Jan Skácel

Z Multimediaexpo.cz

Jan Skácel (* 7. února 1922, Vnorovy7. listopadu 1989, Brno) byl český básník, prozaik a autor poezie pro děti. Studoval nejprve gymnázium v Břeclavi, odkud přešel do Brna, kde roku 1941 odmaturoval. Po maturitě pracoval jako uvaděč v kině, ale ještě téhož roku byl vydán výnos o totálním nasazení jeho ročníku a tak byl nasazen na stavby v Rakousku. Po druhé světové válce vystudoval filosofii na Masarykově universitě. Od roku 1948 pracoval jako kulturní referent deníku Rovnost, odkud v r. 1954 přešel do literární redakce rozhlasu v Brně, kde zůstal až do roku 1963, kdy se stal šéfredaktorem kulturní revue Host do domu a ROK (Revue otevřené kultury). V roce 1969 byl Host do domu zakázán a J. Skácel jako jeho šéfredaktor nesměl publikovat. V této době publikoval v samizdatu a exilové literatuře. Od roku 1981 směla jeho díla znovu vycházet, ale pouze v brněnském Bloku. Vychází sbírky Dávné proso, Naděje s bukovými křídly, Odlévání do ztraceného vosku a Kdo pije potmě víno. V 80. letech mimo jiné spolupracuje i s divadlem. V roce 1989 umírá na rozedmu plic a posmrtně vychází sbírka A znovu láska a kniha kurzívek Třináctý černý kůň. Jeho dílo bylo oceňované především v zahraničí, roku 1989 obdržel Petrarkovu cenu a cenu Vilenica 89. V roce 1992 byl in memoriam oceněn Zlatou plaketou za zásluhy o rozvoj Jihomoravského kraje a roku 2002 se stal čestným občanem Brna.

Soubor:Jan Skacel hrob.jpg
Hrob Jana Skácela, Brno

Obsah

Dílo

Pro jeho tvorbu je příznačný silný vztah k Moravě. Jeho témata se často dotýkají morálky a problémů s ní spojených.

  • spíše jednoduché, krátké obraty, někdy jen čtyřverší
  • poezie inspirována moravským folklórem, nelze vyloučit i vliv tradiční čínské poetiky
  • častá témata : venkovské prostředí, sepětí člověka s přírodou, oproštění od moderního světa, chaosu
  • básník ticha a pokory, připomíná tvorbu Halase a Reynka
  • báseň obsahující i tajemství, které by mělo být podle Skácela součástí básně

Básnické sbírky

  • Kolik příležitostí má růže1957, zabývá se tématy reality
  • Co zbylo z anděla1960, lyrické básně
  • Hodina mezi psem a vlkem1962
  • Smuténka1965
  • Vítr jménem Jaromír: 3 knihy veršů1966, souborné vydání tří prvních autorových sbírek, tj. sbírek Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem. Kresby Jiří Trnka
  • Metličky1968
  • Chyba broskví1975, stokrát čtyři verše
  • Dávné proso1981
  • Naděje s bukovými křídly1983, dvě knihy veršů: Chyba broskví a Oříšky pro černého papouška
  • Odlévání do ztraceného vosku1984
  • Kdo pije potmě víno1988, poslední autorovo dílo
  • Noc s Věstonickou Venuší1990, výbor jeho milostných veršů
  • A znovu láska1991, posmrtně
  • Stracholam1993, výbor poezie
  • Květy z nahořklého dřeva2000, výbor poezie
  • Kdo učil mlčet kámen2001, výbor poezie
  • Oříšky pro černého papouška2005, bibliofilní vydání, vydáno při příležitosti životního jubilea Boženy Skácelové
  • Překrásná je nepotřeba nářku2006, výbor poezie
  • Zlé laně odcházejí k ránu2007, výbor poezie
  • Doteky2007, výbor poezie

Próza

  • Jedenáctý bílý kůň1964
  • Třináctý černý kůň1993, posmrtně

Pro děti

  • Jak šel brousek na vandr1961
  • Pohádka o velkém samovaru1961
  • Uspávanky1983, cyklus rozměrnějších lyrických skladeb s epickými prvky, koncipovaný jako vyprávěnky dětem před spaním, ilustrace Ota Janeček
  • Kam odešly laně1985, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky hrajících si dětí
  • Proč ten ptáček z větve nespadne1988, na motivy pastelů Josefa Čapka - obrázky zvířat
  • O pejsku Ťapovi, výru Výrovi, slavíčku Slavíkovi a kočičce, která se moc styděla1998, z autorovy pozůstalosti k vydání připravil J. Opelík
  • Pohádky z Valašského království2006 (2. vyd.), převyprávěné pohádky, které sesbíral B. M. Kulda, původně vyšly pod jménem B. Stárkové

Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu, mj. známou píseň Modlitba za vodu.

Ukázky z díla

(45)
stíny se dlouží vítr v polích stárne
je příliš ticho začíná se hra
na slepou bábu v sladkost upadáme
a chyba broskví by nás zabila

(45. čtyřverší ze sbírky Chyba broskví)

Jaro je tak křehké
až se světlo láme pomalu
slimáčími růžky

(Stopadesátý sonet o jaru)


Související články

Reference

  • Vladimír Prokop, Přehled české literatury 20. století
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Jan Skácel