Miloslav Vlk

Z Multimediaexpo.cz


Soubor:Kard Vlk Miloslav.jpg
znak Kardinála M. Vlka

PhDr. Miloslav kardinál Vlk (* 17. května 1932 Líšnice u Milevska) je český katolický duchovní a teolog, od roku 1991 35. arcibiskup pražský a primas český, v letech 1990–1991 byl krátce 10. biskupem českobudějovickým. Jeho biskupské heslo zní: „Aby všichni byli jedno“. Byl předsedou nejprve Československé (1991 až 1993) a později České biskupské konference (1993 až 2000),[1] v letech 1993 až 2001 prezidentem Rady biskupských evropských konferencí.[2] Od roku 1994 je moderátorem Hnutí Fokoláre.[3] Je považován za vůdčí osobnost liberálního křídla české římskokatolické církve. Teoreticky je jako primas český formální hlavou celé římskokatolické církve v Česku a veřejností je tak jednoznačně vnímán, nicméně jeho skutečný vliv uvnitř církve je mnohem menší a lze říci, že minimálně stejně silné postavení má vůdčí osobnost jejího konzervativního křídla, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, který je předsedou České biskupské konference. V dobách pronásledování katolické církve v Československu komunistickým režimem působil částečně v oficiální, státem kontrolované části církve a částečně v neoficiální „skryté církvi“. Jako biskup, kterým se stal po pádu komunistického režimu, pracuje na obnově zdevastovaných církevních struktur a vede zatím neúspěšný boj za navrácení církevního majetku, o který totalitní režim církev připravil.

Obsah

Životopis

Rožmitál pod Třemšínem, kde Miloslav Vlk působil v letech 1972 až 1978

Mládí

Po maturitě na Jirsíkově gymnáziu v roce 1952 pracoval krátce jako dělník, následně nastoupil na základní vojenskou službu.[4] 1955–1960 studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy obor archivnictví. Poté nějakou dobu pracoval jako archivář, v roce 1964 odešel studovat na CMBF do Litoměřic.

Kněz

23. června 1968 byl vysvěcen na kněze[5] a jmenován sekretářem českobudějovického biskupa Josefa Hloucha. V roce 1971 však musel toto místo z rozhodnutí komunistických úřadů opustit a odejít spravovat malé farnosti (Lažiště a Záblatí, posléze Rožmitál pod Třemšínem). V roce 1978 mu byl odebrán státní souhlas. V letech 1978–1988 pracoval jako myč oken a posléze archivář v Praze, kde zároveň tajně vykonával své kněžské povolání. 1. ledna 1989 obdržel státní souhlas zpět a působil nejprve na Klatovsku, později na Šumavě.

Biskup českobudějovický

Biskupský znak Miloslava Vlka jako biskupa českobudějovického

14. února 1990 byl jmenován biskupem českobudějovickým (vysvěcen a intronizován 31. března 1990). Pustil se do obnovy diecézních struktur zdevastovaných komunistickou diktaturou a 18 let dlouhou sedisvakancí, snažil se o obnovu církevního školství a řeholního života v diecézi. Mimo jiné v roce 1990 založil Biskupské gymnázium J. N. Neumanna a zahájil přípravy na zřízení Jihočeské univerzity s katolickou Teologickou fakultou (k čemuž došlo až za jeho nástupce). Založil farnost sv. Vojtěcha a její správu svěřil salesiánům. Řadu jím zahájených projektů dokončil až jeho nástupce, Antonín Liška.

Arcibiskup pražský

27. března 1991 byl jmenován pražským arcibiskupem. I zde se pustil do obnovy komunistickou diktaturou zdevastované diecéze. Snažil se o obnovu církevního školství (založil mimo jiné Arcibiskupské gymnázium v Praze, CSZŠ Jana Pavla II. a VOŠP Svatojánská kolej, založil Křesťanskou pedagogicko-psychologickou poradnu a vrátil do Prahy Arcibiskupský kněžský seminář), charitativní činnosti (v roce 1993 založil Arcidiecézní charitu) i řeholního života v diecézi. 26. listopadu 1994 byl jmenován kardinálem titulu Santa Croce in Gerusalemme.

Soubor:Kardinal Vlk.jpg
Kardinál Miloslav Vlk.

