Grumman S-2 Tracker

Z Multimediaexpo.cz

S-2 Tracker
Soubor:S-2E Tracker.jpg
Základní charakteristika
Určení protiponorkový letoun
Výrobce Grumman
Konstruktér
První let 4. prosince 1952
Zařazen únor 1954
Vyřazen 1976 (US Navy)
Výroba
Vyrobeno 1284
Varianty Grumman C-1 Trader
Grumman E-1 Tracer
Uživatel US Navy
Kanada
Austrálie
Argentina


Grumman S-2 Tracker (původně S2F) byl americký palubní protiponorkový letoun, vyvinutý pro službu z letadlových lodí US Navy. Na rozdíl od svého předchůdce, typu Grumman AF Guardian, jenž operoval v párech v nichž vždy jeden letoun nesl radar a druhý zbraně, byl jediný S-2 schopen svůj cíl vyhledat i zničit.

Obsah

Vývoj

Prototyp letounu, továrně označeného Model G-89, měl podobu dvoumotorového hornoplošníku s dvojicí hvězdicových motorů Wright Cyclone. První dva prototypy XS2F-1 i prvních 15 sériových kusů S2F-1 bylo objednáno 30. června 1950. První let prototypu proběhl 4. prosince 1952 a do služby stroj vstoupil v únoru 1954 u jednotky VS-26.

Konstrukce S-2 se stala základem pro dvě další varianty letounu. První byl palubní letoun včasné výstrahy WF Tracer s velkým radarem na hřbetě trupu, přeznačený roku 1962 na Grumman E-1 Tracer a druhým palubní transportní letoun TF Trader, přeznačený později na Grumman C-1 Trader. Letoun S-2 měl přezdívku "Stoof" (S-two-F).

Celkem bylo vyrobeno 1 185 letounů S-2. Používala je řada zahraničních uživatelů. Například Argentina, Austrálie, Japonsko, nebo Tchaj-wan. Kanadská firma de Havilland Canada vyrobila 99 kusů licenčních S-2, které byly označeny CS2F.

Operační služba

Trackery byly hlavními letouny pro protiponorkový boj od počátku své operační služby až do poloviny 70. let. Poslední jednotkou, která je v roce 1976 vyřadila byla squadrona VS-37, u které je jako u ostatních squadron nahradily nové stroje Lockheed S-3 Viking. Mnoho strojů bylo v USA nadále používáno při hašení lesních požárů. Jiné země však typ úspěšně používaly ještě dlouhá léta, například Australské námořnictvo je vyřadilo v polovině 80. let.

Argentinské námořnictvo zakoupilo své první S-2A v 60. letech a později používalo i modernější verzi S-2E. Letouny v té době létaly z jediné argentinské letadlové lodi Veinticinco de Mayo. V 90. letech argentinské Trackery absolvovaly modernizaci, při které dostaly moderní software a nové izraelské turbovrtulové motory. Byly pak označovány jako S-2T Turbo Tracker. Dnes, po vyřazení jediné argentinské letadlové lodi ze služby, létají Super Trackery z paluby brazilské letadlové lodi NAe São Paulo.

V 80. a 90. letech přestavoval kanadský letecký výrobce Conair Aviation vyřazené americké Trackery na požární letouny, u kterých byla pumovnice nahrazena nádrží na vodu. Letouny byly vyráběny ve verzi Firecat s pístovými a Turbo Firecat s turbovrtulovými motory.

Uživatelé

Argentinský S-2T Super Tracker
Jeden kus z S-2 upravených pro hašení požárů

Hlavní technické údaje

  • Posádka: 4 (2× pilot, 2× operátor)
  • Rozpětí: 22,12 m
  • Délka: 13,26 m
  • Výška: 5,33 m
  • Nosná plocha: 45,06 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 8310 kg
  • Vzletová hmotnost: 10 630 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 11 860 kg
  • Nejvyšší rychlost: 450 km/h
  • Cestovní rychlost: 240 km/h
  • Dostup: 6700 m
  • Dolet: 2170 km
  • Vytrvalost: 9 h

Pohonná jednotka

Výzbroj

  • 2× protiponorkové torpédo (Mk. 41, Mk. 43 či Mk. 34), hlubinná puma (Mk. 54) či miny v pumovnici
  • 6× podvěsů pod křídly pro torpéda, hlubinné pumy či rakety

Externí odkazy