Dějiny Malty
Z Multimediaexpo.cz
Dlouhé dějiny Malty počínají v 5. tisíciletí př. n. l. Malta byla tehdy osídlena neznámým národem, o jehož přítomnosti svědčí jen stavební památky. Přibližně od 2000 př. n. l. byla Malta osídlena podruhé. V průběhu dalšího vývoje se zde vystřídali Féničané, Kartágo, Řím, Byzanc, Arabové, Normané, vládci Aragonu a Kastilie, Johanité, Napoleon Bonaparte, v novější době pak Britové. Vzhledem ke své strategické poloze hrála Malta po dlouhá století roli vojenské základny a výspy proti Arabům a Osmánské říši.
Časové údaje především z prvních období jsou nezaručené odhady, v minulosti byly již mnohokrát změněny. Samo Úřední oddělení pro informace Maltské vlády dnes však udává počátek osídlení formulací „před sedmi tisíci lety“[1], což se vzhledem k dřívějším značně přehnaným údajům maltských pramenů kryje i s jinými zdroji[2].
Obsah |
Normané, Aragon, Kastílie (1090 až 1530)
Po období normanských vládců (Roger I. a Roger II.), kteří Maltu připojili ke svému sicilskému království, připadla Malta staufskému králi Bedřichovi II. (Friedrich II.), který během 13. století tehdy opět většinou muslimské obyvatelstvo donutil přestoupit na křesťanství. Po krátkém francouzském mezivládí připadá Malta roku 1282 aragonskému království (později: království Aragonu a Kastílie). Ve známost vchází dobře organizované pěstování bavlny na Maltě.
Johanité (1530 až 1798)
Začátkem 16. století je Středomoří stále silněji ohrožováno arabskými nájezdy a Osmánskou říší, která proniká až na Balkán a vypuzuje z ostrova Rhodos řád Johanitů (Řád rytířů Sv. Jana v Jerusalémě). Král Karel V. (Karl V.) jim věnuje Maltu jako léno. Johanité se zde r. 1530 usazují (jsou pak nadále známi i jako Maltézští rytíři resp. Maltézský řád) a mají chránit Evropu před vpádem Osmánců.
Následuje mnoho osmánských přepadů, především takzvané velké obležení (Great Siege) roku 1565 vojskem sultána Sulejmana I. Po čtyřměsíčním obležení a několikatýdení bitvě se jen za cenu obrovských ztát podařilo osmánská vojska odrazit. Pod tímto dojmem zakládá velmistr Jean de la Valette po něm nazvané město a pevnost Valletta. Johanité budují další pevnosti a města, z této doby se zachovalo i mnoho paláců, chrámů a kostelů na celém ostrově. Johanité i silně ovlivnili přístup obyvatelstva ke katolické víře.
V červnu roku 1798 kapituloval řád Johanitů před vojskem Napoleona Bonaparte, který Maltu při tažení do Egypta obsadil; jím vypuzený Maltézský řád se pak usadil v Římě.
Britská korunní kolonie (1800 až 1964)
Již roku 1800 obsadili Maltu britská vojska. Britové ignorovali usnesení Amienského míru (1802), podle kterého měl ostrov připadnout zpět Francouzům, a dosáhli v Pařížském míru roku 1814 definitivního začlenění Malty do své říše.
Během této doby počíná industrializace ostrova (m.j. doky britské admirality), v platnost vstupuje první ústava (1849), je založen úřad arcibiskupa (1858), roku 1921 je volen první maltézský parlament a Malta získává částečnou samosprávu; kolem roku 1900 žije na Maltě 180.000 obyvatel.
Již během první světové války hraje Malta značnou roli pro britskou armádu (Malta tehdy dostala přízvisko „nemocniční sestra Středomoří“). Ve známost však vchází jako „nepotopitelná letadlová loď“ v bitvě o Maltu během druhé světové války, kdy roku 1940 dochází k systematickému a těžkému bombardování celého ostrova italským a německým letectvem z blízké Sicílie a k dlouhé blokádě ostrova (‚druhé velké obležení‘). V dubnu 1942 je Maltě za zásluhy udělen Jiřího kříž, který dodnes zdobí vlajku a státní znak Malty.
Nezávislost (od roku 1964)
21. září 1964 získává Malta nezávislost, hlavou státu zůstává britský panovník, zastupovaný guvernérem. 13. prosince 1974 se Malta prohlašuje republikou s voleným prezidentem jako hlavou státu, zůstává však členem britského Společenství národů (Commonwealth of Nations). V čele vlády stojí do roku 1984 Dom Mintoff, pod nímž dochází opět ke konfliktům s církví, k uzavření velitelství organizace NATO, k odchodu britských jednotek a k proklamaci neutrality. Mezi rokem 1984 a 1987 stál v čele maltské vlády Karmenu Mifsud Bonnici, avšak v roce 1987 Labour Party prohrála volby a vládu převzala Nacionalistická strana v jejímž čele stál Edward Fenech Adami. Byl nepřetržitě premiérem, s jediným krátkým přerušením v letech 1996 až 1998, kdy opět vládla Labour Party (premiérem byl Alfred Sant). Od podzimu 1998 až dosud (srpen 2004) je na Maltě stále jednobarevná vláda Nacionalistické strany, od jara 2004 jí vede Lawrence Gonzi, jenž je i premiérem. Edward Fenech Adami byl zvolen prezidentem. 1. května 2004 vstupuje Malta do Evropské unie.
Související články
Externí odkazy
- Departement of Information (úřední stránka, anglicky)
| Náklady na energie a provoz naší encyklopedie prudce vzrostly. Potřebujeme vaši podporu... Kolik ?? To je na Vás. Náš FIO účet — 2500575897 / 2010 |
|---|
| Informace o článku.
Článek je převzat z Wikipedie, otevřené encyklopedie, do které přispívají dobrovolníci z celého světa. |
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.