Jaroslav Ježek

Z Multimediaexpo.cz



Jaroslav Ježek (25. září 1906 Praha – 1. ledna 1942 New York) byl český skladatel (skvěle improvizující, což bylo potěšením hlavně pro diváky), dramaturg a klavírista. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby. Hudební inspiraci nabral hlavně v jazzu. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární je jeho hudba ke hrám a filmům, která téměř zlidověla.

Obsah

Život

Narodil se v Praze na Žižkově v rodině krejčího Adolfa a matky Františky (ulice Rokycanova č.8). Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. Veškerou svou péčí a bratrskou láskou jej v té době také zahrnovala o dva roky mladší sestra Jarmila, později provdaná Strnadová. Jako švadlena mu také z velké části pomohla zaplatit jeho první piano... V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Mezi jeho učitele patřili Josef Suk a Josef Bohuslav Foerster. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem, Joe Jenčíkem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch. V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR. Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států. V USA krátce pobýval v Pensylvánii a pak přesídlil do New Yorku, kde působil jako sbormistr Zpěvokolu. Ani milovaná Frances, se kterou se Ježek oženil, nedokázala utišit jeho zdravotní neduhy, na konci roku 1941 byl hospitalizován a na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 36 let. Po válce byla urna převezena do Prahy a uložena v rodinném hrobě na Olšanských hřbitovech. Dnes se po něm jmenuje konzervatoř se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.

„ „Jedna z prvních našich písniček s Ježkem byla Tři strážníci, roku 1928. Ježek sobě a nám dvěma tento titul oficiálně udělil. "My tři strážníci si přece rozumíme, veď", říkával s nadšeným usměvem, kdykoliv jsme v blázinci zákulisí nebo nad jeho pianem rozřešili vespolek nějaký zmatený a beznadějný problém, který ohrožoval premiéru. Tři strážníci, to byla autorská solidarita, svízele řemesla, to byly premiérové ovace, fašistické demonstrace i společný odjezd za oceán. Tři strážníci, to byl pro nás obraz věrnosti, symbol všeho, oč jsme se společně pokoušeli.“ “

Některá díla

  • Etuda
  • Ezop a Brabenec
  • Bagatelles
  • Rapsodie
  • Bugatti-step
  • Tři strážníci
  • Život je jen náhoda
  • Tmavomodrý svět
  • Mercedes (tango)
  • David a Goliáš
  • Klobouk ve křoví
  • Nebe na zemi
  • Smutná píseň o Golemovi
  • Když jsem kytici vázala
  • Proti větru
  • Pochod stoprocentních mužů
  • Pochod optimistů (Hej rup!)
  • Pochod plebejců
  • V domě straší duch
  • Zlatá střední cesta

Seznam písňové tvorby (výběr)

Odkazy

Reference

Literatura

  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 192, 195, 199
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 303–8, 320, 329, 356, 400, 401
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, vyd. SNKLHU, Praha, 1957
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 81, 86, 91, 93, 98–100, 102, 156, 162, 224–5, 302, 313, 323, 334, 345, 365–6, 414, 419, 566–7, 591, 594, 598, 607, 618–9, 621, 637, 655–7
  • Václav Mikota: Na paměť Jaroslava Ježka (soukr. tisk ke 40. výročí narození skladatele), Občanská knihtiskárna, Praha, 1946
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 75, 143, ISBN 80-86182-51-7
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, str. 27, 58–9, 64, 67–8, 71, 73, 81, 83, 97, 107, 111–2, 117, 121–2, 128–9, 134, 143–5, 152, 154, 156, 163–8, 231
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, vyd. Práce, Praha, 1982
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, vyd. Odeon, Praha, 1994, str. 72–4
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 63–4, 141, 155, 165, 180, 204, ISBN 80-85625-19-9
  • Jan Werich: Jan Werich vzpomíná...vlastně potlach, vyd. Melantrich, Praha, 1982

Související články

Externí odkazy


Citováno z „http://www.multimediaexpo.cz/mmecz/index.php/Jaroslav_Je%C5%BEek“