Gabon

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
Gabon
Gabonská republika
République Gabonaise
Flag of Gabon.png  Coat of arms of Gabon.png
Gabonská vlajka   Gabonský znak
Geografie
Gabon (orthographic projection).png
Mapa Gabonu
Hlavní město: Libreville
Rozloha: 267 667 (76. na světě)
z toho 4 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Mont Iboundji (1575 m n.m.)
Časové pásmo: +1
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 389 201 (149. na světě)
Hustota zalidnění: 5 (219. na světě)
HDI: 0,729 (střední)
Jazyk: francouzština (úřední), fang,
myene, nzebi, bandjabi,
bapounou/eschira
Náboženství: křesťané 55%-75%, animisté,
muslimové méně než 1%
Státní útvar
Státní zřízení: republika
Měna: CFA frank (XAF)
HDP/obyvatel: USD ()
Mezinárodní identifikace
MPZ: G
Telefonní předvolba: 241
Národní TLD: .ga

Gabon je stát v Africe. Jeho sousedy jsou Kamerun, Kongo a Rovníková Guinea.

Poloha a charakter území

Gabon leží na západním pobřeží rovníkové Afriky. Území státu se rozkládá po obou stranách rovníku. Pobřežní nížina proniká daleko do vnitrozemí, protéká jí řeka Ogooué. Její údolí rozděluje plošina na severní a jižní část. Na severu se rozkládá vysočina Monts de Cristal (česky Křišťálové hory). na jihu se nachází pohoří Chaillu, jehož nejvyšší hora je i nejvyšším vrcholem státu. Tato hora se jmenuje Mont Iboundji a je vysoká 1 575 m.

Podnebí, místní flóra a fauna

Podnebí Gabonu je rovníkové a velmi vlhké. Na rozsáhlých územích se rozkládají porosty tropických deštných lesů. Na území Gabonu rostou především ebenovníky, mahagonovníky, máslovníky a rafie, po kterých se pnou různé liány a epifyty. V lesích žije velký počet druhů hmyzu, zmije, krajty, hroznýši, dikobrazi, paviáni a lemuři. Žijí zde ale i ohrožené gorily. Žije zde i několik druhů ptáků, hlavně tukani a papoušci. na březích řek odpočívají hroši a krokodýli, v hustých travnatých porostech pobíhají antilopy.

Historie země

Předtím, než sem od roku 1471 připlouvali Portugalci, zde bylo několik malých kmenových států. Portugalci byli postupně následováni dalšími Evropany. Ti bohatli z obchodu s otroky, slonovinou a vzácnými druhy dřeva. Od třicátých let 19. století se Gabon postupně stával francouzskou kolonií. Francouzi jej v roce 1886 přičlenili k Francouzskému Kongu, v roce 1910 ho přičlenili k rozsáhlým oblastem Francouzské rovníkové Afriky. V roce 1849 osvobození otroci založili na pobřeží malou osadu Libreville, tato osada se brzy stala cílem misionářů. V srpnu 1960 země vyhlásila nezávislost.

