Nářečí

Z Multimediaexpo.cz

Nářečí neboli dialekt (adj. nářeční, zř. nářečový a dialektní, dialektový, zast. dialektický[1]) je nespisovný jazykový útvar užívaný pouze mluvčími z určité geografické oblasti. Obor, který se zabývá vědeckým studiem nářečí, se nazývá dialektologie. Nářečí v češtině vznikala přibližně od 12. století jako důsledek izolace jednotlivých oblastí a lidí v nich žijících. Nářečí se uplatňuje především v běžné, neformální ústní komunikaci. Řidčeji můžeme nářečí nalézt i umělecké literatuře, kde se jím dosahuje přesvědčivější charakteristiky postav i prostředí. Zvláště hojné jsou nářeční prvky v české literatuře 19. století (např. v dílech Němcové, Máchy, Tyla a později Jiráska, Staška, Herbena, Novákové, Aloise a Viléma Mrštíkových a dalších).[2] Toto užití nářečí je však přizpůsobeno potřebám umělecké literatury, a je proto třeba jej od nářečí skutečného odlišovat (mluvíme o nářečí stylizovaném). Nářeční prvek použitý ve spisovném jazyce se nazývá dialektismus (dialektizmus).

Obsah

Reference

  1. Nový akademický slovník cizích slov. Praha : Academia 2006. Str. 171
  2. HAUSER, Přemysl. Nauka o slovní zásobě. 1. vyd. Praha : SPN, 1980. Kapitola Vrstvy ve slovní zásobě, s. 22.  

Související články

Podobné názvy

Externí odkazy