Jiří Frejka

Z Multimediaexpo.cz

Jiří Frejka (* 6. dubna 1904 Outěchovice u Pelhřimova – 27. října 1952 Praha, sebevražda), byl český režisér a divadelní teoretik. Pocházel ze staré lesnické rodiny, po maturitě na gymnazium studoval jeden rok na Filosofické fakultě UK [1] a pak na pražské konzervatoři [2], ze které však záhy také odešel [3]. V roce 1923 byla uvedena na Scéně adeptů , kde se scházela skupina elévů činohry Národního divadla a posluchačů dramatického oddělení konzervatoře, jeho parodistická hříčka Kithairon. Za vedení Frejky pak nastudovali a uvedli mladí konzervatoristé v únoru 1925 ve vyšehradském divadle Na slupi úpravu hry George Dandin od Moliera, pod názvem Cirkus Dandin a několik dalších avantgardních nastudování různých her. Ke spolupráci si Frejka přizval Jarmilu Horákovou, Stanislava Neumanna, Míru Holzbachovou a další. Frejkův počin získal pozornost pražské veřejnosti a tak vzniklo neprofesionální divadlo, které nejprve vystupovalo jako Divadlo mladých, v říjnu 1925 jej Frejka pokřtil na popud Karla Teiga [4] podle ruského režiséra Alexandra Tairova na Osvobozené [5]. Na založení se podíleli rovněž Jindřich Honzl a Emil František Burian, v tu dobu spíše jako skladatel, hudebník, zpěvák a herec [6]. V březnu 1927, kdy divadlo již sídlilo v Umělecké besedě na Malé Straně, došlo po roztržce ve skupině k rozdělení souboru na dvě části a po sporech s J. Honzlem odešel Frejka s Burianem, bratry Emanem a Josefem Trojanovými, Lolou Skrbkovou a Hugem Sklípkou a založili divadlo Dada [7]. Na divadlo Dada navázal pak Frejka od února 1929 v divadle Moderní studio. V letech 1930 – 1945 byl členem činohry Národního divadla. Poté byl (1945 – 1950) ředitelem a režisérem Divadla na Vinohradech [8]. Choreografii v jím zde režírovaných hrách zajišťovala většinou jako host jeho manželka, Dagmar Vondrová. Zde byl často kritizován, protože jeho umění nebylo dost socialistické, snažil se totiž dělat divadlo, které nemělo s politikou téměř nic společného, což v té době nebylo dost dobře možné. Poté byl přeřazen do operetního divadla v Karlíně, ze kterého se především jeho zásluhou stalo jedno z nejkvalitnějších divadel této doby. V roce 1952 však i zde čelil kritice z důvodů údajného pokusu o potlačování operety a nahrazení ji činohrou se zpěvy a hrozilo mu propuštění z divadla, které mohlo znamenat jeho úplné umlčení [9]. J. Frejka byl profesorem činoherní režie na pražské konzervatoři. V roce 1945 se výrazně podílel na založení Akademie múzických umění. Zde se stal prvním děkanem divadelní fakulty (v letech 1946 – 1948) a v období 1948 až 1949 byl i rektorem AMU [10]. Na DAMU působil až do roku 1952, kdy byl propuštěn, důvodem bylo opět malé nadšení pro socialismus. V noci ze 16.na 17.října 1952, po generálce představení Šamberkova Jedenáctého přikázání, se těžce postřelil ve své karlínské ředitelně [11] loveckou puškou a po deseti dnech v nemocnici zemřel. Následně zemřel i jeho malý syn a Frejkova žena, choreografka Dagmar Vondrová spáchala spolu se svou matkou také sebevraždu [12].

Obsah

Divadelní režie, výběr – Divadlo na Vinohradech

  • 1945 Romain Rolland: 14.červenec
  • 1946 Moliere: Zdravý nemocný
  • 1946 G. Neveux: Theseus mořeplavec
  • 1946 William Shakespeare: Macbeth
  • 1946 Titus M. Plautus: Tlučhuba
  • 1947 William Shakespeare: Sen noci svatojánské
  • 1948 G.B.Shaw: Svatá Jana
  • 1948 Stanislav Lom: Děvín
  • 1949 Sergej Prokofjev: Péťa a vlk
  • 1949 William Shakespeare: Veselé paničky winsorské
  • 1950 V.Ivanov: Obrněný vlak

Dílo

Ve svých literárních dílech popsal své názory na divadlo i na herectví, tyto knihy byly často v rozporu s tím co požadovalo socialitické divadlo a jelikož J. Frejka nebyl příliš ochotný tyto názory měnit docházelo ke konfliktům, které nakonec vedly k jeho propuštění z AMU.