Z titulu svého úřadu musel řešit dlouhodobou a stále sílící krizi na Katolické teologické fakultě, na níž se dostal do tvrdého sporu s jejím děkanem Václavem Wolfem. Konflikt nakonec vygradoval na přelomu 20. a 21. století: v roce 2000 kardinál Vlk vetoval Wolfovo třetí zvolení děkanem a v roce 2002 mu odebral kanonickou misi pro vyučování katolické teologie. V dubnu 2005 se jako jediný Čech účastnil v Římě konkláve, které zvolilo papeže Benedikta XVI. Pozval do své diecéze trapistky.[6] V lednu 2007 si založil osobní webové stránky.[7][8] V témže roce podal u příležitosti svých 75. narozenin rezignaci na arcibiskupský úřad, papež Benedikt XVI. ji ale nepřijal a požádal ho, aby v úřadu setrval ještě dva roky.[9] Jako formální hlava katolické církve usiloval o majetkové narovnání mezi církví a státem, nicméně tato otázka je dodnes neuzavřena. Obzvláště bolestný pak je dlouhodobý spor mezi církví a státem o katedrálu sv. Víta.

Vzdělání

Podpis Miloslava Vlka.

Aktivně hovoří německy a italsky, pasivně ovládá ruštinu, francouzštinu, latinu a esperanto. Je nositelem řady čestných teologických doktorátů v Illinois, Minnesotě (USA), Pasově (Německo), Krakově, Opolí (Polsko) a také řady čestných občanství v zahraničí. V mládí byl členem Mezinárodního sdružení katolických esperantistů, v roce 1995 přijal záštitu nad světovým kongresem katolických esperantistů v Olomouci, kde také v esperantu sloužil slavnostní mši; v roce 2009 přijal čestné členství v České esperantské mládeži a záštitu nad Mezinárodním kongresem esperantské mládeže v Liberci, v jehož rámci také v neděli 19. července o 10. hodině dopolední v libereckém arciděkanském chrámě sv. Antonína Velikého sloužil mši svatou v esperantu.[10][11][12][13][14][15]

Vyznamenání

10. biskup českobudějovický
Předchůdce:
Josef Hlouch 		1990–1991
Miloslav Vlk 		Nástupce:
Antonín Liška
35. arcibiskup pražský
Předchůdce:
František Tomášek 		od 1991
Miloslav Vlk 		Nástupce:
dosud ve funkci
1. předseda České biskupské konference
Předchůdce:
--- 		1993-2000
Miloslav Vlk 		Nástupce:
Jan Graubner
4. prezident Rady evropských biskupských konferencí
Předchůdce:
Carlo Maria Martini 		1993-2001
Miloslav Vlk 		Nástupce:
Amédée Grab

Publikační činnost

Knihy

  • (polsky) Czas dojrzewania. Dietlinde Assmus rozmawia z arcybiskupem Pragi, Warszawa, Verbinum, 1995
  • (německy) Reifezeit. Dietlinde Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, München, Neue Stadt Verlag, 1996
  • Ve službě evangelia, Praha, Zvon, 1997
  • Rozhovory s kardinálem Miloslavem Vlkem (Otázky kladl a knižně zpracoval Jiří Zajíc, 1997)[17]
  • (německy) Also Avanti! Dietlidne Assmus im Gespräch mit dem Erzbischof von Prag, Leipzig, St. Benno Verlag, 1999
  • Kardinál Vlk odpovídá na otázky hledajících a pochybujících / ptala se Blanka Pirnosová, Praha, Portál, 1999
  • (německy) Wird Europa heidnisch? Miloslav Kardinal Vlk im Gespräch mit Rudolf Kučera, Augsburg, St. Ulrich Verlag, 1999
  • Vítězství Krista, Kostelní Vydří, Karmelitánské nakladatelství, 2003

Audiokazety

  • Křížová cesta akad. sochaře Karla Stádníka s textem kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1996)
  • Narodil se Kristus Pán. Třebechovický betlém s vánoční meditaci kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1996)
  • Vzkříšení. Velikonoční meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 1999)
  • Seslání Ducha svatého, meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 2000)
  • Slavnost Všech svatých. Meditace kardinála Miloslava Vlka (Karmelitánské nakladatelství 2001)

Odkazy

Externí odkazy

Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Miloslav Vlk
Filmové záznamy

Literatura

  • (francouzsky) Alain Boudre: Laveur de vitres et archeveque. Biographie de Mgr Miloslav Vlk, Paris, Nouvelle Cité, 1994
  • (italsky) Alain Boudre: Miloslav Vlk a Praga un lavavetri diventa arcivescovo, Roma, Cittá Nuova, Roma, 1994
  • (italsky) Sara Regina: Miloslav Vlk: Da lavavetri a Cardinale, Milano, Ed. San Paolo, 1998
  • Blanka Pirnosová: Koho má za zády? Čtyřicet dramatických let kardinála Miloslava Vlka, Praha, Nové město, 2002

Reference


Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Miloslav_Vlk“