Iapetus (měsíc)

Z Multimediaexpo.cz

Saturnův měsíc Iapetus na fotografii sondy Huygens (8.10. 2007)
Japetus na fotomozaice sondy Cassini z 31. prosince 2004 (v oblasti rovníku lze rozeznat až 20 km vysoký horský hřeben)
Bližší pohled na 10 km vysoké pohoří na temné straně Ipaeta

Iapetus, psáno též Japetus (pojmenován po starořecké mytické postavě Iapetovi), astronomické definitivní označení Saturn VIII, je přirozený satelit planety Saturn, kterou obíhá mezi drahami Titanu a Phoebe ve vzdálenosti 3,56 milionu km. Objevil ho 25. října 1671 Giovanni Domenico Cassini a již jemu byla nápadná skutečnost, že ho mohl pozorovat jen na jedné straně mateřské planety; na druhé jej svým dalekohledem nedokázal nalézt. Dnes víme, že je to způsobeno odlišným albedem obou polokoulí satelitu, z nichž jedna odráží 3–5 procent dopadajícího slunečního svitu, zatímco druhá až 50 procent.

Středním průměrem 1436 km se Japetus řadí na třetí místo mezi Saturnovými měsíci, za Titan a Rheu. Jeho hustota je velmi nízká, jen 1,27 g/cm3, takže lze předpokládat, že je tvořen převážně vodním ledem s příměsí silikátových hornin. Až do průletu sondy Voyager 2 22. srpna 1981 měli astronomové ve vztahu k Japetu více otázek než odpovědí, záhadou byly především odlišné reflexivní schopnosti povrchu. Dnes v zásadě existují dvě hypotézy, proč má svrchní vrstva Saturnova satelitu tak různorodý vzhled – teorie impaktů-vulkánů a teorie Phoebe. Obě vycházejí z premisy, že anomálií je tmavá polokoule.

První hypotéza předpokládá, že tmavý materiál se na povrch dostal kombinací vulkanické činnosti a impaktů. Druhá označuje za původce tmavého zabarvení měsíc Phoebe, z něhož mohl být materiál vyvržen impaktem a pak „sesbírán“ Japetem. Nasvědčovala by tomu skutečnost, že tmavá polokoule je obrácena po směru oběžné dráhy satelitu (Japetus má vázanou rotaci), takže by se na ní prach a úlomky z Phoebe mohly opravdu usazovat. Ani jedna hypotéza zatím nebyla prokázána, proti druhé však svědčí nejnovější údaje o Phoebe, získané sondou Cassini.

Na přelomu let 2004 a 2005 pořídila sonda Cassini řadu snímků Iapetu, jejichž rozlišení je lepší než v případě snímků sondy Voyager 2. Bylo zjištěno, že tmavá polokoule (označovaná jako Cassini Regio) je stejně jako polokoule světlá poseta množstvím kráterů – největší má v průměru 600 km. Vědce však překvapilo zjištění, že v Cassini Regio se podél rovníku táhne horský hřeben dlouhý více než 1 300 km a vysoký až 20 km. Co způsobilo vznik tak gigantického pohoří, je dosud nejasné.

Oběžná dráha

Oběžná dráha Iapeta je neobvyklá. Přestože je to třetí největší měsíc Saturnu, jeho oběžná dráha je mnohem vzdálenější od Saturnu než orbita dalšího nejbližšího měsíce, Titanu. Má také dráhu s největším sklonem z pravidelných satelitů Saturnu, pouze nepravidelné vnější satelity jako Phoebe mají dráhy s větším sklonem. Důvod tohoto jevu je neznámý.

Kvůli své vzdálené, skloněné orbitě je Iapetus jediný velký měsíc, z jehož povrchu by byly prstence Saturnu jasně viditelné. Z ostatních velkých měsíců by z prstenců byly viditelné pouze jejich okraje, protože obíhají blízko Saturnovy roviny rovníku (tzn. mají malý sklon dráhy).

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Iapetus (měsíc)
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Iapetus (moon)
Saturnovy měsíce
Rodina velkých vnějších měsíců

RheaTitanHyperionIapetus

Rodina vnitřních měsíců a Trojané

MimasMethoneAnthePalleneEnceladusTethys (TelestoCalypso) • Dione (HelenePolydeuces)

  Pastýřské měsíce

PanDaphnisAtlasPrometheusPandora

Koorbitální měsíce

EpimetheusJanus

Rodina Inuitů

KiviuqIjiraqPaaliaqSiarnaqTarqeq

Rodina Norů

PhoebeSkathiS/2007 S 2SkollGreipHyrrokkinMundilfariS/2004 S 13S/2006 S 1S/2007 S 3JarnsaxaBergelmirNarviSuttungrHatiS/2004 S 17 S/2004 S 12 FarbautiThrymrAegirBestla S/2006 S 3S/2004 S 7FenrirSurturKariYmirLogeFornjot

Skupina Galů

AlbiorixBebhionnErriapusTarvos