Heliograf (signalizační přístroj)

Z Multimediaexpo.cz

Soubor:Heliograph.jpg
Signalizace heliografem v roce 1910

Heliograf, z řeckého helios (Ἥλιος), což znamená slunce, a graphein (γραφειν) tedy psát, je bezdrátový sluneční telegraf, jímž se signalizuje Morseovou abecedou. K odrážení slunečních paprsků směrem ke vzdálenému pozorovateli využívá přístroj zrcadlo, jehož pohyby obsluha heliografu přeměňuje sluneční světlo na jednotlivé záblesky. První písemný záznam o použití heliografu je popsán v Xenofóntově díle Helénica z roku 405 př. n. l., kdy Řekové využili pro signalizaci v bitvě vyleštěné štíty. Nepříliš oblíbený římský vládce Tiberius používal heliograf k řízení říše ze své vily na ostrově Capri – každý den posílal své rozkazy na pevninu vzdálenou 8 km. V roce 1810 navrhl německý matematik Carl Friedrich Gauss z univerzity v Göttingenu první prototyp předchůdce heliografu a nazval jej heliotrop. Přístroj, jenž dokázal nasměrovat soustředěný sluneční paprsek do určeného vzdáleného bodu, měl sloužit k topografickým měřením. Sir Henry Christopher Mance (1840 – 1926) ze signální služby britské armády pak Gaussův heliotrop během svého působení v Karáčí a v Bombaji vylepšil pro armádní účely. Mance byl s heliotropy dobře obeznámen, neboť Britové je používali při mapování Indie.[1] Jeho heliograf dokázal snadno obsluhovat jediný muž a vzhledem ke skutečnosti, že vážil kolem 3 kg, jej mohl také lehce přenášet z místa na místo i s trojnožkou, na niž se stavěl. Přístroj byl poprvé vyzkoušen v bojové situaci během anglo-afghánské války v roce 1878 – 1880.[2] Heliografy se staly součástí standardní výbavy armád a s úspěchem se zúčastnily celé řady válečných konfliktů. Ve standardní výbavě australských a britských vojsk zůstaly až do 60. let 20. století neboť byly pokládány za způsob komunikace s nízkou pravděpodobností zachycení. K jejich poslednímu velkému využití došlo v 80. letech minulého století v Afghánistánu, kde jich vlastenecké síly využívaly v boji proti sovětským jednotkám v době sovětské invaze v Afghánistánu. I v současnosti mají heliografy své opodstatnění – tvoří totiž součást výstroje pro nouzové přežití. Používají se při hledání a záchraně posádek havarovaných letadel.

Reference

  1. Coe, Lewis [1]
  2. [2]