Black-Friday-2019-06-Multimediaexpo.png

Douglas A-1 Skyraider

Z Multimediaexpo.cz

Přejít na: navigace, hledání
A-1 Skyraider
A-1 Skyraider drops 500-pound bombs.jpg
A-1 Skyraider bombarduje pozice Vietkongu (1964)
Základní charakteristika
Určení bitevní letoun
Výrobce Douglas Aircraft Company
Konstruktér Ed Heinemann
První let 18. března 1945
Zařazen 50. léta
Vyřazen 70. léta
Výroba 19451957
Vyrobeno 3180
Varianty Douglas AD-1 až AD-7
Uživatel US Navy, USAF

Douglas A-1 Skyraider (původně Douglas AD Skyraider) byl americký palubní bitevní a lehký bombardovací letoun, který sloužil v 50., 60. a na počátku 70. let 20. století. Přestože by se stroj poháněný pístovým motorem v době nástupu proudových letounů mohl jevit jako morálně zastaralý, měl před sebou dlouhou a úspěšnou operační službu. V roli bitevního a lehkého bombardovacího letounu se osvědčil a měl dlouhou řadu nástupců, která je zatím zakončena typem Fairchild A-10 Thunderbolt II. Byl také modifikován pro řadu dalších úkolů, například pro protiponorkový boj.

Obsah

Vývoj

Koncepce

Specifikace pro vývoj letounu vznikly v druhé polovině druhé světové války a odrážely nejnovější trend ve vývoji bombardovacích letounů. Ten končil se specializací letounů a směřoval k získání jednoho univerzálního typu, který by dovedl provádět jak bitevní úkoly, tak střemhlavé bombardování a útok torpédy. Ty původně prováděly vícemístné specializované letouny Grumman TBF Avenger, Douglas SBD Dauntless a další. Nové stroje, které reprezentuje právě A-1 Skyraider a jeho méně úspěšný konkerent Martin AM Mauler, byly oproti svým předchůdcům jednomístné, značně výkonnější a nesly do té doby nevídaný náklad výzbroje.

Prototyp XBT2D-1
Protiponorkový AD-4W přistává na palubě letadlové lodi USS Leyte, 1952

Konstrukce a testy

Specifikace US Navy v případě tohoto typu požadovala jednomístný palubní a torpédový bombardovací letoun s dlouhým doletem a vysokými výkony. Letoun, navržený konstruktérem Edem Heinemannem, byl objednán v červenci 1944 jako XBT2D-1. Prototyp poprvé vzlétl 18. března 1945 a už následující měsíc byl odeslán do Armádního testovacího centra na zkoušky. Před vstupem letounu do služby se jeho označení změnilo na AD-1. V prosinci 1946 byl squadroně VA-19A dodán první kus. Sériová výroba typu probíhala v kalifornské továrně Douglasu v El Segundu.

AD-1 byl dolnoplošník s přímým křídlem, poháněný dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Wright R-3350 Duplex Cyclone. Pod každou polovinou křídla měl celkem sedm závěsníků. Velké přímé křídlo letounu dávalo výtečné manévrovací schopnosti v nízkých výškách, velikou nosnost výzbroje, velký dolet a schopnost dlouho se pohybovat v bojové zóně. Navíc byl AD-1 přímo konstruován pro akce bitevního charakteru a byl proti pozemní palbě chráněn lépe, než dodatečně upravené a původně pro jiné účely konstruované stíhací letouny, jako byly North American P-51 Mustang či Vought F4U Corsair.

Skyraider, který byl následníkem druhoválečných bombardovacích letounů, byl v rámci US Navy v roli lehkého útočného letounu nahrazen v 60. letech typem Douglas A-4 Skyhawk. V korejské a vietnamské válce sloužil především jako bitevní letoun a letoun blízké vzdušné podpory pozemních jednotek. Ve Vietnamu ho v této roli nahradily modernější typy Cessna A-37 Dragonfly a Vought A-7 Corsair II.

Skyraider byl často upravován, přičemž nejrozsáhlejší modifikaci představovala přestavba typu na letoun včasné výstrahy a pro protiponorkový boj. V této roli Skyraider nahradil stroje Grumman TBM-3W Avenger a sám byl po letech nahrazen letounem Grumman E-1 Tracer. Tuto variantu kromě US Navy používalo i Royal Navy, u kterého ho ve službě nahradil domácí typ Fairey Gannet.

