mysliboř • Nadějov • Nevcehle • Nová Říše • Olšany • Olší • Opatov • Ořechov • Otín • Panenská Rozsíčka • Panské Dubenky • Pavlov • Plandry • Polná • Puklice • Radkov • Rančířov • Rantířov • Rohozná • Rozseč • Růžená • Rybné • Řásná • Řídelov • Sedlatice • Sedlejov • Smrčná • Stáj • Stará Říše • Stonařov • Strachoňovice • Střítež • Suchá • Svojkovice • Šimanov • Švábov • Telč • Třešť • Třeštice • Urbanov • Ústí • Vanov • Vanůvek • Vápovice • Velký Beranov • Větrný Jeníkov • Věžnice • Věžnička • Vílanec • Volevčice • Vyskytná nad Jihlavou • Vysoké Studnice • Vystrčenovice • Záborná • Zadní Vydří • Zbilidy • Zbinohy • Zdeňkov • Zhoř • Zvolenovice • Žatec • Ždírec

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Poln%C3%A1“