Opoziční smlouva

Z Multimediaexpo.cz

Tzv. „opoziční smlouva“ – plným názvem „Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice uzavřená mezi Českou stranou sociálně demokratickou a Občanskou demokratickou stranou“ – je termín vytvořený v Česku a prezentovaný Václavem Klausem a Milošem Zemanem pro označení spolupráce jejich stran po předčasných volbách v roce 1998. Smlouva umožnila stabilní fungování menšinové vlády Miloše Zemana po celé funkční období 1998-2002. Smlouva byla doplněna Tolerančním patentem z 26. 1. 2000, který umožnil dohodu nad přijímáním státního rozpočtu a vyústil ve změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny. Řada kritiků opoziční smlouvu označovala za koalici. Jako bonmot (satiricky) se význam sousloví často vysvětloval tak, že opoziční smlouvě se říká opoziční, protože je „o pozicích“ (např.[1]). Hanlivě se označovala též jako oposmlouva (opo- konotuje význam 'opičí', srov. opočlověk). Před volbami do Poslanecké sněmovny v roce 2006 Klaus, tehdy už jako prezident, vyzýval k úvahám o velké koalici.

Obsah

Cíle opoziční smlouvy

Vzhledem k povolebnímu rozložení sil zvolili její signatáři nestandardní, nicméně funkční řešení, jak nastalou situaci vyřešit a zabránit jejímu opakování do budoucna. Smlouva v preambuli deklaruje vůli smluvních stran vytvořit v České republice „stabilní politické prostředí“ a dát vztahu mezi nimi pevný procedurální rámec. Strany se v rámci opoziční smlouvy zavázaly

  • respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře)
  • respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
  • respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
  • respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných
  • nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
  • předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže politických stran
  • konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
  • neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy

Signatáři

Smlouvu podepsali v Praze 9. 7. 1998 v pěti vyhotoveních: [1]

Za Českou stranu sociálně demokratickou:

Za Občanskou demokratickou stranu:

Citáty

  • „Já jsem byl aktivním účastníkem řešení volebních výsledků v roce 1996 i 1998 a nakonec i 2002. Pořád někdo démonizuje, a já nevím proč, takzvanou opoziční smlouvu, což byl fakticky jen sexy název. To byla pouze politická smlouva, jakých se v politické realitě uzavírají na celém světě desítky.
    Zapomíná se na to, že první opoziční smlouva byla podepsána v roce 1996. Já jsem u toho seděl a tahal jsem za jiný konec provazu než o dva roky později. Tehdejší koalice získala ve volbách 99 mandátů a o pár místností vedle jsme s Milošem Zemanem uzavírali opoziční smlouvu za přítomnosti Václava Havla, který ji fakticky nadiktoval. Zeman dostal křeslo předsedy Poslanecké sněmovny. Nechápu, jak na to někdo pozapomněl už v roce 1998 a zapomíná na to do dneška. Rozdíl byl jenom jediný. V roce 1996 byla tato opoziční smlouva dělána se souhlasem a z iniciativy prezidenta a ve druhém případě to vzniklo za zády prezidenta. Jinak v tom nebyl žádný jiný rozdíl. Dehonestace té druhé chvíle a zamlčování té první je také takovou smutnou historií.“
(Rozhovor: Prezident Klaus pro týdeník Euro, Neviditelný pes, 30.5.2006 [2])

Reference

  1. ↑ http://www.novinky.cz/archiv/Index/Politika/576.html

Zdroje

Související články

Externí odkazy

články, rozhovory:

Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Opozi%C4%8Dn%C3%AD_smlouva“