Fès

Z Multimediaexpo.cz

Fès v noci (HDR, 2014)
Fès na mapě Maroka
Žena v ulicích Fèsu (2014)

Fes (arabsky فـاس [Fās], francouzsky Fès) je město v severní části Maroka. Se svými 947 000 (2004) obyvateli je třetí největší v zemi (po Casablance a Rabatu). Je nejstarším a nejvýznamnějším ze čtyřech královských měst Maroka (vedle Fesu jsou to ještě Marrákeš, Meknes a Rabat). Fes je hlavním městem oblasti Fès-Boulemane.

Obsah

Historie

Město bylo založeno roku 789 Moulayem Idrissem I. V této době byl Fes pouhou vesnicí. Zásadní výstavby se Fes dočkal až na počátku 9. století za jeho syna Idrisse II., který si Fes vybral za své sídlo a v roce 810 zde nechal vybudovat mešitu, která je dodnes jednou z největších a nejstarších na africkém kontinentu. Idriss II. také povolil vstup do města utečencům z tehdy dvou nejvýznamnějších měst západního islámuCórdoby v Andalusii a Kairuánu v Tunisku.

S nimi se do Fesu dostalo mnoho prvotřídního řemeslného umění a obchodnická zkušenost, která zajistila následující ekonomický růst města. Založením Kairuánské univerzity v roce 859 získalo město také intelektuálního věhlasu (v 10. století zde vystudoval např. papež Silvestr II., který z tohoto zdroje údajně čerpal i později, když v Evropě zavedl arabskou matematiku).

Ačkoliv se sídlo vlády za dob berberských dynastií Almorávidů (1068–1145) a Almohadů (1145–1250) přesunulo jižně do města Marrákeš, byl Fes krátce dokonce největším městem na světě.[1]

Brána města Fès (Bab Boujeloud)

Roku 1248 bylo město dobyto Marínovci, jež zároveň sjednotili moc po celém Maroku a město získalo zpět své významné postavení a nastalo období označované jako zlatá éra Fesu. Vedle staré mediny postavili Marínovci mohutné královské město Fes El Djedid (v překladu „Nový Fes“. Kromě jiného Marínovci rozšířili a vyzdobili Kairuánskou mešitu, postavili řadu skvostných meders (univerzitních kolejí) a za jejich vlády se rozšířila síť městských fondouků (zejména hostinců), což zajišťovalo rostoucí obchodní aktivity. Rozvoj města byl opět částečně spjat s přílivem uprchlíků (zejména z Andalusie, kterou opět dobili Španělé). V této době bývá Fes označován jako „Bagdád Západu“.[2] Po pádu dynastie Marínovců v polovině 16. století dochází k odtržení Maroka od hlavních proudů západní kultury a tím i k úpadku Maroka a s ním i samotného Fesu. Za vlády dynastie Saadů došlo opět k přemístění sídla panovníků do Marrákeše a do Fesu se panovníci vrátili až za vlády Alaouitů. I přesto však město ztrácelo na mezinárodním významu.

K velkému úpadku došlo za vlády Moulaye Ismaila, jež se netajil nenávistí vůči obyvatelům Fesu, kterým nařídil platit daně ohromného rozsahu. Jeho následovníci se pak zaměřili jen na částečnou obnovu čtvrtí a zvětšování královského paláce. Za koloniální nadvlády Francouzů zaznamenal Fes minimální růst – ten se soustředil zejména do nové čtrti Ville Nouvelle. Fes se tak stal provinčním městem. I tak však zůstal symbolem marocké pýchy a sehrál zásadní roli v boji za nezávislost. Roku 1943 se zde sešla nacionalistická frakce, která vytvořila jednotnou stranu za nezávislost Istiqlal (tuto událost dodnes připomíná pamětní deska umístěná na hotelu Batha na Place de l’Istiqlal).

První sultán Mohamed V. od vyhlášení nezávislosti v roce 1956 však nechal hlavním městem Rabat, čímž došlo k úpadku politických a finančních feských elit. Město zároveň opustila židovská komunita, která přešla do Francie nebo Izraele. Jejich místo v medině nahradili především maročtí venkované, kteří zde žijí ve špatných podmínkách.

V roce 1973 byla založena druhá univerzita.

Ekonomika, turismus a kultura

Ekonomika města je silně závislá na turistickém ruchu, čemuž napomáhá i zápis mediny města (Fes El Bali) na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Z hospodářství jsou nejvýznamnějšími aspekty textilní a cementárenský průmysl a samozřejmě umělecká řemesla (výrobky z kůže, kovu, hedvábí, mozaiky, koberce).

Festival světové sakrální hudby

Od roku 1995 se ve Fesu pořádá každoročně v červnu Festival světové sakrální hudby, který je dnes nejzajímavějším hudebním svátkem v zemi. V posledních letech se festivalu účastnili sufičtí zpěváci z Ázerbajdžánu, dervišové z Kurdistánu, gamelana z Jávy, byzantský sbor z Řecka i židovský kantor. Koncerty se konají na náměstí Moulaye Hassana, u muzea Batha a někdy i jinde (např. v rozvalinách Volubilisu).

Partnerská města

Vývoj obyvatelstva

Rok Počet obyvatel
1985[3] 590 000
2004[4] 947 000

Pamětihodnosti a turistické zajímavosti

  • Brána Bab Boujeloud – vstupní brána do čtvrti Fes El Bali.
  • Dar El Makhzen – rozlehlý královský palác ve čtvrti Fes El Djedid.
  • Kairuánská mešita (Djemaa El Kairaouine) – do výstavby mešity Hassana II. v Casablance byla největší mešitou v Maroku. Založena roku 857, do současné podoby s prostory pro dvacet tisíc věřících přestavena v 10. a 12. století.
  • Koželužny.
  • Medersa Bou Inania – poslední a největší z meders vystavěných dynastií Merenidů. Byla dostavena sultánem Abou Inanem (1351–1358).
  • Medersa El Attarin – po Mederse Bou Inania nejpůsobivější středověkou kolejí ve městě. Byla dostavena roku 1325 merenidským sultánem Abou Saidem.
  • Merenidské hrobky.
  • Palác Dar Batha a přilehlé nádvoří a zahrady. Součástí jsou umělecké a řemeslné sbírky zaměřující se na místní tradici (dřevořezba, koberce, mozaiky, atd.).
  • Zaouia Moulaye Idrisse II. – svatyně.

Panorama

Panorama města
Panoramatický pohled na Fès (2005)


Související články

  • Fez – pokrývka hlavy

Reference

  1. ROSENBERG, Matt T. About.com: Largest Cities Through History. [online]. [cit. 2006-12-26]. dostupné z: http://geography.about.com/library/weekly/aa011201a.htm
  2. ELLINGHAM, Mark, GRISHBROOK, Don, McVEIGH, Shaun. Maroko: Turistický průvodce Rough Guides. Brno. Nakladatelství JOTA, s. r. o. 2001. ISBN 80-7217-046-5.
  3. Kolektiv autorů. Encyklopedický slovník. Praha. Odeon. 1993. ISBN 80-207-0438-8.
  4. Kolektiv autorů. Encyklopedie Universum 5. [DVD-ROM]. 2006. [cit. 2006-12-26].

Externí odkazy


Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Fès
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Fès