Reference

  1. ↑ Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 344
  2. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 108
  3. ↑ Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 344
  4. ↑ Jaroslav Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 15
  5. ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 65
  6. ↑ Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 33
  7. ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 66
  8. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  9. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 330, ISBN 978-80-200-1502-0
  10. ↑ Kolektiv autorů: AMU 60.let (Publikace k 60.výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 28, 71
  11. ↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 329, ISBN 978-80-200-1502-0
  12. ↑ Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 246, ISBN 80-85774-08-9

Literatura

  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 20–22, 36–7, 87–9, 94
  • Bohumil Bezouška: Jak jsem proskotačil život, Lunarion, Praha, 1993, str. 146, 191–4, 196, 213, 219–221, 246, 288–9, 291, 336, ISBN 80-85774-08-9
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 55, 63, 82–3, 88–91, 93–101, 106, 108, 111–2, 116, 118–9, 121–2, 126–8, 130, 135–6, 139, 141, 146, 162–3, 168, 178, 216–8, 237–8, 247–8, 251, 253, 263, 277, 331, 334, 336, 358
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 38, 69, 107, 111, 146, 197–8, 200, 201, 208, 212, 219, 228, 230, 243, 260, 262, 314, 329
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 28, 36–7, 76, 85, 104, 108–9, 117, 119, 123, 126, 148, 202, 204, 352–3, 361–2, 365, 367, 369, 372, 376, 387, 410, 411
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 155, 163–4, 178, 184–6, 189–192, 206, 210, 212, 214–6, 221, 239, 250, 252–3, 259, 268–9, 289
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 36, 46–7, 50–2, 78–80, 97, 104, 108–9, 122–6, 136, 153, 158, 161, 165–7, 213–6, 251–4, 256, 259, 260, 265, 275, 298–9, 302, 318, 328–331, 341, 360, 465, 469, 485, 493, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 65–7, 74
  • Jaroslav Kladiva: E.F.Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 15, 24, 28, 30, 32–4, 36–41, 61–4, 66, 82, 116, 218, 234–5, 336–7, 344, 339, 346, 350–1, 359
  • Ljuba Klosová: Život za divadlo (Marie Hübnerová), Odeon, Praha, 1987, str. 171, 190, 191, 204, 209, 211–3, 268
  • Kolektiv autorů: AMU 60. let (Publikace k 60. výročí založení AMU v Praze), 2006, str. 14, 17, 28, 71
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 18, 34, 66, 82–3, 86, 93, 95–6, 98–102, 124, 150, 156–7, 189, 204, 209, 216–224, 240, 245–6, 248–9, 266, 271, 338, 340–353, 356, 359, 360, 362, 365, 371, 375, 416–7, 436, 445, 458, 463, 473–8, 504, 512–3, 518, 525–6, 542, 550, 551, 553, 571, 588–9, 592, 596–7, 600, 606–8, 614–5, 619, 624–6, 628–9, 631, 633–4, 640, 644, 650, 651, 657–8, 662, 664–7
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 108–110
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 44, 141, ISBN 80-86182-51-7
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907 – 1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 11, 16–7, 39, 49–50, 61, 79–80, 99, 108–110, 130–164
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 5, 13–7, 19, 25, 31, 45–6, 130, 161–2
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, str. 10–20, 24
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 53, 69–72, 76–81, 83, 85, 95, 105, 107, 115, 131, 179, 180, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 51, 90, 155, 157, 166, 177–8, 180, 181, 204, 226, 228, 233–5, 242, 315, ISBN 80-85625-19-9
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 130–3, 139, 142, 157, 169, 199, 201, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

Externí odkazy



Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ji%C5%99%C3%AD_Frejka“