Moderní dějiny

Poté, co 17. srpna 1960 Gabon získal nezávislost, se do čela země postavil Léon M’Ba, opírající se mocensky o synkretickou náboženskou sektu Bwiti[1], jejíž členové pocházeli především z nejpočetnějšího etnika Fang [2] Přes určitou dominanci Fangů (tvoří kolem třetiny obyvatelstva), nebyl etnický rozpor v Gabonu nikdy zvláště závažný. Přispívá k tomu skutečnost, že v Gabonu, více než v jiných afrických zemích, jsou hranice etnických skupin velmi neostré.[3] Zvláště oblast jižního Gabonu byla v koloniálním období velmi málo zasažena jinak obecným posilováním významu etnické identifikace.[4] Struktura identit je tak v Gabonu do značné míry blízká předkoloniálnímu stavu. V roce 1964 došlo v Gabonu k puči, který svrhl M’Bu, avšak s pomocí francouzských jednotek se podařilo obnovit předcházející režim. Francouzský zásah přišel o 24 hodin dříve, než o to M’Ba oficiálně požádal. Na zásahu se podílel francouzský kontingent trvale přítomný v Gabonu (sídlila zde část z 13 000 francouzských vojáků rozmístěných v době studené války v Africe).[5] Poté, co M’Ba zemřel v listopadu 1967 v úřadě, nahradil jej plynule viceprezident Albert-Bernard Bongo. Bongův režim jedné strany (Gabonské demokratické strany – PDG; Parti démocratique gabonais) se dá označit za pragmatický a administrativně-hegemonický.[6] Na rozdíl od většiny afrických států neexperimentoval se socialismem či marxismem a uplatňoval relativně liberální ekonomický systém v podobě státního kapitalismu[7], který do země přilákal zahraniční kapitál. Vzhledem k rozsáhlým nalezištím ropy Gabon v roce 1975 vstoupil do OPEC [8] a v 70. letech zažíval značný ekonomický růst. Přestože se Bongův režim v posledních letech formálně liberalizoval, zůstává pseudodemokratickým a politické směřování země je pevně v Bongových rukou. Své postavení si udržuje především obratným rozdělováním opozice a častou kooptací jejích části do neopatrimoniálního systému.

Obyvatelstvo

Dnes se 55-75% obyvatelstva hlásí ke křesťanství, které je ale ovlivňováno místními tradicemi a rituály. 25-44% populace tvoří aministé. Zbývající 1% tvoří muslimové. Zajímavostí je, že muslimem byl i bývalý prezident republiky el-Hadž Omar Bongo Onbimda, který byl původně křesťan, ale v roce 1973 konvertoval k islámu.

Ekonomika

Zemědělství v Gabonu je velmi málo rozvinuté, orná půda zaujímá pouze 1,1 % rozlohy země, chov dobytka omezuje výskyt mouchy tse-tse. Část potravin se proto musí dovážet. Pro tuto zemi je důležitý zejména průmysl. Velký význam pro tamní hospodářství má těžba ropy. Ta zde byla objevena v roce 1956. Zejména díky jejímu vývozu patří Gabon k nejbohatším zemím Afriky (HDP činilo v roce 2013 11 571,08 USD). I přesto žije většina obyvatel Gabonu v chudobě, třetina dospělé populace je negramotná. Kromě těžby a zpracování ropy se ve vnitrozemí těží železné a manganové rudy, určité příjmy plynou Gabonu i z těžby dřeva.

Zaměstnanost

Ačkoliv těžba ropy představuje více než 60% příjmů do státního rozpočtu, pouze 5% celkové pracovně schopné populace je zaměstnáno v této oblasti[9]. Podle stejné zprávy nezaměstnanost v zemi dosahuje 20%. Podle jiné zprávy se výroba ropy snížila o 45% od poloviny devadesátých let minulého století[10].

Zemědělství v Gabonu

Zbývajících 95 % práceschopné populace pracuje v primárním sektoru, v těžbě dřeva nebo zemědělství.[11] Zemědělství tvoří jednu dvacetinu příjmů státu. Hlavní zemědělské produkty jsou maniok, banány plantain, podzemnice olejná, kolokázie jedlá, jam, povijnice batátová a kukuřice. Dříve se v Gabonu ve větší míře pěstovala káva i kakaové boby. Nové projekty zaměřené na diverzifikaci gabonské ekonomiky cílí na spolupráci státu a zahraničních investorů, jak je tomu v případě pěstování olejné palmy u Kanga (Olam Gabon).[12]

Obsah

Doprava

První železnice v délce 332 km byla vybudována v letech 1974–1983 mezi přístavem Owendo a vnitrozemským městem Booué. Dalších 357 km bylo postaveno mezi Booué a Franceville v jihovýchodní části země. Třetí etapy výstavby železniční sítě je plánována z Booué do města Belinga na severovýchodě. Výstavba byla důležitá pro přepravu železné rudy, manganu a pro zpracování dřeva z pralesů. Železnice má standardní rozchod 1 435 mm. Sousední Kamerun a Republika Kongo má rozchod užší.

