Pavel Švanda (1936)

Z Multimediaexpo.cz

Pavel Švanda (* 6. června 1936 Znojmo) je český spisovatel, od roku 1938 žijící a působící v Brně. Představitel generace Šestatřicátníků (Václav Havel, Jiří Kuběna). Po studiu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v 60. letech působil jako redaktor v časopisech Host do domu a Tvář, za normalizace vystřídal řadu zaměstnání.

Zejména v letech 1971 - 1990 v souvislosti s politickými poměry byl můj způsob obživy relativně pestrý. Literární aktivita mně vždy pomáhala překlenout problémy vznikající následkem psychického nebo fyzického nátlaku[1]

Po roce 1969 se stal ineditním spisovatelem, účastnil se neoficiálních brněnských filosofických aktivit. Od roku 1989 vyučuje v Brně na Divadelní fakultě JAMU, přispívá do rozličných periodik, jako např. revue pro kulturu a politiku Proglas.

Obsah

Tvorba

Jako autor tíhne nejpřirozeněji k žánru eseje, o němž tvrdí, že je především dialogem: Autor a s ním čtenář jej zapřádají nejprve každý sám se sebou a potom se svým okolím.[2] Svými texty se snaží především nahlížet na člověka jako hodnotu a hledat duchovní opory pro jeho život.

Vysvobodit náš úděl z banality dokáže asi jen poezie a filozofická meditace. A modlitba. Ale přece jen jde o to, abychom svou existenci dokázali uchopit nejen jako sypký souhrn rozčilujících náhod, nýbrž také jako nepochybnou, i když ne vždy zcela průhlednou hodnotu. [1]

Knižně publikoval Pavel Švanda eseje, povídky, básně i román, debutoval v roce 1967 sbírkou povídek Anonymní povídky.

Dílo

  • Anonymní povídky, 1967 povídkové eseje
  • Portréty, 1994 povídkové eseje
  • Hodinka profesora Bojera, 1998 román
  • Zkušenosti, 1995 eseje
  • Na obou březích, 1996 poezie
  • Věčný nedostatek věčnosti, 1999 eseje
  • Noemův deník, 2000 poezie

Reference

Související články

Externí odkazy


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.