Moč

Z Multimediaexpo.cz

Vzorek moči

Moč je kapalný odpad vylučovaný ledvinami a po nahromadění v močovém měchýři vyloučený z těla procesem zvaným močení (urinace). Vylučování moči slouží zejména k odstraňování odpadních molekul, filtrovaných z krve ledvinami, a pro udržování homeostázy tělesných kapalin. Mnoho živočišných druhů používá moč také pro pachovou komunikaci.

Obsah

Složení

Moč je průhledný vodný roztok s barvou od světle žluté po jantarovou. Je to vedlejší produkt nebo odpadní kapalina vylučována ledvinami, transportována močovody do močového měchýře, kde se hromadí, až je odvedena močovou trubicí. Moč se skládá z vodního roztoku metabolických odpadů (např. močovina - urea H2N-CO-NH2), rozpuštěných solí zejména chloridu sodného a dalších organických látek. Tekutiny a materiály filtrované ledvinami a určené stát se močí pocházejí z krve nebo intersticiální (vmezeřené) tekutiny. Složení moči je upraveno procesem reabsorbce, který je řízen hormonálně (AD hormonem (ADH) z hypotalamu při jehož nedostatku vzniká Úplavice močová a aldosteronem) . Při tomto procesu (reabsorbce) jsou užitečné molekuly a ionty nutné pro tělo, jako např. glukóza a vápník Ca2+ , reabsorbovány přenášejícími molekulami zpět do krevního oběhu. Odtékající tekutina obsahuje vysoké koncentrace močoviny a jiných nadbytečných nebo potenciálně toxických substancí, které budou odvedeny z těla močením. Moč je produkována procesem filtrace, reabsorpce a tubulární sekrece (trubicovitého vylučování). Zdravá moč prakticky neobsahuje glukózu. pH moči je menší než 7, moč je slabě kyselá. Moč obsahuje velké množství močoviny, výborného zdroje dusíku pro rostliny a je užitečný urychlovač kompostu. Močovina je 10 000 krát méně toxická než amoniak (čpavek) a je vedlejším produktem deaminace (2 molekuly NH3) a buněčných produktů respirace - dýchání (1 molekula CO2) v společné kombinaci.

Vyprazdňování

U člověka vzniká potřeba močit při naplnění močového měchýře nad 400 ml. Vůlí lze udržet 700 ml.

Funkce

Moč je primární metodou vylučování rozpustných odpadních látek tělesného metabolizmu, produktů rozkladu odumřelých buněk a krevních částic, přebytečných či nevyužitých minerálií a stopových prvků, hormonů a enzymů, případně přijatých, pro organizmus nevhodných chemických látek a toxinů z těla. Také tyto chemické složky mohou být detekovány, eventuálně i analyzovány rozborem moči (urinalýzou). Urina obsahuje i různé množství nerozpustných chemických směsí a dosud nerozložených biologických odpadů (např. bílkovinných substrátů) z krve, které se mohou více či méně objevovat jako zákal či sediment moči. I když je moč často považována za 'nečistou', není to pravidlem. V případě ledvinové infekce nebo infekce močového traktu, také i jiné infekce v organizmu, může moč obsahovat bakterie či jiné mikroorganizmy. Ale obvykle je moč prakticky sterilní a téměř voní, když opouští tělo. Po vyloučení však vzdušné či povrchové mikroorganizmy, které moč kontaminují, přemění chemické a biologické složky moči mimo jiné i na látky, které jsou odpovědny za charakteristický pach staré moči, při výraznějších onemocněních i za odpudivý zápach "nemocné" moči. Značně páchnoucí je např. čpavek, který vzniká z močoviny. Výraznější bývá také odér z více koncentrované uriny díky vyššímu příjmu mineralizované potravy či nápojů, zvláště není-li zajištěn současně větší příjem základní tekutiny - tedy čisté vody. Některé nemoci mění kvantitu, konzistenci (hustotu) a složení moči, (např. cukr v moči může být příznakem diabetes mellitus - cukrovky). Moč indikuje, jak dobře je tělo zásobeno vodou, jak dobře s ní hospodaří. Dostatečné množství vody v těle se obvykle projevuje jasnou, vodě podobnou močí, zatímco dehydratovaný člověk vylučuje hustší, koncentrovanější, tmavě žlutou až hnědou moč. Tu je někdy vidět například ráno po větší konzumaci alkoholu. Pro rozklad alkoholu a vyloučení jeho složek z organismu je sice třeba mnoho vody, moč navíc ztmavne větším odpadem rozkladných látek z jater v krvi. I tyto látky ledviny musí částečně vyloučit do moči.

Jiné použití

Lidská moč je cenným hnojivem. Např. ve Finsku se v některých oblastech vracejí k tomuto starobylému způsobu hnojení.[1] Doporučuje se ředit vodou asi 1:10.[2] V Japonsku moč prodávali farmářům na zpracování do hnojiv. Ve starověkém Římě byla moč lidí i zvířat používána jako bělící činidlo pro čištění oděvů. V současnosti korporace Port-a-John produkující toalety z města Utica (stát Michigan v USA) vyvinula filtr na sběr medicínsky důležitých proteinů od uživatelů jejích chemických toalet. NASA testuje přístroj na výrobu pitné vody z lidské moči.[3]

Historie

Zlatavá barva moči vedla v minulosti k domněnce, že je způsobena obsahem zlata. Alchymisté věnovali mnoho času pokusům extrahovat zlato z moči. To se jim sice nepovedlo, ale vedlo to k některým zajímavým objevům. Např. bílý fosfor byl objeven německým alchymistou Hennigem Brandem v roce 1669, při destilaci fermentované (kvašené) moči. V roce 1773 francouzský chemik Hilaire Rouelle získal vařením moči organickou sloučeninu močovina.

Související články

Reference

  1. ↑ http://minverden.blog.cz/0710/finove-radi-farmarum-zalevejte-lidskou-moci
  2. ↑ [1] Detailní popis použití moče jako hnojiva, s obsahem živin (anglicky)
  3. ↑ Novinky.cz – Astronauti na ISS budou pít filtrovanou moč


Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Moč
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Mo%C4%8D“