Jiří David

Z Multimediaexpo.cz


Jiří David (* 1956, Rumburk) je současný český malíř, fotograf a umělec. Je spoluzakladatelem umělecké skupiny Tvrdohlaví, která vznikla v roce 1987.

Obsah

Život a dílo

Jiří David od 2. poloviny 80. let výrazně spoluvytváří podobu i atmosféru českého umění. Svými malbami s volným využíváním znaků a politických symbolů významně formoval postmoderní program na přelomu 80. a 90. let, kdy se také začal věnovat instalacím objektů a psaní textů reflektujících pozici umělce a umění ve společnosti. Jiří David se také věnuje mediální angažovanosti. Proměnlivost uměleckého vyjádření neumožňuje jednoznačné zařazení tohoto umělce.[1]

Sám o sobě říká:

"Nevím co jsem; nevím co znamenám; nevím proč a pro koho dělám; neznám smysl ani důvod původu mých, mnohdy recyklovaných prací. Podezřele méně a méně je pro mne podstatné, kdo a jak porozumí smyslu mých prací, a to včetně mne samého; jsem svým vlastním cizincem. Po patnácti letech intenzivní, profesionální práce v oblasti umění, někde uprostřed Evropy, jsem ztratil jakoukoliv koherentní identitu. Pomalu a nejistě dospívám k závěru, že to pro mě není negativní, i když nevím co s tím."[2]

Fotografická tvorba

Skryté podoby (1991–1995)

Autorský projekt Skryté podoby byl realizován v Čechách, Polsku, Německu, Rakousku, Francii a USA. Základem se stala metoda, vyvinutá na počátku 20. století a okrajově používaná pro antropologická a psychologická studia - frontální záběry obličeje rozdělené v negativu na přesně stejné poloviny a složení nových snímků: pravostranného a levostranného. Portrétovanými jsou významné osobnosti z oblasti politiky, kultury, vědy i sportu z celého světa. David zkoumá tváře jako znak, jako nositele biologicko-psychických daností a výlučnost jedinců. Soubor vznikal pět let a obsahuje více než stovku "podobizen", pravopravých a levolevých dvojic.
Fotografie francouzské sochařky Louise Bourgeois z cyklu Skryté podoby, byla 9. února 2006 v londýnské aukční síni Sotheby’s úspěšně vydražena za 2160 britských liber. Fotografie byla poprvé vystavena v roce 1995 v galerii Rudolfinum, Praha.[3]

Možná interpretace

Související informace můžete najít také v článku: Myšlení#Fyziologie myšlení}}

Takovéto zachycení poloviny obličeje, jako bylo použito v projektu Skryté podoby, lze chápat jako snahu o zachycení tzv. „sluneční podstaty“ člověka (sebevědomí, mužská část), která ovládá levou polovinu mozku a „měsíční podstaty“ (obraznost, ženská část) ovládající pravou polovinu. Nervové dráhy se kříží, takže levá hemisféra inervuje pravou stranu těla a pravá levou. Pokud symetricky spojíme 2 levé a pravé poloviny obličeje, dostaneme fotografie dvou různých osobností, které žijí v člověku – sluneční a měsíční, vědomé a nevědomé, denní a noční, mužské a ženské poloviny člověka.[4][5][6] Tuto asymetrii lidské tváře lze pozorovat také pomocí vhodně nastavených zrcadel.[7]

Moji rukojmí (r. 1998)

Soubor na fotografiích tematizuje dětské násilí a manipulaci. Díla zachycují spoutané děti a působí jako výtvarné upozornění na jejich zneužívání. Hlavní hrdinové - oběti jsou děti, převážně chlapci kolem deseti, jedenácti let, jejich hračky, anonymní obličejové masky, vycpaná zvířata, barevné, zlaté, stříbrné pytle, vojenské deky, provazy, dráty, řetězy, řemeny. Jiří David o ní řekl:

Je to výstava o bezbrannosti, křehkosti, i zvůli, která však nic nepopisuje, nevysvětluje, pouze ukazuje, na první pohled půvabně, hravě až zábavně, náhle však nečekaně drásavě a všech domýšlení nechtěně.[8]

Bez soucitu (r. 2002)

Jiří David "rozbrečel" sedmnáct velmi důležitých mužů, které viděli plakat snad jen jejich nejbližší, v některých případech možná ani ti ne. Pláč je silný emocionální prožitek, ve kterém lidská bytost projevuje nejhlubší city. Ke svému projektu David uvádí, že v euroatlantické civilizaci je to vymyšleno tak, že chlapi nebrečí, a pokud ano, nanejvýš na filmovém plátně. Když už si chlapi nemůžou pomoci, dají průchod svým emocím v soukromí. Je to smutné, ale na veřejnosti je mužský pláč pořád čímsi podezřelým, u politiků lze v takovém případě hovořit dokonce o jeho nepřípadnosti.[8] Jiří David vybral osobnosti, o nichž se domnívá, že mají nebo měli velký světový vliv: George Bush, Tony Blair, Silvio Berlusconi, Ariel Šaron, Jacques Chirac, Václav Havel, Usáma bin Ládin, Jan Pavel II. a další. V Davidově výběru chybí ženy. David pro svůj záměr použil agenturní oficiální snímky a naskenované fotografie z novin. Hezké ženy z reklamních plakátů a silní krásní mužové jsou přece manipulovaný mediální mýtus stejně jako oficiální portréty použitých státníků. Záměr autora byl ten, že autor manipuloval již manipulované, použitím neoficiálních soukromých fotografií by David ničeho podobného nedocílil. David dodal:

"Politika, ekonomika, média, násilí, manipulace, strašně mě to štve, cítil jsem se bezmocný, ale přesto jsem se chtěl nějak k tomu všemu vyjádřit. Jednoznačně, avšak ne prvoplánově. Aby ta věc měla silný emotivní podtext a zároveň aby byla sdělná, umožňovala širší obsahové čtení. A aby ji pochopili i lidé, kteří jinak na výstavu nepřijdou. To je pro mě hodně důležité."

Pátá pečeť (The Fifth Seal Project, r. 2006)

Jiří David ztvárnil čtrnáct předních teroristických skupin jako automobilové závodníky oblečené v naprosto stejných uniformách, s bílou formulí v pozadí. Rozlišitelní byli jen díky černobílým visačkám s názvem teroristické skupiny včetně jmen archandělů (Gabriel, Uriel, Rafael). Série končí portrétem madony s děťátkem. Jednalo se o teroristické skupiny IRA – Irská republikánská armáda (Severní Irsko), Hizballáh (Libanon), Hamas (Palestina), ETA – Euskadi Ta Askatasuna (Španělsko), Aum Shinrikyo (Japonsko), Armata Corsa (Francie) a Al-Káida (Afgánistán).

Reference

Externí odkazy



Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.
Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Ji%C5%99%C3%AD_David“