Improvizace

Z Multimediaexpo.cz

Improvizace je lidská činnost konaná bez náležité přípravy. Může se vyskytnout prakticky v každém oboru lidské činnosti. Nejčastěji se ní lze setkat v umění a veřejném životě. Improvizovaný řečnický projev bývá označován jako projev pronášený spatra - tedy to, co řečníka v dané chvíli napadlo.

Obsah

Odvozené slovo

Umělec zabývající se systematicky uměleckou improvizací bývá označován slovem improvizátor.

Improvizace hudební

S improvizovanými uměleckými výstupy se lze setkat v oblasti hudby, kde se tímto slovem nazývají i některé hudební skladby (např. varhanní improvizace, klavírní improvizace apod.), avšak improvizace většinou není zapsána do not - je tedy pokaždé jiná. Metody hudební improvizace se používají především v jazzu, ale i ve vážné hudbě. Improvizátory byli téměř všichni skladatelé až do 19. století. Obor interpretace vznikal totiž pozvolna uváděním hudby barokních mistrů v období romantismu. Např. Bachovy skladby začal ve velkém uvádět až Felix Mendelssohn-Bartholdy v Lipsku. Klavírním iprovizátorem byl například i Jiří Šlitr, známým varhanním improvizátorem je Vladimír Roubal, Jaroslav Tůma či Václav Uhlíř, v minulosti byl za nepřekonatelného improvizátora považován J. S. Bach. V oblasti moderní populární art-rockové hudby je jím například Marián Varga a mnozí další.

Improvizace herecké

Herecké improvizace předvádějí populární komici, baviči a komediální umělci. Improvizačním uměním vynikali či vynikají například Jan Werich, Jiří Voskovec, Vlasta Burian, Bolek Polívka, Jaroslav Dušek, Jiří Maryško, Lubomír Lipský, Miroslav Horníček, Miroslav Donutil, Martin Zbrožek, Ivan Vyskočil, Luděk Sobota a mnozí další. Ze současných divadelních souborů je potřeba zmínit především Divadlo Demago a kabaret VOSTO5, jejichž tvorba je na imprvizaci, ať už přímé nebo fixované, založena především. Herecká improvizace je základem samostatných dramatických či terapeutických forem jako jsou improvizační zápasy, dialogické jednání či divadlo fórum.

Improvizace výtvarné

Existují i výtvarné improvizace, jako jsou rychlokresba či rychlomalba, často předváděné jako druh turistické či pouťové atrakce.

Reference

  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha : Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.