Kyanid draselný

Z Multimediaexpo.cz


Kyanid draselný (triviálně cyankáli) je draselná sůl kyseliny kyanovodíkové. Chemický vzorec je KCN. Je to bílá, krystalická, hygroskopická látka reagující silně alkalicky. Reakcí se vzdušným oxidem uhličitým postupně přechází na uhličitan draselný (potaš) za vzniku plynného kyanovodíku (HCN), který páchne po hořkých mandlích a je možné ho rozeznat čichem při koncentraci od 6 mg/m³.

2 KCN + CO2 + H2O (vzd.) → K2CO3 + 2 HCN

Obsah

Fyziologické účinky

Kyanid draselný je silný jed, který intoxikuje tělo požitím, inhalací prachu či vstřebáním kůží. V žaludku se z něj působením kyseliny chlorovodíkové (HCl) uvolňuje prudce jedovatý kyanovodík. Smrtelná dávka KCN pro člověka je 200 mg – 300 mg. Otravy zažívacím traktem trvají při plném žaludku i několik hodin. Při velké dávce uvolněného kyanovodíku (či při jeho vdechování) nastává smrt v několika sekundách. Toxický účinek spočívá v blokování enzymů tkáňového dýchání. Nejdůležitější je inhibice cytochromoxidasy – CN− se váže na přítomné trojmocné železo Fe3+ a tím dojde k blokádě buněčného dýchání. Následkem je dušení, hlavně některých mozkových center. Transport kyslíku v krvi je zachován, protože železo v krevním barvivu hemoglobinu je ve dvojmocné formě (Fe2+).

Příznaky otravy

Nastupují po požití po minutách, nejvýše po desítkách minut, dle náplně žaludku (viz výše). Typicky se objevuje (v daném pořadí): nevolnost, zvracení, bolesti hlavy a v srdeční krajině, pocit horka ve tvářích, hučení v uších, závratě. Vzniklý nedostatek kyslíku ve tkáních (tkáňová hypoxie) vede k prohloubenému dýchání. Postižený zpravidla zvrací, má nutkání na stolici a je celkově malátný. V další fázi otravy nastupují závažné poruchy dýchání a následně i srdeční činnosti. I několik minut po zástavě dechu však funguje srdeční činnost, je tedy možné umělým dýcháním a podáním protijedu dotyčného zachránit. Při umělém dýchání z úst do úst je zachránce ohrožen vydechovaným kyanovodíkem! Je proto vhodné použít masku nebo roušku s ventilem.

První pomoc

Postiženého je třeba ihned odnést ze zamořeného prostředí. Došlo-li ke kontaktu jedu s pokožkou, musí být zasažené místo důkladně omyto vodou. Byl-li jed požit a postižený je stále při vědomí, ihned vyvoláme zvracení (např. požitím slané vody či mechanickým drážděním hrdla). Ve všech případech voláme lékaře! Nejméně rizikovým postupem lékařské první pomoci je nitrožilní podání hydroxycobalaminu (sloučenina vitamínu B12) ve vysoké dávce (řádově gramy). Výměnou hydroxidové skupiny vzniká nejedovatý cyanocobalamin. Další postupy využívají vazbu kyanidového iontu na krevní barvivo a jeho následné převedení na netoxické sloučeniny. HCN se váže na krevní barvivo hemoglobin pouze v případě jeho převedení na trojmocnou formu (methemoglobin), z něhož vznikne kyanhemoglobin HbCN, který se postupně rozkládá. Běžně používaným protijedem laické první pomoci je amylnitrit (další názvy: isoamylnitrit, isoamylester kyseliny dusité, dusitan amylnatý, isopentylum nitrosum, amylium nitrosum), jehož páry otrávený vdechuje. Dochází k převodu hemoglobinu (Fe2+) na methemoglobin (Fe3+) a poklesu krevního tlaku (nejlépe vdechovat v sedě). Po vdechnutí postižený zrudne v obličeji. V okamžiku, kdy se barva v obličeji vrátí k normálu, vdechnutí amylnitritu opakujeme. Další léky ze skupiny nitrátů mají stejný efekt (potenciálně nebezpečnou methemoglobinemii a pokles tlaku krve). Lékař dále podává sloučeniny síry (thiosíran sodný), které vytvářejí netoxické thiokyanáty (rhodanidy). Ty se následně vylučují močí. Minimálně dvě hodiny po otravě musí být pacient pod lékařským dohledem. Někdy uváděné podávání glukózy je mýtem. Uvádí se, že Rasputinova odolnost vůči jedu neměla nic společného s nadpřirozenými schopnostmi, ale plynula z neznalosti jeho vrahů. Ti mu jed podávali ve sladkých moučnících a madeirském víně, které je bohaté na cukr. V těchto potravinách se ale jedná spíše o sacharózu, nikoliv glukózu. Blokáda dýchacích enzymů není glukózou ovlivněna. Lze spekulovat o pomalém uvolňování jedu z naplněného žaludku.

Využití

Kyanid draselný je jedna z mála sloučenin, které se zlatem tvoří rozpustné sloučeniny. Proto se užívá v oblasti klenotnictví při pozlacování kovů. Občas je užíván při získávání zlata z rudy, ačkoliv zde se více používá jeho příbuzný - kyanid sodný (NaCN). Louhování zlata kyanidovou metodou je problematické z ekologických důvodů. Tento jed je oblíbený u autorů detektivních románů. V praxi bylo cyankáli používaným jedem pro sebevraždy špiček nacistického režimu. Ampulku s jedem použili například Adolf Hitler, Eva Braunová, Heinrich Himmler nebo k trestu smrti odsouzený Hermann Göring.

Literatura

  • VOHLÍDAL, Jiří; ŠTULÍK, Karel; JULÁK, Alois. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.  
  • Paleček, Linhart, Horák: Toxikologie a bezpečnost práce v chemii. VŠCHT Praha, 1996.
  • Škuta: Jedy a žíraviny. AKS Ostrava, 1992.
  • Wichterle, Petrů: Anorganická chemie. ČSAV Praha, 1956.


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Kyanid_draseln%C3%BD“