Operační služba

Dvojice Skyraiderů při akci během korejské války

Korea

Přestože Skyraider přišel příliš pozdě na to, aby se účastnil druhé větové války, stal se oporou úderných sil amerických letadlových lodí a námořní pěchoty v korejské válce. Armáda je tehdy neprovozovala. Skyraidery US Navy a USMC byly zbarveny tradiční kamufláží Dark navy blue.

K prvnímu bojovému vzletu Skyraideru došlo 3. července 1950 z paluby letadlové lodi USS Valley Forge. Dne 16. června 1953 dosáhl Skyraider jednotky VMC-1 americké námořní pěchoty jediné vzdušné vítězství letounu v celé válce, když sestřelil severokorejský dvouplošník Polikarpov Po-2. Během celé války bylo 101 letounů ztraceno v boji a dalších 27 při nehodách, což je úhrnem 128 ztracených strojů.

Skyraider bombarduje pozice Vietkongu bílým fosforem (1966)
Douglas A-1H Skyraider jednotky VA-115 Arabs, je připraven ke startu na misi na Vietnamem. Fotografie je z roku 1966 a letoun operoval z paluby letadlové lodi USS Kitty Hawk.

Vietnam

Přes nástup proudových letounů v 50. letech tvořily Skyraidery podstatnou část útočné síly letadlových lodí až do 60. let. Kromě letounu Douglas A-4 Skyhawk, byl jejich hlavním nástupcem také střední bombardér Grumman A-6 Intruder. Skyraidery se účastnily prvních amerických náletů na Severní Vietnam, ale brzy byly v této roli nahrazeny právě Intrudery.

Dvakrát se pilotům Skyraiderů podařilo sestřelit severovietnamskou stíhačku MiG-17. K prvnímu sestřelu došlo 20. června 1965 a vítězství si rozdělili piloti z jednotky VA-25, Clinton B. Johnson a Charles W. Hartman III. K druhému sestřelu došlo 9. října 1966 a vítězství dosáhl William T. Patton z jednotky VA-176.

V době, kdy Skyraidery námočnictva a námořní pěchoty nahrazovaly proudové letouny, začalo je ve velkém provozovat americké letectvo a Letectvo Jižního Vietnamu. Ve službách USAF se proslavily především jako doprovod vrtulníků při misích na záchranu posádek sestřelených letounů. Dva z pilotů Skyraiderů byli za hrdinství projevené v těchto misích vyznamenáni Medailí cti, nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním. Skyraidery také jako první fungovaly jako předsunutí letečtí návodčí, v misích COIN a při blízké podpoře pozemních jednotek.

V listopadu 1972 byly všechny Skyraidery, které Američané provozovaly v Jihovýchodní Asii, předány letectvu Jižního Vietnamu a USAF je nahradilo novými proudovými letouny Vought A-7 Corsair II.

Celkové ztráty letounů A-1 v jihovýchodní Asii činily 266 letounů. Z toho 201 kusů patřilo USAF a 65 námořnictvu. Pět z nich sestřelily Vietnamské řízené střely SAM a tři byly sestřeleny ve vzdušném boji. Letouny sestřelené 29. dubna 1966 a 19. dubna 1967 byly sestřeleny severokorejským MiGem-17 a poslední letoun, ztracený 14. února 1968 byl zničen čínským MiGem-19.

Alžírsko

Francouzské letectvo, bojující v té době v alžírské válce, v roce 1958 zakoupilo 113 Skyraiderů, uvolněných ze stavu amerického námořnictva. Ty měly při operacích v Alžírsku nahradit francouzské letouny Republic P-47 Thunderbolt. Bojově tyto letouny létaly od prosince 1959 a používaly je eskadry (Escadre de Chasse) EC 20 (skládající se z částí 1/20 "Aures Nementcha," EC 2/20 "Ouarsenis" a EC 3/20 "Oranie") a EC 21. Jejich hlavním úkolem byla letecká podpora francouzských jednotek. Při těchto operacích byly Skyraidery vyzbrojeny především neřízenými střelami, pumami a napalmem. Letouny, které přečkaly tento konflikt, byly prodány do Gabonu a Čadu.

Varianty

Uživatelé

Hlavní technické údaje

A-1H

Pohonná jednotka

Výzbroj

Média

The media player is loading... Prehravac se nahrava...

Start a krátký let na letišti Paine Field (Washington)


Externí odkazy

Flickr.com nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Douglas A-1 Skyraider
Commons nabízí fotografie, obrázky a videa k tématu
Douglas A-1 Skyraider
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Hlavní funkce
Navigace
Nástroje
Příspěvky a dary
Další informace