Železnice mezi Owendo a Ndjolé vede podél řeky Ogooué. Mezi nejzajímavější stavby na trati patří 286 metrů dlouhý tunel Juckville u města Lopé. V roce 1999 byla železnice privatizována a uvažuje se o jejím protažení do hlavního města Republiky Kongo Brazzaville. V roce 2006 za podíl na těžbě rudy zavázala Čína na rekonstrukci části železniční sítě.

V roce 2002 bylo v zemi 8 454 km silnic, z toho 838 km se zpevněným povrchem a 30 km rychlostních silnic. Kolem 1995 bylo v Gabonu 23 000 osobních automobilů.

Námořní přístav Port-Gentil slouží k vývozu ropy a dovozu důlního zařízení. V roce 1974 byl otevřen další přístav v Owendu při ústí řeky Ogooue. Gabon vlastní dvě obchodní lodě. Z řek je splavných asi 1 600 km, z toho 300 km na největší řece Ogooue. V roce 2004 bylo v Gabonu je 56 letišť, z toho 11 se zpevněným povrchem a 3 s mezinárodním provozem: Libreville, Port-Gentil a Franceville. Za rok bylo přepraveno kolem 386 000 cestujících.

Reference

  1. Vliv nejrůznějších náboženských (animisticko-křesťanských) sekt na politiku, především v období těsně předcházejícím získání nezávislosti, byl velký v celé oblasti dolního toku řeky Kongo (obě Konga, Gabon, Kamerun). Zároveň typickým jevem byla úzká propojenost mezi členstvím v jednotlivých sektách a příslušností k určitým etnikům. Jinými slovy, existovaly zde navzájem se posilující náboženský a etnický rozpor.
  2. Le Vine, Victor T. Politics in Francophone Africa. London: Lynne Rienner Publishers, 2004. ISBN 1-58826-249-9. Str. 187.
  3. U.S. Department of State, Bureau of African Affaires, Background Note: Gabon, January 2006,[1], 29.3.2006
  4. Forrest, Joshua B. Subnationalism in Africa: Ethnicity, Alliances, and Politics. London: Lynne Rienner Publishers, Inc., 2004. ISBN 1-58826-227-8. Str. 29.
  5. Thomson, Alex. An Introduction to African Politics. Abingdon, Oxon: Routledge, 2004. ISBN 0-415-28262-4. Str. 157.
  6. Chazan, Naomi et al. Politics and Society in Contemporary Africa. Boulder, Colorado: Lynne Rienner, 1999. ISBN 0-333-69475-9. Str. 144.
  7. Thomson, Alex. An Introduction to African Politics. Abingdon, Oxon: Routledge, 2004. ISBN 0-415-28262-4. Str. 43.
  8. Chazan, Naomi et al. Politics and Society in Contemporary Africa. Boulder, Colorado: Lynne Rienner, 1999. ISBN 0-333-69475-9. Str. 392.
  9. Gabon’s Unemployment Conundrum: Why Economic Growth is not Leading to More Jobs [online]. [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. (en) 
  10. Gabon - Production de pétrole brut. fr.tradingeconomics.com [online].  [cit. 2016-09-27]. Dostupné online.  
  11. L'agriculture | Gabon des services. www.gabon-services.com [online].  [cit. 2016-09-25]. Dostupné online.  
  12. Gabon : Olam inaugure son usine de transformation d'huile de palme - JeuneAfrique.com [online]. 2015-08-18, [cit. 2016-09-25]. Dostupné online. (fr-FR) 

Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Gabon
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Gabon
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace